Knihy na netu

HLAVNÍ STRANA seznam děl dle: NÁZVU * AUTORA * OBORU

Zrcadlo světské moudrosti, Juan de Lastanosa

Přikázání pro adepty okkultních věd, praktické mistry magie, kteří potřebují k

uplatnění své moudrosti a svých schopností i chytrost světskou. Podle

staroegyptských chrámových papyrů, indických Véd, židovského Talmudu a

Kabbaly sepsal po prvé roku 1653 D. V. Juan de Lastanosa.

1. VŠE DNES DOSÁHLO JIŽ SVÉHO VRCHOLU, nejvyššího však, umění uplatniti se.

Dnes musí jediný učenec věděti více, než-li za starých dob všech sedm: a více jest také třeba,

abychom byli hotovi s jedním člověkem, než-li v dřívějších s celým národem.

2. SRDCE A HLAVA: oba póly našich schopností: jedno bez druhého poloviční štěstí.

Rozum nedostačuje, třeba jest i dobrého ducha. Neštěstím hlupáka jest, chybí-li se povolání,

úřadu, země a obcování.

3. NECHATI V NEJISTOTĚ O SVÉM ÚMYSLU. Údiv nad novostí jest již oceněním

jejího zdaru. Hráti s otevřenými kartami není ani příjemné, ani prospěšné. Neprozradíme-li svůj

úmysl předčasně, vzbudíme očekávání, zvláště jsme-li výší svého postavení předmětem

všeobecné pozornosti. Při všem dejme svému jednání nádech jakési tajůplnosti a vzbuzujme tak

svou uzavřeností úctu. Dokonce tam, kde prozrazujeme své plány, varujme se býti zcela

upřímnými; právě tak jako ve společenském obcování nesmíme každému odhaliti svoje nitro.

Ostražité mlčení jest svátostí chytrosti. Vyslovený úmysl nebyl nikdy ceněn, daleko spíše

vystavuje se pohanění a nedojde-li dokonce svého úspěchu, pak budeme dvojnásobně vysmáni.

Proto napodobujme božské jednání tím, že udržujeme své okolí v nepokoji a domněnkách.

4. VĚDA A STATEČNOST TVOŘÍ VELIKÁ DÍLA. Tvoří nesmrtelnost, poněvadž

samy jsou jí. Každý jest to, co ví, a mudřec dokáže všechno. Člověk bez vědomostí; svět v

tmách. Náhled a síla; oči a ruce. Bez odvahy jest vědění neplodné.

5. ODŮVODNITI ODVISLOST. Bůžka nedělá pozlacovač, nýbrž ctitel. Kdo jest

chytrým, vidí raději, když lidé potřebují jeho, než-li aby mu byli vděčností zavázáni. Neboť

způsobem vznešeného člověka jest vésti je na šňůře naděje, chudáka pak, spoléhati se na jejich

vděčnost; neboť na poslední se rádo zapomíná, první však zůstává v dobré paměti. Dosáhneme

více od odvislých, než-li od povinnou zdvořilostí nám zavázaných; kdo ukojil svou žízeň obrátí

se k pramenu zády a vymačkaná meruňka padá se zlaté mísy do bláta. Jakmile se ukončí

odvislost, padá s ní i dobrá shoda a s ní veliká úcta. Budiž tedy hlavním naučením ze zkušenosti,

že máme udržovati naději, nikdy ji však plně neukojiti, naopak se starati, abychom byli stále

nezbytnými i korunovaným hlavám. Nesmí se to však přeháněti tak přílišně, bychom mlčeli za

1

účelem, aby se druhý dopouštěl chyb a nemáme také k vůli vlastnímu prospěchu nechati dojíti k

cizí nenapravitelné škodě.

6. DOSÁHNOUTI SVÉ DOKONALOSTI. Nerodíme se hotovými. Každý den

zdokonalujeme svou osobnost a povolání až konečně dosáhneme onoho bodu dokonalosti, kde

jsou všechny schopnosti úplny a všechny talenty vyvinuty. Toto možno poznati z toho, že vkus

se zdokonalí, myšlení vyjasní, úsudek uzraje a vůle se ujasní. Mnozí nedojdou vůbec k

dokonalosti, vždy jim něco schází; jiní dozrávají pozdě. Dokonalý muž, moudrý ve svých řečech,

chytrý v jednání bývá chytrými lidmi k důvěrným stykům nejen připuštěn, ale i vyhledáván.

7. CHRÁNITI SE PŘED VÍTĚZSTVÍM NAD PŘEDSTAVENÝMI. Každé překonávání

jest nenáviděno, ale překonání svého pána jest hloupým kouskem nebo hrou osudu. Vždy byla

převaha nenáviděna, oč více pak převaha nad převahou. Předností nízkého druhu, bude opatrný

zatajovati, právě tak jako nezatajuje osobní krásu nedbalým oděvem. Často se přihodí, že někdo

se spokojí štěstím nebo vlastnostmi ducha menšími našich, ale rozumem žádný; oč méně pak

kníže. Neboť rozum jest královská vlastnost a proto každý útok na ni jest zločinem proti

majestátu. Knížata jsou majestátem a chtějí jím býti tedy zejména v tom, co jest jeho typickou

vlastností. Chtějí sice, aby se jim pomocníkovalo, nikoli však, aby byli překonáváni: rada jim

udělená má proto vždy vypadati více jako připomenutí na to, co zapomenuli, jako světlo vrhané

na věci, jež právě nemohou nalézti. Šťastný návod k této jemnosti dávají nám hvězdy, neboť

ačkoliv jsou jasny a dítkami slunce, přece se neodvažují měřiti se s jeho paprsky.

8. BÝTI BEZ VAŠNÍ: vlastnost největší velikosti duševní, jejíž převaha sama sebe

vykupuje ze jha surových vnějších dojmů. Není vyšší vlády, nežli nad sebou samým a nad svými

affekty; taková vláda stává se triumfem svobodné vůle. A kdyby i vášeň se člověka zmocnila,

nesmí se nikdy odvážiti na jeho úřad, a to tím méně, čím úřad jest vyšší. To jest ušlechtilý

způsob, kterým se uvarujeme nepříjemnosti, ba dokonce dosáhneme nejkratším způsobem úcty a

vážnosti.

9. ZAPÍRATI NÁRODNÍ CHYBY. Voda přebírá dobré a špatné vlastnosti oněch vrstev,

kterými probíhá a člověk klimatu, v němž se narodil. Někteří děkují své vlasti více nežli druzí,

pak-li se narodili pod příznivějším nebem. Není národa, ani mezi nejvzdělanějšími, který by byl

úplně prost nějaké zvláštní chyby, kterou neopomenou sousedé haniti, buďto aby se před ní

chránili nebo aby se jí utěšovaly. Chvály hodnou obratností jest opraviti takové chyby sám na

sobě nebo alespoň je ukrývati. Dosáhneme tím pověsti, že jsme jediní toho druhu mezi svými:

neboť co se nejméně očekává, to se nejvíce cení. Právě tak jsou chyby v rodině, stavu, úřadu a

věku: sejdou-li se všechny v jednom člověku aniž by věnoval pozornost jejich vymýtění, udělají z

něho nesnesitelnou obludu.

10. ŠTĚSTÍ A SLÁVA: čím je prvé nestálejší, tím je tato trvanlivější; štěstí pro život, sláva

po smrti: ono proti závisti, tato proti zapomenutí. Štěstí bývá želáno, někdy i vyhledáváno; sláva

se dobývá. Touha po slávě prýští z vědomí ceny. Pověst byla a jest sestrou gigantů: stále se pojí k

nesmírnému, obrovitému, zázračnému, k předmětům odporu nebo souhlasu.

11. OBCOVÁNÍ S TĚMI, OD NICHŽ SE MŮŽEME POUČITI. Přátelské styky jsou

školou vědění a zábava vzdělávací poučováním: ze svých přátel dělejme si učitele a nechme

prospěch z učení se mísiti se s rozkoší zábavy. S lidmi dobrých náhledů nabýváme dvojího

požitku, jednak, že tím, co mluvíme, dosáhneme souhlasu, jednak, že tím, co slyšíme se

poučujeme. K jiným jsme puzeni obyčejně svým vlastním prospěchem: tento zde však jest

vyššího druhu. Pozorný navštěvuje často domy oněch znamenitých vznešených dvořanů, kteří

jsou spíše jevišti velikostí nežli paláci ješitností. Jsou pánové, kteří požívají pověsti světových

chytráků: netoliko oni sami, svým příkladem a obcováním jsou orakuly velikosti, nýbrž i družina

je obléhající tvoří dvorní akademii dobré a vznešené chytrosti všeho druhu.

12. PŘÍRODA A UMĚNÍ: látka a dílo. Není krásy bez napomáhání a každá dokonalost

přetvoří se v barbarství, není-li zvyšována uměním: to odpomáhá od zlého a zdokonaluje dobro.

Příroda opouští nás obyčejně při nejlepším, potom utečme se k umění. Bez něho jest každá

přirozená vloha nevzdělaná a nejdokonalejšího schází půle, schází-li mu vzdělání. Každý člověk

2

má bez umělého vzdělání v sobě něco drsného a potřebuje k úplné dokonalosti zpracování a

nátěru.

13. JEDNATI BRZO S TÍM, BRZO S ONÍM ÚMYSLEM. Život člověka jest bojem

proti zlobě lidí. Věda jest chytrostí, jež užívá všech válečných lstí, aby dosáhla svého předsevzetí.

Nedělá nikdy to, co udává, nýbrž užívá různých záludů, aby mýlila. Obratně dělá na oko různé

kousky: pak ale ve skutečnosti provede něco neočekávaného, stále jsouc toho pamětliva, aby

ukryla svou hru. Jeden svůj úmysl projeví, aby pozornost nepřítele k němu svedl, obrátí se však k

němu ihned zády a zvítězí tam, kde toho žádný netušil. Na jiné straně však předstihne ji

pronikavý ostrovtip svou pozorností a pozoruje se lstivou převahou: vždy rozumí opak toho, co

se mu dává najevo a dovede také ihned udělati potřebnou falešnou tvář. První úmysl pustí prostě

mimo a čeká na druhý neb i třetí. Když však přetvářka vidí, že její hra jest odkryta, stupňuje se

ještě více a pokusí se nyní klamati pravdu samou; zamění hru, aby změnila lest, a podává pravé

jako vyumělkované stavíc tak svůj podvod na bázi úplné upřímnosti. Ale chytrost ji pozorující

jest na svém místě, namáhá svojí bystrozrakost a odhalí konečně temnotu ve světle zahalenou;

rozluští onen úmysl, jenž byl tím klamnější, čím se zdál upřímnějším. Tím způsobem bojuje

záludnost Pythonova proti lesku pronikavých paprsků Apollonových.

14. VĚC A ZPŮSOB. Při věcech nepostačuje pouze podstata, žádoucny jsou i okolnosti ji

doprovázející. Špatný způsob kazí vše, dokonce i právo i rozum; dobrý způsob naproti tomu

může více nahraditi, ozlacuje zápor, oslazuje pravdu a omlazuje samo stáří. „Jak“ má veliký

význam u věcí: způsobné jednání jest kapesní zloděj srdcí. Hezké chování jest ozdoba života a

každý příjemný výraz pomáhá přímo zázračně z místa.

15. MÍTI POMOCNÉ DUCHY. Štěstím mocných tohoto světa jest, že mohou k sobě

přidružiti muže zdravého a dokonalého náhledu; tito chrání je před každým nebezpečím

nevědomosti a musí projednati místo nich těžké, sporné otázky. Je známkou zvláštní velikosti

míti moudré ve svých službách, a převyšuje to daleko barbarskou choutku Tigranovu, míti zajaté

krále za otroky. Zcela novým vladařením, a sice v nejlepším smyslu, jest umělé podrobení si za

sluhy ony lidi, které příroda vysoko nad nás postavila. Vědění jest dlouhé, život krátký a kdo

ničeho neví, ten vůbec nežil. Proto jest neobyčejnou obratností studovati bez námahy a sice

mnohými býti jimi všemi poučován. Pak možno mluviti ve shromáždění mnohých jedněmi ústy

tolika rozumy, kolik jsme si jich dříve vzali na poradu; tím dosáhneme za cenu cizího potu

pověsti orakula. Oni pomocní duchové shledají nejdříve celou lekci a přeloží nám ji pak ve

quintessencích vědění na stůl. Kdo však nemůže si toho dovoliti, aby měl moudré ve svých

službách, ten ať nabývá prospěchu se styku s nimi.

16. ROZMYSLNOST A POCTIVÝ ÚMYSL dohromady zaručují naprostý výsledek.

Nepřirozenou však obludou byl vždy zdravý rozum spojený se zlou vůlí. Zlovolný úmysl jest

jedem všech dokonalostí; podporován jsa věděním, ničí je jemnějším způsobem. Neblahá

převaha, které se užívá k hanebnostem. Věda pak bez rozumu jest dvojité bláznovství.

17. ZMĚNA VE ZPŮSOBU JEDNÁNÍ. Nejednejme vždy stejným způsobem, abychom

popletli pozornost svých protivníků; ne vždy dle prvního úmyslu; neboť jinak pochopí brzo

jednoduchý chod a předejdou nás nebo dokonce i zmaří naše jednání. Jest snadno trefiti ptáka,

jenž letí v přímém směru, daleko tíže však toho, jenž letí klikatě. Ale také dle druhého úmyslu

nesmíme vždy jednati, neboť hned po druhé pozná protivník lest. Zlomyslnost jest stále na stráži

a třeba veliké lstivosti, aby byla oklamána. Nikdy nevynese hráč kartu, kterou protivník očekává,

a ještě méně onu, kterou si přeje.

18. PÍLE A TALENT: bez obého nestaneme se nikdy znamenitými, spojíme-li je však, pak

v míře největší. Pílí dokáže prostředně nadaný více, nežli nadanější bez ní. Práce jest cena, za

kterou se kupuje sláva. Malou má cenu, co málo stojí. Mnohým scházela jenom píle k dosažení

nejvyšších úřadů, zřídka jen nechá nadání na holičkách. Lépe jest zajisté býti prostředním na

vysokém místě, nežli vyznamenaným na nízkém, to omlouvá vysoká mysl prvého: naproti tomu

spokojujeme-li se prostředností na nejnižších místech, zatím co bychom na nejvyšším mohli býti

znamenitými, nemá omluvy. Jest tedy třeba přírody a umění, jimž píle vtiskuje svůj znak.

3

19. NEVZBUZOVATI OČEKÁVÁNÍ NEOBYČEJNÝCH VÝKONŮ. Obyčejným

neštěstím všech příliš slavných lidí jest, že nikdy nemohou dostáti přemrštěným nadějím a

očekáváním, jimž dali neopatrně vzniknouti. Nikdy nemůže skutečnost dosíci dokonalosti

vysněného: jest velmi snadno představiti si dokonalost; uskutečniti ji však neobyčejně těžkým.

Síla domněnky spojuje se s přáním a proto si představuje více, nežli je možno. Byť byly

znamenité vlastnosti sebe větší, přece nikdy nedostačí, aby uspokojily přemrštěné očekávání;

budete-li tedy vystupovati se zklamáním přemrštěných nadějí, budete rušiti spíše omyl

očekávajícího, nežli vzbuzovati obdiv. Naděje jest velikou falšovatelkou pravdy. Rozumnost má

ji uvésti do mezí a starati se o to, aby požitek převyšoval očekávání. Když při vystoupení určitým

způsobem máme veřejné mínění na své straně, pomáhá to ku vzbuzení pozornosti, aniž by

ukládalo povinnosti vzhledem ku předmětu samému. Jest daleko lepší když skutečnost převyšuje

očekávání a když jsme více nežli si jiní představovali. Toto pravidlo jest falešné při lidech zlých.

Byli-li tito také ve zlém přeceňováni, tu vidíme rádi, když toto mínění nás zklame. Pak se jim

podaří státi se snesitelnými, ač byli dříve obáváni co nejnebezpečnější.

20. MUŽOVÉ STOLETÍ. Velmi řídcí jsou lidé, kteří závisí na čase. Ne všichni nalezli

dobu, jíž byli hodni, jiní ji sice nalezli, ale nemohli dojíti k tomu, aby ji využitkovali. Mnozí byli

hodni lepšího století; neboť vždycky netriumfuje dobro. Věci mají svoje periody a dokonce

nejkrásnější vlastnosti podléhají módě. Mudřec však má tu přednost, že jest nesmrtelným: není-li

jedno století jeho stoletím, budou jimi mnohá jiná.

21. UMĚNÍ MÍTI ŠTĚSTÍ. I pro štěstí jsou pravidla: neboť pro moudrého není všechno

náhoda. Námaha může štěstí napomáhati. Mnozí se spokojují tím, že se postaví klidně před

bránu bohyně štěstí a očekávají až jim otevře. Jiní však spějí kupředu a uplatňují svou odvážnou

chytrost, aby na křídlech své ceny a odvahy dosáhli až k bohyni a nabyli její přízně. Správně-li

však usuzováno, není jiné cesty nežli opatrnosti a ctnosti; neboť každý má právě tolik štěstí a

neštěstí, kolik chytrosti nebo hlouposti.

22. MUŽ S VÍTANÝMI ZNALOSTMI. Rozumní lidé jsou vyzbrojeni jemnou a vybranou

sečtělostí, mají časové zkušenosti o všem co jest na denním pořádku, více však způsobem

učeným než prostým: mají vždy zásobu duchaplných vtipných řečí a ušlechtilých skutků, kterých

dovedou vždy v pravý čas použíti. Často se udá lépe dobrá rada ve formě vtipného slova nežli v

nejvážnějším poučování. Časové vědění mnohem více pomáhalo nežli všech sedm umění, byť

byly sebe volnějšími.

23. BÝTI BEZ POSKVRNY! Neodpustitelná podmínka dokonalosti. Jest velmi málo lidí,

kteří by byli bez nějaké poskvrny, jak psychické tak morální: a mají tuto chybu rádi, právě, že by

ji mohli snadno odstraniti. S politováním vidí cizí chytrost, jak často celá skupina krásných

vlastností jest pokálena malou chybou, jež se drze na ni pověsí; jediný mráček dostačí, aby

zatemnil celé slunce. Právě tak je tomu se skvrnami naší vážnosti, jež zlomyslnost ihned nalezne

a stále se k ní vrací. Největší obratností však jest změniti je v ozdoby asi jak Caesar tělesnou svoji

vadu zakrýval vavřínem.

24. ŘÍDITI SVOJI OBRAZOTVORNOST tím, že ji někdy uvedeme do mezí, někdy zase,

že jí pomůžeme: neboť dokáže vše i nad naše štěstí a dokonce rozum bývá jí opravován. Může

dosáhnouti tyranské moci a nespokojuje se s lenivým přihlížením, nýbrž stává se činnou a

zmocňuje se často celého našeho života, jejž naplňuje buď veselím nebo smutkem, podle toho

jaká jest hloupost do které upadá: neboť činí nás samy se sebou spokojenými; některým stále

předstírá nemoci a choroby a stává se domácím katem tohoto hlupáka: jiným pak neukazuje nic

jiného nežli rozkoš a blaho ve veselém zmámení smyslů; vše toto dokáže, nedovedeme-li

rozumným pozorováním udržeti ji v mezích.

25. ROZUMĚTI POKYNŮM. Kdysi bylo uměním, umění mluviti: dnes však to

nedostačuje; musíme uměti uhodnouti, zvláště tam, kde se jedná o zničení našich domněnek.

Ten není příliš rozumným, kdo snadno nechápe. Naproti tomu jsou však i zlatokopci srdcí a

lovci úmyslů. Právě pravdy, na kterých nám nejvíce záleží se vyslovují pouze s polovice; pouze

4

pozorný pochopí je v celém dosahu. Při všem co si přejeme, držme naši víru na uzdě, ale

bodněme ji ostruhou při všem co nenávidíme.

26. NALÉZTI SVĚRÁK PRO KAŽDÉHO. To jest umění, kterým uvedeme v pohyb cizí

vůli. Jest k tomu třeba více obratnosti nežli pevnosti. Nutno věděti, jak každému přijíti na

kobylku. Neexistuje vůle, jež by neměla zvláštních sklonů, které jsou velmi různé dle svých

vkusů. Všichni jsou otroky bůžků, někteří cti, jiní zájmů, nejvíce však radosti. Umělecký hmat

záleží pak v tom, abychom pohnali modlu každého z nich a pomocí jí na něho působiti. Víme-li

co každému dá podnět k intensivnější činnosti duševní, pak již máme téměř klíč k jeho vůli.

Musíme se dostati na nejprvnější vzpruhu jeho činů, na primum mobile, jež však nebývá citem

nejvyšším, nýbrž začasté nejnižší jeho přirozeností: neboť jest ve světě více myslí špatně než

dobře založených. Nejdříve se musí zpracovati jeho nálada, pak dáti mu jediným slovem podnět

a konečně udělati slovní útok pomocí jeho zamilovaného sklonu; tím neomylně dáváme jeho

volné vůli šach-mat.

27. VÍCE CENITI SI INTENSIVNÍHO NEŽLI EXTENSIVNÍHO. Dokonalost

nezáleží na quantitě nýbrž na qualitě. Dokonalosti jest vždy málo a jest řídká: množství a

nadbytek nějaké věci znehodnocuje cenu. Dokonce i mezi lidmi jsou obři nejmenšími trpaslíky.

Někteří lidé cení knihy dle jich tloušťky, jako by byly psány za tím účelem, aby byly cvičeny ruce

a ne hlava. Extensivní nepřesahuje nikdy hranice prostřednosti a jest chorobou universálních

hlav, poněvadž nejsou v ničem doma, ač chtějí býti ve všem. Naproti tomu jest však intensivní, z

něhož vzniká znamenitost a sice heroická, je-li dokonalého druhu.

28. NEBÝTI V NIČEM SPROSTÝM: za prvé, ne ve vkusu. Jak slavný byl onen mudřec,

jejž velmi zarazilo, že jeho věc se lidem líbila. Nadbytek sprostého souhlasu nedělá radosti

rozumným. Naproti tomu jsou mnozí takovými chameleony popularity, tak že nehledají požitek

v jemném dechu Apollonově, nýbrž v hrubých výparech davů. Za druhé, nikoliv v rozumu:

nepostačujž obdiv chátry, jejíž nevědomost nesahá dále nad první udivení: zatím co všeobecná

hloupost obdivuje, odhalí rozum jednotlivce celý podvod.

29. BÝTI SPRAVEDLIVÝM MUŽEM. Takový stojí vždy po boku pravdě s takovou

pevností předsevzetí, že ani vášeň lidu, ani moc despotova nedovede ho přinutiti, aby překročil

hranice práva. Kdo jest tímto Fenixem spravedlnosti? Spravedlnost má skutečně velmi málo

přívrženců. Mnozí jí sice slaví, ne však v sobě samých. Jiní jsou jimi až k onomu bodu, když

počíná nebezpečí: pak ji však falešní zapírají, politikové vysmívají, neboť ona nezná ohledu srazí-

li se nepřátelsky s přátelstvím, s mocí, nebo s vlastním zájmem: v tom leží nebezpečí, státi se

odpadlíkem. Zde vzdalují se, s domnělým metafysickým odůvodněním opatrní a prohnaní, aby

nekřížili úmysly vyšších a nepřišli v cestu státnímu raisonu. Charakterní muž však pokládá každé

přetvařování se za zradu: měří svoji cenu více dle neochvějné pevnosti, než-li dle své chytrosti.

Vždy jest tam, kde jest pravda: odpadne-li od některé strany, pak to není kolísání na jeho straně,

nýbrž na její, neboť jistě se před tím uchýlila z cesty pravdy.

30. NEPŘIZNÁVATI SE K ZAMĚSTNÁNÍ, JEŽ NEPOŽÍVAJÍ DOBRÉ POVĚSTI a

ještě méně k chimerám, jimiž dojdeme dříve opovržení nežli úcty. Jest mnoho podivných sekt,

jichž se každý rozumný muž straní. Někteří lidé mají však tak podivný vkus, že vždy sáhnou po

tom, co zavrhli moudří a sami sobě si libují v těchto zvláštnůstkách. Tím ovšem se stanou

všeobecně známými, spíše však co předmět posměchu, než-li slávy. Dokonce ani k pozornosti se

chytrý muž veřejně a vyzývavě nebude hlásiti, tím méně pak k věcem, které svoje přívržence činí

směšnými. Nebudeme je zde vypočítávati, poněvadž všeobecné opovržení je dostatečně

označuje.

31. POZNÁVATI LIDI ŠŤASTNÉ A NEŠŤASTNÉ, abychom se mohli oněch

přidržovati a těmto se vyhýbati. Neštěstí jest ponejvíce trestem hlouposti a není nemoci, jež by

byla stykem nakažlivější. Nesmíme nikdy otevříti dveře ani sebemenšímu zlu; neboť za tímto

vloudí se řada jiných, větších. Nejjemnější umění ve hře jest správné ekartování: nejmenší karta

barvy, která jest nyní trumfem, jest důležitější než-li nejvyšší z těch, jež byla před tím. Jsme-li v

5

pochybách, pak jest nejlépe přidržeti se moudrých a opatrných, poněvadž tito dříve či později

svého štěstí dosáhnou.

32. SLYNOUTI SVOU LASKAVOSTÍ. Vážnost lidí, kteří stojí u vládního vesla, roste

neobyčejně, jsou-li ochotni, a laskavost panovníků jest vlastností, kterou dojdou všeobecné

náklonnosti. To jest právě jediná výhoda, kterou dává nejvyšší moc, že totiž můžeme konati více

dobra než-li jiní. Přátelé jsou ti, kteří prokazují laskavosti. Naproti tomu mnozí se starají o to, aby

byli neochotnými ne tolik z obtíží jako ze zlomyslnosti; jsou naprostým a úplným opakem

božské laskavosti.

33. UMĚTI ODMÍTATI. Jednou z největších životních zásad jest, abychom dovedli

odmítati; z toho následuje, že jest důležitější uměti se odlučovati jak od jednání, tak od osob. Jest

mnoho cizorodých zaměstnání, jež jsou moly drahocenného času. Zabývati se něčím

nepřístojným jest horší než zaháleti. Pro opatrného nedostačuje, že není sám dotěrným, nýbrž

musí se starati o to, aby se jiní nevtírali k němu. Nesmí náležeti všem tolik, aby na konec

nenáležel ani sám sobě. Právě tak nesmíme se své strany zneužívati svých přátel a nežádati od

nich více, než-li asi nám povolili. Všeho moc škodí a nejvíce ve styku s lidmi. S chytrým tímto

omezením zachováme si náklonnost a úctu všech lidí, poněvadž pak není opomenuto

drahocenné slušnosti. Udržujme si proto svobodu smýšlení, milujme vroucně výběr každého

druhu a nikdy neznásilňujme upřímnost svého dobrého vkusu.

34. POZNATI SVOJI NEJLEPŠÍ VLOHU, vynikající svůj talent; tento pak vychovávati a

ostatním pomáhati. Každý by se stal něčím znamenitým, kdyby znal svoji hlavní přednost.

Vypozorujme tedy převládající svoji vlohu a vynaložme na její zdokonalení všemožnou píli. U

některých jest to rozum, u jiných udatnost, jež vládnou. Mnozí však znásilňují svoje přirozené

vlohy a nepřivedou to proto nikdy k dokonalosti. Co dříve lichotilo samolibosti bylo příliš pozdě

odhaleno co omyl a bláhovost.

35. PŘEMÝŠLETI A TO NEJVÍCE O TOM, NA ČEM NEJVÍCE ZÁLEŽÍ. Poněvadž

nemyslí, jdou všichni hlupáci zkáze vstříc: ve všech věcech nevidí nikdy ani polovici skutečnosti;

a poněvadž se tak málo namáhají, že nepochopí ani vlastní svoji škodu nebo výhody, přikládají

velikou váhu tomu, na čem málo, a malou na čem mnoho záleží, stále obráceně usuzujíce. Mnozí

neztratí proto rozum, poněvadž žádný nemají. Jsou mnohé věci, jež musíme podrobiti prohlídce

celou silou svého rozumu a potom je uschovati v jeho hlubinách. Chytrák přemýšlí o všem, ale

činí rozdíl: zahloubá se do toho, v čem nalézá příčinu nebo odpor a myslí si časem, že jest v tom

ještě více než-li si myslí: právě tak daleko sahá jeho přemýšlení jako jeho odvaha.

36. UVÁŽITI SVOJE ŠTĚSTÍ; abychom mohli jednati, a do něčeho se pustiti. Na tom

více záleží, než-li na pozorování svého temperamentu. Hlupákem však jest ten, kdo ve

čtyřicátém roku obrací se na Hyppokrata k vůli svému zdraví a ještě více, kdo na Seneku k vůli

moudrosti. Jest velikým uměním vésti své štěstí, a to tak, že hned se na ně čeká, neboť i čekáním

může se mnohého dosáhnouti; hned zase v pravý čas se užívá, poněvadž má své periody a

poskytuje příležitost; ačkoliv jest nemožno odnaučiti je jeho dráze, neboť kroky jeho jsou zcela

bez pravidel. Kdo poznal, že je mu příznivo, ať kráčí drze ku předu; neboť jako krásná žena

miluje vášnivě odvážlivce a mladíky. Kdo však má neštěstí, ať ničeho nepodniká; ať naopak

ustupuje, aby nepřivolal k jedné zlověstné hvězdě, jež nad ním září, ještě druhou.

37. ŠTIPLAVÉ ŘEČI ZNÁTI A UMĚTI JICH UŽÍVATI. Tento bod ve styku s lidmi jest

neobyčejné důležitosti a jemnosti. Takové úštěpky hází se sem a tam, aby se zkoušela povaha a

pomocí jich konáme nejpokrytější, ale i nejpronikavější prohlídku srdce. Jiným druhem týchž,

pak jsou zlomyslné, utajované, jedem závisti, nebo žlučí vášně prosáklé narážky; tu vznikají

neočekávané blesky, kterými můžeme být smeteni z výše náklonnosti a úcty; lehoučkým slůvkem

tohoto druhu zasaženi klesli mnozí z nejlepší důvěry nejvyšších, také jen nižších osob, i takoví,

jimž bylo nemožno nahnati strach ani úplným spiknutím rozhněvaného zástupu a kletbou

jednotlivců. Jiný duch úštěpků působí zase protivným směrem, tím že podporují naši důstojnost

a úctyhodnost. Ale s touže obratností, s jakou je úmyslnost proslovuje, musí je opatrnost

6

přijímati a předvídavost je dokonce předem očekávati. Neboť obrana proti zlu spočívá v tom, že

o něm víme, rána předem očekávaná vždy míjí cíl.

38. V NEJLEPŠÍM SE HROU SE ROZLOUČITI; tak dělají to všichni hráči z povolání.

Krásný ústup má právě tak velikou cenu, jako odvážný útok. Uveďme v bezpečí svoje činy, je-li

jich již mnoho a dosti. Dlouho trvající štěstí bývá vždy podezřelé; přerušené však bývá jistější a

jeho sladko-kyselost dělá jeho chuť ještě příjemnější. Čím více se štěstí hromadí, tím více roste

nebezpečí, že vyjedeme z dráhy a že všechno najednou se zhroutí. Výše štěstí bývá často

vyvážena krátkým jeho trváním; neboť i štěstí se pronese, má-li je bez přestání jen jeden vléci na

svých bedrech.

39. ZNÁTI BOD ZRALOSTÍ VŠECH VĚCÍ, abychom jich mohli užívati. Všechna díla

přírody dospívají k vrcholu dokonalosti: až k tomu bodu přibírají, od něho upadají: mezi plody

umění jsou naproti tomu pouze některé, jež byly přivedeny tak daleko, že nejsou již schopny

zdokonalení. Předností dobrého vkusu jest, že užívá věcí v bodě jejich dokonalosti: všichni si

toho ani nemohou dopřáti a kdyby mohli, nedovedou. Dokonce i duševní plody přicházejí k

tomuto bodu zralosti; jest důležito znáti ho, jednak k vůli ocenění, jednak výcviku.

40. PŘÍZEŇ LIDÍ. Jest velmi těžko dojíti všeobecného obdivu; těžší však všeobecné

lásky. V mnohém závisí to od přízně přírody, daleko více však od námahy. Prvá klade základ,

tato provede dílo. Znamenité vlastnosti nestačí, ačkoliv jsou předpokládány, neboť jakmile jsme

získali mínění pro sebe, můžeme i náklonnosti snadno získati. Dále pak nemožno získati

náklonnosti bez konání dobra; činiti dobro oběma rukama, milovati krásná slova a ještě lepší

činy, abychom byli milováni. Zdvořilost jest největším politickým kouzlem velikých. Nejprve

napřáhněme svoji ruku k činu, pak teprve po péru; od šavle k dějinám: neboť tyto dávají také

přízeň spisovatelů a ta jest nesmrtelná.

41. NIKDY NEPŘEHÁNĚTI. Budiž důležitým předmětem naší pozornosti, abychom

nikdy nemluvili v superlativech; jednak abychom neuškodili pravdě, jednak abychom nesnižovali

svůj úsudek. Přehánění jest nadužíváním získané úcty a svědčí o omezenosti našich znalostí a

našeho vkusu. Pochvala probouzí živou zvědavost, dráždí chtivost a když pak potom jak se často

stává hodnota ceně neodpovídá, tu se zklamané očekávání obrátí proti podvodu a mstí se

podceňováním slaveného a slavícího. Proto má každý chytrák opatrně blížiti se k dílu a ať

chybuje raději tím, že chválí málo nežli mnoho. Velmi řídké jsou výjimky ve věcech jakéhokoliv

druhu; proto mírněme svoje oceňování. Přehánění není daleko od lži, a tak přicházíme o pověst

dobrého vkusu, což jest mnoho, dále pak dobrého úsudku, což jest ještě více.

42. O VROZENÉ NADVLÁDĚ. Jest to tajně působící síla převahy. Nesmí vznikati z

odporného umělkování, nýbrž z vládnoucí přirozenosti. Každý se jí podrobuje, aniž by věděl jak,

uznávaje tak skrytou moc přirozené autority. Tito panovničtí duchové jsou králi svou cenou a lvy

silou svého vrozeného práva. Vysokou úctou, kterou vzbuzují, dobývají srdce i rozum ostatních.

I ostatní schopnosti bývají těmto lidem příznivy; radí se, aby byli hlavními pákami v mašinerii

státu; neboť působí více pouhým výrazem tváře, než-li jiní dlouhou řečí.

43. MYSLITI JAKO MÁLOKTEŘÍ A MLUVITI JAKO MNOZÍ. Plování proti proudu

nedovede nikterak vyvrátiti stávající omyl, zajisté však uvésti nás v nebezpečí. Jen takový

Sokrates mohl se o to pokusiti. Lišiti se pojmy od mínění mnohých, bývá často pokládáno za

urážku; neboť jest to odsuzování cizího úsudku. Brzo množí se zástup rozhořčených, jednak k

vůli pohaněnému předmětu, jednak k vůli tomu, jenž ho pochválil. Pravdu nesnese každý a

podvod jest právě tak všeobecný jako sprostý. Moudrého nepoznáme dle toho co mluví na

tržišti: neboť tam nemluví svým, nýbrž hlasem všeobecné hlouposti, třeba že jeho nitro ji

zatracuje. Chytrák se velmi tomu vyhýbá, aby jednak nikdo jemu a on nikomu neodmlouval.

Třeba jest stále připraven k haně, přece jest velmi zdrženlivý v jejím vyslovení. Myšlení jest

volné; nesmí býti znásilňováno. Proto se chytrák skrývá do svatyně svého mlčení; a promluví-li

někdy něco, pak stane se to pouze v úzkém kruhu známých a zasvěcených.

44. SYMPATISOVATI S VELIKÝMI MUŽI. Vlastností hrdinů jest sympatisovati s

hrdiny. V tom jest zázrak přírody, jednak k vůli tajůplnosti, jednak k vůli užitečnosti. Jest

7

příbuzenství srdcí a povah. Působení jeho jest takové, jaké připisuje nevědomost massy

zázračným nápojům. Nezůstává státi pouze u úcty, nýbrž stupňuje se až k náklonnosti, ano i

lásce. Přemlouvá beze slov a dosahuje bez zásluhy. Jest aktivní a passivní: obě přinášejí dobro, a

to tím více, čím je druh vznešenější. Jest velikou obratností je poznávati, je rozeznati a uměti je

využitkovati. Neboť žádné sebevědomí nemůže bez této tajné blahovůle dosáhnouti cíle.

45. LSTIVOSTI UŽÍVATI, ALE NEZNEUŽÍVATI. Nemáme si v ní libovati, tím méně

dávati ji najevo. Vše umělé musí zůstati skryto, poněvadž jest podezřelým, zvláště však pokud se

týče opatření z opatrnosti, neboť pak jest nenáviděno. Podvodu se užívá velmi mnoho; proto se

podezření zdvojnásobňuje, aniž by se pak dalo poznati; poněvadž jinak vzbuzuje nedůvěru,

uráží, vyzývá k pomstě a probouzí špatnosti, na něž dříve nikdo nepomyslil. Velikou předností

při jednání jest počínati dílo s rozvahou a není také většího důkazu rozumnosti. Největší

dokonalost jednání opírá se o jisté mistrovství, s jakým se provádí.

46. OVLÁDATI SVOJI ANTIPATHII. Často pohrdáme někým bez příčiny; obyčejně pak

dokonce dříve než jsme měli příležitost poznati vlastnosti oné osoby: často opovažuje se tento

vrozený odpor lůzy zvednouti se i proti nejznamenitějším mužům. Chytrost ho ovládniž: neboť

nic nemůže vzbuditi o nás horší mínění, než-li když opovrhujeme lidmi, kteří mají větší cenu

než-li my. Čím více sympatie naše k velikým mužům svědčí v náš prospěch, tím více naše

antipatie působí v náš neprospěch.

47. VYHÝBATI SE VĚCEM CTI. Jeden z nejdůležitějších předmětů opatrnosti. Lidé

obsáhlého ducha mají svoje extremy příliš vzdáleny, tak že od jednoho k druhému je velmi

dlouhá cesta: sami však drží se vždy ve středu své moudrosti, a proto nemohou tak snadno přijíti

k úrazu. Neboť jest daleko snadnější vyhnouti se záležitosti toho druhu, než-li se štěstím z ní

vyváznouti. Podobna jsou pokoušení naší chytrosti, a proto jest moudřejší jim se vyhnouti, než-li

v nich zvítěziti. Jedna čestná zápletka přivádí v zápětí jinou a horší a při tom může býti čest

snadno poškozena. Jsou lidé, kteří následkem zvláštního nebo národního charakteru snadno se

chápou nebo zavdávají příležitost vzíti na sebe povinnosti tohoto druhu. Naproti tomu však lidé,

kráčející světlem rozumu, potřebují delšího rozvážení v podobné věci. Vidí více odvahy v tom,

že se do toho nepustí, než-li ve vítězství: a pakli je proti nim na všecko snad připravený blázen,

pak prosí za odpuštění, že nechtějí býti druhým.

48. DŮKLADNOST A HLOUBKA: pouze dokud tuto máme, můžeme se ctí hráti svoji

roli. Stále musí nitro míti dvojnásobnou cenu jako vnějšek. Jsou však lidé, kteří mají pouze

fasádu jako domy, které scházejí-li prostředky jsou nedostavěny, majíce vchod paláce a obytné

místnosti chýše. Nemají ničeho, u čehož bychom se mohli pozdržeti, jelikož jsou dosti fádními;

jakmile jest po prvních pozdravech, jest také po zábavě. S prvními projevy zdvořilosti vystupují

bujně jako sicilští koně, ale hned potom zahalí se v mlčení: neboť slova brzo umlknou, kde není

pramene myšlenek. Jiní, kteří pohlížejí na vše povrchně, budou tím překvapeni; ne tak opatrní.

Tito jdou přímo k nitru a nacházejí prázdnotu dobrou pro posměch rozumných lidí.

49. BYSTROZRAK A ÚSUDEK. Kdo jest jimi obdařen, ovládá věci a nikoliv tyto jeho:

probádá největší hloubky a dovede anatomicky rozložiti schopnosti kterékoliv hlavy. Vida pak

do každého člověka rozumí mu a dovede posouditi jeho nejniternější bytost. Jeho pozorování

jsou velmi jemná a on umí mistrovsky rozluštiti nejskrytější tajemství. Pozorování jeho jest

pronikavé, chápe důkladně a usuzuje správně: odhalí všechno, vidí, chápe a rozumí všemu.

50. NIKDY NEZAPOMEŇME NA SEBEÚCTU, a nečiňme se tím sami sprostými.

Naše vlastní neposkvrněnost musí býti směrnicí naší bezvadné pouti života a bystrost našeho

vlastního úsudku musí míti pro nás větší význam, než-li všechny vnější předpisy. Neslušného se

nedopouštějme spíše z hanby před vlastním odsouzením sebe, než-li ze strachu před

sebepřísnější autoritou. Dojděmež k tomu, abychom se sami sebe báli, tak nebudeme potřebovati

Senekova imaginárního hofmistra.

51. UMĚTI SI VYVOLITI. Velmi mnoho v životě jest od toho odvislo. Vyžaduje to

dobrého vkusu a správného úsudku: neboť ani učenost ani rozum nepostačují. Bez volby není

dokonalosti: ona má tu výhodu, že si můžeme vyvoliti vždy to nejlepší. Mnozí obdaření plodným

8

duchem, bystrým rozumem, učeností a rozhledem bývají vydáni v šanc záhubě, musí-li voliti:

chápou se vždy nejhoršího, jako by jim na tom záleželo, aby chybili. Proto jest toto jedním z

největších darů shůry.

52. NEDATI SE PŘIVÉSTI Z ROZVAHY. Důležitý bod chytrosti, nikdy se nedat

strhnouti. Neboť to ukazuje celého muže s velikým srdcem: neboť vše veliké jest těžko

pohyblivé. Affekty jsou chorobné šťávy duše a přílišným přebytkem jich onemocní chytrost:

když však vystoupí tato choroba až k ústům, pak jest i čest v nebezpečí. Proto buďme sami pány

nad sebou a to tak velikými, abychom ani ve velikém štěstí ani v největším neštěstí neodhalili

svoje rozhořčení, spíše abychom, nad ně povýšeni vzbuzovali obdiv.

53. ČINNOST A ROZUM. Co tento důkladně promyslil, provádí ona co nejrychleji.

Pohotovost jest vlastností hlupáků: poněvadž nepozorují blížící se bod popudu, pustí se bez

rozvahy do díla. Naproti tomu moudří chybují spíše zdrženlivostí: neboť předvídavost vyžaduje

opatření a tak ničí často nedostatek činné síly dobré plody správného úsudku. Rychlost jest

matkou štěstí. Mnoho vykonal ten, kdo ničeho nenechal na zítřek. „Spěchej pomalu“ bylo

skutečně císařskou předpovědí.

54. MÍTI CHLUPY NA ZUBECH. Mrtvého lva tahají i zajíci za hřívu. S udatností nedá se

žertovati. Povolíš-li prvnímu, musíš i druhému, a tak až k poslednímu; máš pak stejnou námahu,

abys zvítězil později, ačkoliv by ti bylo daleko prospělo zvítěziti hned na začátku. Duševní

odvaha přesahuje tělesnou sílu: jest to jeho meč, jenž stále jest zaražen v pochvě chytrosti,

připraven pro každou příležitost. Jest ochranou osoby: duševní slabost snižuje více než-li tělesná.

Mnozí mají neobyčejné vlastnosti, ale poněvadž jim schází srdce, žijí jako mrtví a konečně

utonou ve své nečinnosti. Ne bez úmyslu starostlivá příroda rozumně spojila ve včele sladkost

medu s ostrým žihadlem. Tělo má šlachy a kosti; proto také duch nebudiž samá poddajnost.

55. UMĚTI ČEKATI. Dokazuje to velikost srdce s bohatstvím, nejsme-li nikdy v

nedočkavém žáru, nejsme-li vášnivými. Nejdříve ovládejme sami sebe, pak budeme ovládati i

jiné. Teprve dlouhými prostorami času dostaneme se do středu příležitostí. Rozumná

zdrženlivost dává uzrávati správným, dlouho zatajovaným úmyslům. Berla času svede více než-li

železný kyj Herkulův. Bůh sám netrestá obuškem, nýbrž časem. Řečeno bylo kdysi veliké slovo:

Čas a já přijmem boj s jakoukoliv jinou dvojicí (Filip II.). Štěstí samo korunuje čekání velikostí

odměny.

56. ZACHOVATI DUCHAPŘÍTOMNOST. Tato vzniká ze šťastné rychlosti ducha.

Není pro ní nebezpečí ani neštěstí následkem její živosti a bdělosti. Mnozí přemýšlejí mnoho, a

potom propasou všecko: jiní zase dokážou všechno, aniž by mnoho uvažovali. Jsou

antiparastatičtí geniové, kteří teprve jsou-li v úzkých, nejlépe působí: jsou to jacísi obrové, kterým

se bez uvažování víc, s rozvahou nic nepodaří: co jim ihned nenapadne, nenaleznou: v jejich

hlavě není appelačního dvoru. Rychlí dojdou souhlasu, poněvadž dokazují veliké svoje

schopnosti: jemnost v přemýšlení a chytrost v jednání.

57. JISTĚJŠÍ JSOU UVAŽUJÍCÍ: co se dobře stává, stává se i dosti rychle. Co se odbude

na místě, to může býti tak na místě zničeno: co však má trvati věčnost, potřebuje také věčnost,

aby bylo provedeno. Pouze dokonalost platí a vše zdařilé trvá. Rozum a důkladnost tvoří

nesmrtelná díla. Co má velikou cenu, stojí mnoho. Vždyť i nejvzácnější kov jest nejtěžším.

58. UMĚTI SE PŘIZPŮSOBITI. Nemáme všem lidem stejně ukazovati svůj rozum, a

nikdy nevyvinovati více síly, než-li jest právě zapotřebí. Nic nemá býti rozhazováno, ani vědění,

ani jednání. Rozumný sokolník nevypustí nikdy více ptáků, než-li jest nezbytně k lovu zapotřebí.

Nepředpokládejme proto vždy všechno na obdiv: jinak nebude zítra nikoho, kdo by nás

obdivoval. Mějme vždy něco nového na skladě, abychom se tím zaskvěli. Neboť kdo každý den

něco nového odhaluje, udržuje tím zvědavost a nikdy nenajdou se hranice jeho velikých

schopností.

59. MYSLITI NA KONEC. Vstupujeme-li do domu štěstí branou jásotu, budeme ho na

druhém konci opouštěti branou nářku; a naopak. Proto máme vždy mysliti na konec a celou

svou bedlivost napnouti za tím cílem, abychom spíše šťastně odcházeli, než-li abychom klidili

9

potlesk při vystoupení na jeviště. Obyčejným osudem nešťastných je, že prožijí velmi šťastný

začátek, ale velmi tragický konec. Souhlasný potlesk luzy při vstupu není hlavní věcí, toho se

dostane každému, nýbrž všeobecný pocit, jenž se projeví po našem odchodu. Neboť jsou velmi

řídcí ti, kterých si lidé přejí nazpátek; málokteré provází štěstí až na práh: jak bývá zdvořilé vůči

přicházejícím, tak hrubé k odcházejícím.

60. ZDRAVÝ ÚSUDEK. Někteří rodí se chytrými: s touto předností ochrany sama sebe

jdou do studií a tak jest jim předem poskytnuta polovice cesty k úspěchu: když pak stáří a

zkušenost přivedou jejich rozum k úplné zralosti, pak dosáhnou úplného a zdravého úsudku. S

odporem pohlížejí na tvrdošíjné svéhlavosti jakéhokoliv druhu, co kazisvěty chytrosti, zvláště ve

státních záležitostech, jež k vůli veliké své důležitosti vyžadují naprosté jistoty. Takoví lidé

zasluhují, aby stáli u státního vesla, ať už k jeho řízení nebo co rádci.

61. NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍHO DRUHU: Je naprosto jediná přednost při množství a

růzností dokonalostí. Není velikého muže, jenž by v něčem nepřekonával ostatní. Prostřednost

nebývá předmětem obdivu. Největší dokonalost ve vynikajícím postavení může sama

pozvednouti nás ze zástupu obyčejného a přenésti v počet vyvolených. Býti vynikajícím v malém

postavení znamená něčím v čemsi, co jest málo: co je při tom příjemného, to vyváženo jest opět

neslavností. Konati nejlepší, a sice v nejznamenitějším druhu, to vtiskuje nám současně charakter

suverenity, vynucuje obdiv a dobývá srdcí.

62. UŽÍVATI DOBRÝCH NÁSTROJŮ. Někteří chtějí, aby ničemnost jejich nástrojů

sloužila k oslavení jich vlastního bystrozraku: jest to nebezpečné zadostiučinění, jež zasluhuje

potrestání osudem. Nikdy nezmenšila dokonalost ministrova velikost jeho pána. Naopak září

sláva zdařeného díla vždy zpět na hlavní příčinu, ovšem také naopak i hana. Fáma chytí se vždy

hlavní osoby, neboť neřekne nikdy: ten má špatné nebo dobré sluhy, nýbrž, ten byl dobrým

nebo špatným umělcem. Protož volme si své nástroje dobře, neboť položíme do jejich rukou

dobytí nesmrtelné slávy.

63. VELIKOU JEST SLÁVOU, BÝTI PRVNÍM SVÉHO DRUHU a zdvojnásobenou,

přistoupí-li k tomu výbornost. Velikou přednost má bankéř, jenž hraje s kartami v rukou, neboť

vyhraje, je-li partie rovnou. Mnohý byl by Fenixem ve svém oboru, kdyby nebyl měl předchůdců.

První svého druhu odnášejí si vždy majorát slávy, ostatním zůstanou zažalované alimenty: neboť

ať dělají cokoliv, nemohou smýti sprostou skvrnu, že jsou cesty k vyznamenání a sice tak, že

možné číhající nebezpečí vyvažují chytrostí. Novostí svého podniku nabyli moudří místa v

matrice velikých mužů. Mnozí chtějí býti raději prvními v druhé třídě nežli druhými v první.

64. DOBŘE SE VYPLÁCÍ CYHTROST VYHÝBATI SE ZLU A UŠETŘITI SI

NEPŘÍJEMNOSTI. Mnohým se opatrnost sama vyhýbá, neboť ona jest Lucidou štěstí a tím i

klidu a spokojenosti. Nemáme donášeti špatné pověsti, ještě méně pak je přijímati; nemáme jim

dovoliti vstupu není-li s nimi spojena prosba o pomoc. Někteří slyší rádi jen sladkosti a lichocení,

jiní pak jen roztrpčení vůči jiným; jiní zase nemohou žíti bez denního hněvu, jako Mithridat bez

jedu. Právě tak není pravidlem sebezachování udělati si nepříjemnost pro celý život, jen proto,

abychom jinému, a byť i nám stál sebe blíže, učinili službičku. Nikdy nemáme hřešiti proti

vlastnímu blahu, abychom se líbili tomu, jenž dává radu a vymyká se pak z jednání. A při každém

počinu, při němž by se jiným udělala radost a sobě samému zármutek jest vhodným pravidlem,

že jest lépe, když budou oni nyní zarmouceni, nežli abys se zarmoutil později ty sám a byl bez

pomoci.

65. VYBRANÝ VKUS. Jest schopen výchovy právě tak jako rozum. Čím více náhledů, tím

více požadavků a jsou-li splněny, tím větší požitek. Velikého ducha poznáme dle jeho

vznešených náklonností, neboť jeho velikou schopnost uspokojuje pouze velikost věcí.

Vznešené věci pro povýšené duchy jsou jako veliká sousta pro veliká ústa. Nejdokonalejší

obávají se jejich úsudku a nejjistější dokonalosti pozbývají svého klidu. Neboť jest velmi málo

věcí prvotřídní dokonalosti; proto jest také absolutní úcta velmi řídká. Neustálým stykem se vkus

sděluje a proto jest zvláštním štěstím stýkati se s lidmi dobrého vkusu. Na druhé straně však

nemáme zneužitím moudrosti dělati z toho řemeslo, a nebýt se vším nespokojenými; to jest

10

nanejvýše pošetilým extrémem a ještě odpornějším, vzniká-li z dělané affektace nebo z

náhodného rozladění. Někteří by chtěli, aby Bůh stvořil jiný svět s úplně jinými dokonalostmi,

aby vyhověl jejich hýřivé fantasii.

66. PAMATOVATI NA ŠŤASTNÉ VÝCHODISKO. Mnozí dávají více pozor na přísnou

správnost předpisů a prostředků k dosažení cíle, nežli na skutečné jeho dosažení; ale ve veřejném

mínění bude vždy převažovati hana nevykonaného díla uznání pečlivé námahy. Kdo zvítězil,

nepotřebuje klásti účtů. Podrobnosti ostatních okolností většina nevidí, nýbrž pouze úspěch

nebo neúspěch: proto neztratíme nikdy ani špetku na vážnosti dosáhneme-li svého cíle. Dobrý

konec pozlatí všechno, i kdyby sebe více proti nevhodným prostředkům mluvila nepřístojnost.

Neboť dnes umění spočívá v tom, že pracujeme proti pravidlům umění, není-li možno jinak

dosáhnouti úspěchu.

67. DÁVATI PŘEDNOST OBLÍBENÝM ÚŘADŮM. Většina věcí jest odvislá od cizího

uznání. Ocenění jest pro talenty tolik, jako západ pro květiny: dech a život. Jsou úřady a

zaměstnání, jež jsou všemi váženy a jiné, ač důležitější, jež netěší se takové oblibě. Ony těší se

všeobecné oblibě poněvadž jsou prováděny před očima všech, tyto pak, ač jsou samy v sobě

vzácnější a cennější zůstávají ve svém úkrytu nepovšimnuty, sice ctěny, avšak bez potlesku. Mezi

panovníky jsou vítězní proslavení; proto byli tak ctěni králové z Arragonu, jako válečníci,

dobyvatelé, velicí mužové. Nadaný muž má dáti přednost chváleným úřadům, jež jsou všemi

viditelny a jichž vliv působí na všechny; pak mu všeobecná obliba vymůže nesmrtelnou slávu.

68. VĚTŠÍ CENU MÁ PŮJČOVATI ROZUM NEŽLI PAMĚŤ: a to tím více, poněvadž

u této potřebujeme se pouze upamatovati, u onoho pak chápati. Mnozí opomíjejí věcí, na něž by

byl právě čas, poněvadž se jim ony právě nenaskytují; tu má rozhled přítelův přivésti je na stopu

vhodného. Jeden z největších duševních darů jest poskytovati ono, co jiný právě nutně

potřebuje. Poněvadž toho se často nedostává, nedokončují se věci, jež by byly jinak zdařilé. Sdílej

svoje světlo s jinými, kdo ho máš a ucházej se o ně, kdo ho potřebuješ; onen zdrženlivě, tento

pozorně. Nedávejme více nežli narážku: této jemnosti jest třeba, je-li prospěch nabádaného

někde v sázce. Ukažme svoji ochotu a pokračujme, žádá-li se toho někde. Máme-li jednou Ne,

pak hledejme i Ano, ale obratně. Neboť většiny věcí se nedosáhne proto, poněvadž nebyly

vůbec podniknuty.

69. NEODDÁVATI SE SPROSTÉ NÁLADOVOSTI. Velikým mužem jest ten, kdo

nedá na sebe nikdy působiti cizími dojmy. Pozorování sebe sama jest školou moudrosti. Znejme

svoji okamžitou náladu a konejme proti i pro ni opatření: ano, vrhněme se na protilehlý extrém,

abychom nalezli bod mezi přirozeným a umělým, kde na váze rozumu jazýček ukazuje rovnost.

Počátkem osobního polepšení jest sebepoznání. Jsou obludy rozladěnosti; vždy mají nějakou

choutku a tou se mění i náklonnost; a tak stále vlečeny na laně nějakého prokletého rozladění,

spočinou konečně právě na opačném konci. Tento vybočující sklon však nekazí pouze vůli,

nýbrž odvažuje se i na rozum. Jím bývají zcela rozvráceny chtění i poznání.

70. UMĚTI ODMÍTATI. Nesmíme kývati všem a na všechno. Toto jest právě tak

důležito, jako abychom uměli povolovati. Zvláště mocní mají na toto umění upjati pozornost,

neboť tu záleží velmi mnoho na způsobu jak. „Nikoliv“ jedné osoby bývá výše ceněno nežli

„ano“ mnohé jiné: neboť ozlacené Ne potěší a uspokojí daleko více nežli suché Ano. Jsou

mnozí, kteří mají stále v ústech Ne a tím každému všechno znechutí. „Nikoliv“ jest u nich vždy

prvním; a i když potom všechno povolí, není to již uznáváno, poněvadž napřed již to znechutili.

Nemáme nikdy naprosto všechno odmítnouti; neboť to znamená ztratiti žadatelovu odvislost od

nás. Nechejme mu vždy trochu naděje, aby si trpkost zápasu osladil. A konečně vyplňme

zdvořilostí mezeru, již náklonnost zanechala a místo činů dejme krásná slova. Ano a nikoliv jsou

rychle řečena, vyžádají však dlouhého přemýšlení.

71. NEBÝTI NESTEJNÝM. Neodporovati si ve svém chování, ani od přírody, ani z

affektace. Rozumný muž jest stále týmž, ve všech svých dokonalostech a udržuje si tím pověst

zručnosti; změny mohou u něho nastati pouze z vnějších důvodů nebo pro cizí zásluhy. Ve

věcech chytrosti jest změna šeredností. Jsou lidé, kteří jsou každý den jinačí. Dokonce i rozum

11

jich jest nestejný a ještě více vůle a tak i štěstí. Co jim včera bylo jasným Ano, to jest jim dnes

černým Ne. Tak pracují stále na úkor svého kreditu a zmatou představy jiných.

72. MUŽEM ROZHODNÉHO ČINU. Není ani tak škodlivým špatné provedení jako

nerozhodnost. Tekutá voda se nekazí až teprve když se zarazí. Jsou lidé rozhodnutí naprosto

neschopní, potřebující cizího popudu; což nevzniká u nich jen z pomatenosti síly úsudku, jež

pravidelně bývá u nich dosti jasná, jako spíše z nedostatku činorodé síly. Nalézati obtíže

dokazuje bystrozrakost; ještě větší však nalézti okliky k vyhnutí se jim. - Naproti tomu jsou

mnozí, které nepřivede nic v rozpaky: tito jsou narozeni pro nejvyšší místa, majíce obsáhlý

rozum a rozhodný charakter. Neboť jejich otevřená hlava podporuje průběh jednání a usnadňuje

zdar. Jsou hned se vším hotovi a zabývají-li se jedním světem, zbývá jim ještě dosti času pro

druhý. A dostanou-li dokonce peníz zálohy od štěstí, pak zasáhnou s tím větší bezpečností do

jednání.

73. VYUŽÍTI PŘEHLÉDNUTÍ. Tím si pomáhají chytří lidé ze zápletek. S malou

námahou vtipného obratu pomohou si častou z nejzapletenějšího labyrintu. Z nejtěžšího sporu

vyklouznou způsobně a s úsměvem v tváři. Největší vojevůdce naznával v tom svoji cenu. Tam

kde musíme něco odmítnouti, dovoleno užíti zdvořilé lsti převedením rozmluvy na jiný předmět:

a není větší jemnosti nežli nerozuměti.

74. NEBÝTI Z KAMENE. V nejobydlenějších obcích sídlí nejdivější zvířata.

Nepřístupnost jest chybou vznikající z neznalosti sama sebe: tu zaměňují se charakter se stavem;

ačkoliv i to není vhodnou cestou k dosažení všeobecné úcty, počínáme-li tím, že si všechny

rozhněváme. Takový nepřístupný zarytec jest podíváním pro bohy; stále vzteklý a posedlý svou

vzdorovitou inhumanitou. Odvislí, jichž krutý osud žádá, aby s ním mluvili, vstupují k němu

vyzbrojeni jsouce jako k boji s tygrem opatrností a plni strachu. Takoví lidé uměli se všem

zalíbiti, aby dosáhli nynějšího postavení; a nyní, když ho dosáhli, hledí se odškodniti tím, že

jednají tak, že jsou všemi nenáviděni. Mocí svého úřadu mají tu býti pro mnohé, nejsou však pro

nikoho, buď svým vzdorem nebo hrdostí. Jemným potrestáním pro ně jest, že je necháváme bez

povšimnutí a tím je zbavujeme styku s lidmi a tak i chytrosti.

75. VYVOLITI SI HRDINNÝ VZOR, více k závodění nežli k napodobování. Jsou vzory

velikosti, živé knihy cti. Každý ať si představí velikána ve svém oboru, ne aby ho napodoboval,

nýbrž aby jím byl poháněn k činnosti. Alexander neplakal u hrobu Achillona nad jeho smrtí,

nýbrž nad sebou, že se jeho sláva ještě tak na světě nerozšířila. Nic tak nebudí v srdci

ctižádostivost jako hlásání cizí slávy. Právě to, co závistiví šlapou k zemi povzbuzuje povahy

ušlechtilé.

76. NE VŽDY ŽERTOVATI. Rozum muže projevuje se vážností, jež proto přináší více

cti nežli vtipnost. Kdo stále žertuje, není mužem vážné práce. Stojí na stejném stupni se lhářem,

poněvadž oběma se nevěří z toho důvodu, že se obáváme u jednoho lži, u druhého vtipkování.

Nikdy nevíme mluví-li rozumně, což je totéž jako kdyby nemluvil vůbec. Nic není

nevhodnějšího, nad stále zesměšňování vážného. Mnozí nabývají pověsti vtipných hlav, platíce

tak draze na úkor své pověsti co chytré hlavy. Chvilka moudrého smí náležeti žertům, většina

času pak vážnosti.

77. UMĚNÍ VŠEMU SE PŘIZPŮSOBITI: chytrý Proteus: učený s učenými, svatý se

svatými. Velikým jest uměním všechny si nakloniti. Neboť souhlas získává blahovůli. Pozorujme

povahy a přizpůsobujme svoji náladu cizím. Dejme se strhnouti s vážností i s joviálnosti

přetvařujeme-li se současně i politicky. Zvláště odvislé osoby potřebují nutně tohoto umění. Jeho

veliká jemnost však vyžaduje mnoho talentu; méně těžkou připadati bude muži, jehož hlava ve

znalostech a jeho vkus v náklonnostech jest mnohostranný.

78. UMĚNÍ V PODNIKÁNÍ. Hloupost vpadá vždy dovnitř otevřenými dveřmi, neboť

všichni hlupáci jsou pobláznění. Tato hňupství, pro které opomíjejí učiniti nutné opatření, činí je

později bezcitnými vůči haně a nezdaru. Naproti tomu dávají se chytří do díla s největší

opatrností. Jejich špehy jsou pozorování a bdělost. Tyto jdou zkoumavě do předu, aby jich pán

mohl vystoupiti bez nebezpečenství. Každá ztřeštěnost jest chytrostí odsouzena k zániku; i když

12

někdy štěstí je jí milostivo. Kupředu nutno kráčeti zdrženlivě, možno že čeká někde hluboká

propast. Chytrost jdiž s jemnými tykadly napřed, až opatrnost nabude pevné půdy. Dnes

vyskytují se v lidské společnosti ohromné propasti. Za každým krokem nutno používati olovnice.

79. JOVIÁLNÍ POVAHA. Zdrženlivost je dar, nikoliv chyba. Gram čipernosti koření víc.

I největší mužové časem provádí frašky a to je činí u všech lidí oblíbenými; nikdy však při tom

neztratí ohledů na chytrost, nikdy pozor na slušnost. Jiní zase pomáhají si žertem nejkratší cestou

z nesnází, neboť jsou věci, jež nutno pokládati za žert, a často jsou to ony, které druzí mínili

nejvážněji. Tím ukazujeme mírumilovnost, která dobývá všech srdcí.

80. OPATRNOST PŘI INFORMACÍCH. Žijeme ve znamení informací. Jest to nejmenší

to co vidíme. Žijeme z důvěry a víry: Ucho jest však vedlejšími dveřmi pravdy, hlavními však lži.

Pravda bývá pravidelně viděna, jenom zřídka slyšena. Zřídka dostane se k nám čistá a

nezfalšovaná, nejméně tehdy, přichází-li zdaleka. Tu mívá vždy příchuť affektů, jimiž musila

projíti. Vášeň zbarví všechno, čeho se dotkne, svými barvami, hned příznivě, hned nepříznivě.

Jde vždy za účelem určitého dojmu; proto propůjčujeme svoje ucho chvále s největší opatrností a

ještě s větší haně. V této věci opatrnosti nezbývá, abychom vychutnali úmysl zprostředkovatele a

napřed již věděli, kterou nohou vykročí. Pečlivé uvážení budiž sítem přehnaného a falešného.

81. OBNOVOVATI SVŮJ LESK. To jest privilegiem fenixovým. Dokonalosti zestárnou

a s nimi i sláva: prostřední novost často vytlačí sebedokonalejší věc, jež zastarala. Proto hleďme

se znovuzroditi; ve statečnosti, v geniálnosti, ve štěstí, ve všem. Vystupme s novými, jasnými

věcmi a vycházejme jako slunce stále znovu. Střídejme také jeviště svého lesku, aby zde vzbudilo

postrádání, touhu onde pak novost, souhlas.

82. NEVYPRÁZDNITI POHÁR DO DNA, zla ani dobra. Mudřec (Aristoteles) pokládá

zdrženlivost za uhelný kámen moudrosti. Největší právo stane se bezprávím, a vymačkáme-li

meruňku až do konce, sladkost se změní v trpkost. Ani v požitku nejděme do krajnosti.

Dokonce i duch se otupí, napíná-li se až k mezím a kdo dojí příliš surovým způsobem dostane

krev místo mléka.

83. DOVOLITI SI ODPUSTITELNÉ CHYBY, neboť lehkomyslnost bývá časem

největším doporučením talentů. Závist budí podlý a surový ostracismus. Naprosté dokonalosti

přičte se za chybu, že nemá vady, a bude zcela dokonalé odsouzeno. Skvrna hledá se třeba jen

pro vlastní utěšení. Hana stíhá právě tak jako blesk nejvyšší výkony. Proto nechť spí Homer

časem; affektujme několik lehkomyslností, ať v geniálnosti nebo statečnosti - nikdy však v

chytrosti - abychom uklidnili nepřízeň, aby nepukla jedovatostí. Házejme zášti tak jako býkovi

svůj plášť, abychom zachránili nesmrtelnost.

84. MÍTI UŽITEK Z NEPŘÁTEL. Musíme se naučiti chápati věci za rukojeť, ne za ostří,

kde zraňují, nejvíce však rejdy nepřátel. Chytráku pomohou jeho nepřátelé více nežli hloupému

jeho přátelé. Nepřejícnost urovnává často hory obtíží, s nimiž by si přízeň nedala práce. Mnohým

dali velikost jen jejich nepřátelé. Nebezpečnější nežli zášť jest lichocení, poněvadž zakrývá

skvrny, které ona vyhlazuje. Chytrák udělá si z hněvu zrcadlo, jež jest věrnější nežli přátelství a

varuje se před chybami, nebo se polepší, aby nebyl pomlouván. Neboť opatrnost stává se

velikou, jestliže sočení a nepřízeň jsou sousedy.

85. NEBÝTI MANILLOU. Chybou vší dokonalosti jest, že přílišné užívání vede k

zneužití. A právě bažení všech v tom směru vede konečně ku všeobecnému zošklivení. Nehoditi

se k ničemu jest velikým neštěstím, větším však ještě chtíti se hoditi ke všemu. Takoví lidé

prohrávají stálým vyhráváním a zprotiví se konečně všem, kteří je dříve obdivovali. Tito

manillové využitkují na sobě každou dokonalost a když přestanou platiti za zvláštní, bývá jimi

opovrhováno jako sprostými. Jediným prostředkem proti tomuto extrému jest mírnění se ve

svém blýskání, nadbytek budiž v dokonalosti samé, v projevování téže mírnost však. Čím více

pochodeň hoří, tím více umenšuje a zkracuje její trvání. Skoupost v ukazování se má za odměnu

zvýšenou cenu.

86. PŘEDEJÍTI POMLUVÁM. Mnoho lidí má mnoho hlav a proto také mnoho očí k

nepřízni a mnoho jazyků k pomlouvání. I největší vážnost může se trpěti tím, že jí za zády

13

vznikne pomluva a stane-li se tato dokonce sprostou přezdívkou, může se státi i hrobem cti.

Příčinou k tomu zavdává pravidelně nějaká nápadná chybička, směšná nepřístojnost, jako

obyčejně podobné věci jsou vhodnou látkou ke klepaření. Často však jest to také zlomyslnost

jednotlivců, jež pak přivodí všeobecnou zlobu rozvratu. Neboť jsou hříšné huby, které mohou

zničiti dobré semeno rychleji vtipem, nežli v tvář vmetenou drzou předhůzkou. Snadno se

dostaneme do špatné pověsti, poněvadž zlému se lehko věří; očistiti se však jest velmi těžko.

Chytrý muž vyhýbá se takovým nehodám a proti nestydatosti luzy postaví svoji bedlivost: neboť

snadnější jest zabrániti škodě nežli ji později napraviti.

87. VZDĚLÁNÍ A ELEGANCE. Člověk rodí se barbarem a pouze vzdělání osvobozuje

ho od bestiality. Vzdělání dělá muže a to tím víc, čím jest vyšším. Proto mohlo Řecko nazývati

celý ostatní svět barbary. Nevědomost jest velmi surová, neboť nic tak nezušlechťuje jako

vědění. Ale vědění samo jest neohrabané, je-li bez elegance. Netoliko však naše vědění musí býti

elegantní, nýbrž i naše chtění a zejména řeč. Jsou lidé přirozené elegance vnější i vnitřní jemnosti

v myšlénkách, řečech, výzdobě těla, které možno srovnati s kůrou, jako talenty ducha s plody.

Jiní naproti tomu jsou neotesanci, tak že všecky jejich někdy i vynikající a znamenité vlastnosti,

jsou znehodnocovány nesnesitelnou, barbarskou neohrabaností.

88. VYSTUPOVÁNÍ BUDIŽ VZNEŠENÉ, VYVÝŠENOST ŽÁDOUCNA. Veliký muž

nemá býti ve svém jednání malicherným. Nikdy nemá se v záležitostech jíti příliš daleko do

jednotlivostí, nejméně pak tehdy, jsou-li nepříjemné. Ačkoliv jest předností, příležitostně všeho si

všimnouti, není jí, chtít všecko úmyslně vyšetřovati. Obyčejně dávejme se do díla s ušlechtilou

všeobecností, jež náleží k vznešeným způsobům. Při ovládání jiných je hlavní věcí nedati svůj

úmysl prohlédnouti. Nechme bez povšimnutí vyříditi si většinu věcí mezi svými přáteli a zejména

nepřáteli. Každá nezřízenost je odpornou a nejvíce u nepříjemných věcí. Opětovně a stále zase

vraceti se k jedné mrzutosti je jistě potřeštěnost. Vystupování každého potká se s takovým

účinkem, jaký odpovídá jeho srdci a jeho rozumu.

89. ZNÁTI SAMA SEBE, své úmysly, ducha, úsudek a náklonnosti. Nikdo nemůže býti

pánem sama sebe dokud si sám neporozuměl. Jsou sice zrcadla pro obličej, nikoliv však pro duši,

a protož je nahraď rozumně přemítáním o sobě; zapomeňme na náš zevnější obraz, ale stále

vizme svůj vnitřní, abychom ho mohli zdokonalovati a zlepšovati. Učme se znáti síly svého

rozumu a jeho jemnost pro své podniky. Podrobme prohlídce jeho odvahu a podnikavost v

obchodech. Poznejme celou jeho hloubku a uvažujme o všech jeho schopnostech a jak jich

použíti.

90. UMĚNÍ DLOUHO ŽÍTI. Dobře žíti. Dvě věci se životem rychle zúčtují: hloupost a

nedbalost. Jedni ho ztrácejí, poněvadž k jeho zachování jim schází rozum a druzí k tomu nemají

vůle. Jako ctnost jest svou vlastní odměnou, tak hřích svým vlastním trestem. Kdo pilně hříchu

holduje, skončí brzo v obém smyslu; kdo však za ctností pílí - nikdy. Neposkvrněnost duše

sděluje se tělu. Řádný život není pouze intensivním, nýbrž bude i extensivně dlouhým.

91. NIKDY SE NEDÁVEJME DO DÍLA S POCHYBNOSTMI O OPATRNOSTI.

Pouhá obava jednajícího před nezdarem - stává se plným přesvědčením o něm u diváka, zvláště

je-li sokem. Když již v prvním žáru podniku úsudek vysloví pochybnosti, pronese později ve

vášně prostém stavu kletbu naprosté hlouposti. Jednání, o nichž se z opatrnosti pochybujeme

jsou nebezpečná a lepší by bylo jich zanechati. Chytrost nepouští se do pravděpodobnosti,

neboť kráčí vždy jen jasným světlem rozumu. Jak má skončiti dobře podnik, jehož návrh obava

již odsoudila. I když nejpromyšlenější. Nemine discrepantem našeho nitra potvrzená rozhodnutí

mají nešťastný konec - co mohou očekávati ti, kteří při nerozhodném a kolísajícím úsudku zlo

augurujícím tušením již byli před nezdarem varováni?

92. NADBYTEČNÉ ROZUMOVÁNÍ. Myslím ve všem. První a hlavní pravidlo jednání a

mluvení, tím nutnější, čím naše postavení vyšší, jest, že gram chytrosti jest lepší nežli cent

šťouravosti. Při tom kráčíme bezpečně: sice bez hlasitého souhlasu, třebaže pověst chytrosti jest

triumfem slávy. To ale dostačuje úplně chytrým, jichž úsudek jest zkušebním kamenem

zdařených činů.

14

93. UNIVERSÁLNOST. Muž, jenž spojuje v sobě všechny dokonalosti, platí za mnohé.

Tím pak, že po částech z nich sdílí svému okolí, okrašluje život. Změna s dokonalostí poskytuje

nejlepší zábavu. Velikým jest uměním vše dobré si osvojiti. A poněvadž pak příroda z člověka

postavíc ho tak vysoko udělala soujem celého svého tvoření: nechť tedy také umění učiní ho

malým světem, cvičením a vzděláním rozumu a vkusu.

94. NEZBADATELNOST SCHOPNOSTÍ. Chytrý vyvaruje se toho, aby jeho vědění a

mohoucnost byly poznány až ke dnu, chce-li býti všemi ctěn. Připouští, aby byl poznán, nikoliv

však, aby byl probádán. Nikdo nesmí dojíti až k hranicím jeho schopností, k vůli očividnému

nebezpečí zklamání. Nedejme nikomu příležitosti, aby došel až k našim základům. Neboť větší

úctu vzbuzují domněnky a nejistota o rozsahu talentů jednotlivce, nežli bezpečná jistota o jich

velikosti, byť byla tato sebe větší.

95. STÁLE OŽIVOVATI OČEKÁVÁNÍ. Musíme je stále drážditi. Mnoho slibuje ještě

více a nejskvělejší čin oznamuje ještě skvělejší. Nesmíme vsaditi hned svoje jmění na první kartu.

Velmi uměleckým trikem jest umírňování se v užívání svých sil a vědění, tak že možno vždy více

a více uspokojovati očekávání.

96. BÝTI VŽDY NA STRÁŽI PŘED SEBOU SAMÝM. To jest trůnem rozumu,

základním kamenem opatrnosti a pomocí toho podaří se všecko velmi snadně. Tato opatrnost

jest darem nebes, jako první a největší, jest také nejvytouženější. Jest hlavním kusem zdroje a tak

důležitá, že schází-li, žádný jiný nedostatek nečiní muže tak neúplným, nýbrž buď jen lepším

nebo horším. Všechna životní jednání jsou odvislá od jejího vlivu a tato opatrnost jest žádoucná

ve všem. Neboť vše se musí díti s rozumem. Záleží v přirozené náklonnosti ku věcem rozumu

nejpřiměřenějším; jen tak se ve všech případech chopíme nejsprávnějšího.

97. POVĚST NABÝTI A SI ZACHOVATI: to jest užívání fámy. Pověsti lze jen

dosáhnouti, neboť vzniká jen ze znamenitých vlastností, a tyto jsou tak řídkými jako prostřední

četnými. Jakmile se jí však jednou dosáhne, možno ji snadno udržeti. Ukládá povinnosti, ale

působí ještě více. Stupňuje se pro vznešenost své příčiny a její sféry až k uctívání; tak nám

propůjčuje jakýsi druh majestátu. Přece však jen odůvodněná pověst jest nezničitelného trvání.

98. SVOJE CHTĚNÍ VÉSTI JEN V ŠIFROVANÉM PÍSMĚ. Vášně jsou brány duše.

Nejpraktičtějším věděním jest umění přetvářky. Kdo hraje s otevřenými kartami, vystavuje se

nebezpečí prohry. Zdrženlivost opatrného bojuje proti pozorování špehujícího: proti slídění

rysů, skrývání se sepií. Dokonce i náš vkus nemá znáti nikdo, abychom se s nimi nesrazili, ani v

odporu ani v lichocení.

99. PRAVDA A KLAM. Věci nepovažují se za to, co jsou, nýbrž za to, čím se zdají. Málo

jest těch, kteří pohlíží do nitra a mnoho oněch, kteří dají na zdání. Nedostačuje míti pravdu, ale

míti i zdání pravdy.

100. MUŽ BEZ PŘEDSUDKŮ. Býti dobrým křesťanem a filosofickým dvořanem, býti

jím, ale nezdáti se, nebo dokonce to affektovati. Filosofie není více v úctě a přece byla nejvyšším

zaměstnáním moudrých. Věda myslitelů ztratila všechnu úctu. Seneca zavedl ji v Římě. Po

nějakou dobu byla u dvora oblíbená, nyní jest však neslušností. A přece bylo odhalování

podvodu vždy stravou myslícího ducha, radostí poctivých.

101. POLOVICE SVĚTA VYSMÍVÁ SE DRUHÉ a blázni jsou všichni. Všechno jest

dobré a vše jest špatné, jak tomu chce většina. Čeho si jeden přeje, to druhý nenávidí.

Nesnesitelným bláznem jest však ten, kdo chce vše uspořádati dle svých představ. Neboť

dokonalosti nejsou odvisly od jediného souhlasu. Kolik hlav, tolik smyslů a každý jiný. Není

chyby, jež by neměla své ctitele a proto nesmíme ztráceti odvahu, jestliže se naše věci několika

lidem nelíbí, neboť nebude scházeti oněch, kteří si jich budou vážiti; neboť opět jiní to budou

zavrhovati. Měřítkem pravé spokojenosti jest souhlas slavných mužů a těch, kdo mají hlas v

tomto oboru. Nežijeme ani od jednoho hlasu, jedné módy nebo jednoho století.

102. MÍTI ŽALUDEK PRO VELIKÁ SOUSTA ŠTĚSTÍ. V těle chytrosti jest velmi

důležitou součástkou veliký žaludek, neboť velikost sestává z velikých dílů. Velmi šťastné

případy nepřivedou do rozpaků onoho, kdo jest hoden ještě větších. Co jest jiným přesycením,

15

jest ještě u jiných hladem. I dobrý pokrm způsobí mnohým svízele žaludku, poněvadž postava

jejich jest maličká a takoví k velikým úřadům nejsou ani zrozeni, ani vychováni. Jednají jako pod

vlivem jisté kyseliny, a z nezasloužené pocty stoupající výpary jim pomatou hlavu, čímž jsou na

vysokých místech ve stálém nebezpečí a mohou puknouti, poněvadž jejich štěstí nemá v nich

místa. Naproti tomu veliký muž má ukázati, že jest v něm ještě daleko více místa pro větší věci a

se zvláštní úzkostlivostí má se vyhýbati všemu, co by bylo známkou malého srdce.

103. KAŽDÝ BUĎ VE SVÉM DRUHU DŮSTOJNÝM. I když není králem, musí jeho

jednání býti přece královským v hranicích jeho vysokoleté a v každém postavení má

představovati krále zásluhami, i když není jím mocí. Neboť ono pravé královské spočívá v

neposkvrněnosti mravů. A proto nebude záviděti velikost ten, jenž sám by jí mohl sloužiti za

vzor. Zvláště však ti, kteří jsou trůnu blízcí, by si měli osvojiti pravou převahu a spíše v pravdě

královské vlastnosti nežli pouhý ceremoniel, neaffektovati pouhou nadutost, nýbrž přijati zase i

skutečnou vznešenost.

104. VYCÍTITI PULS ÚŘADŮ. Mistrnou znalostí, předpokládající pozornost. Některé

vyžadují odvahy, břitkého rozumu. Lépe možno zastávati ony, při nichž přijde na poctivost nežli

ony, při nichž jest nutna obratnost. K oněm netřeba více nežli spravedlivého charakteru; pro tyto

však nestačí ani všechna pozornost a horlivost. Namáhavým zaměstnáním jest ovládání lidí,

nejhorším pak bláznů a hlupáků. Dvojnásobného rozumu jest třeba u těch, kteří vůbec nemají

žádného. Nesnesitelnými však jsou úřady, jež vyžadují celého člověka v určených hodinách a při

určitém materiálu. Lepší jsou ony, jež nevyvolávají znechucení, poněvadž doplňují vážnost,

rozmanitost: neboť změna oživuje. Největší úcty požívají ony úřady, při nichž odvislost jest

menší nebo vzdálenější. Nejhorší však jsou ty, k vůli kterým musíme se potiti netoliko na tomto ,

nýbrž i na onom světě.

105. NEBÍTI OBTÍŽNÝM. Muž s jednou věcí a s jedinou řečí brzo se stane obtížným.

Krátkostí si nakloňujeme, an jest obchodům přiměřenější. Co jí schází na rozsahu doplňuje

zdvořilostí. Dobré, je-li krátké, jest dvojnásob dobré; a dokonce špatné, je-li ho málo, je méně

špatné. Quintessence jsou působivější nežli celá spousta. Jest také známou pravdou, že velmi

rozvláční lidé nemají mnoho rozumu, což se neprojevuje materiálním uspořádáním, nýbrž

formálnostmi myšlení. Jsou lidé, kteří jsou spíše na překážku nežli ku ozdobě světa, zbytečným

nábytkem, jejž každý z cesty odstrčí. Chytrák chraňž se býti obtížným, zvláště lidem velikým,

poněvadž ti vedou život příliš zaměstnaný a bylo by horším, rozhněvati si jednoho z nich, nežli

celý ostatní svět. Dobře řečené jest brzo řečeno.

106. NECHLUBITI SE SVÝM ŠTĚSTÍM. Urážlivější jest chlubiti se svým postavením a

stavem nežli osobními vlastnostmi. Každé roztahování se jest nenáviděno; již závist sama o sobě

by měla dostačiti. Úcty pak tím méně dosáhneme čím více po ní bažíme, neboť jest závislá na

mínění jiných lidí a proto nemožno si ji vzíti, nýbrž od ostatních ji získati a na ni vyčkati. Vysoké

úřady vyžadují ve svém vykonávání přiměřenou vážnost, bez níž nemohou býti plně zastávány.

Proto udržujme vážnost, jíž jest třeba, abychom mohli svoje povinnosti vykonávati.

Nevynucujme si vzdávání pocty, ovšem ale podporujme je. Kdo svým úřadem příliš se vypíná,

prozrazuje tím, že ho nezasluhuje a že tento čestný úřad jest příliš těžký pro jeho bedra. Chceme-

li se uplatniti, stane se to spíše znamenitostí talentů, nežli s nahodilými odznaky. Sama krále

máme více ctíti k vůli jeho osobním vlastnostem nežli k vůli vnějšímu panství.

107. NEDÁVATI NAJEVO SEBEUSPOKOJENÍ. Nemáme býti sami se sebou ani

nespokojenými, neboť to by byla malomyslnost, ani spokojenými, nebo to by byla hloupost.

Spokojenost taková vzniká obyčejně z neznalosti a stane se blažeností nerozumu, jež snad není

bez příjemností, avšak nepodporuje naši pověst a vážnost. Poněvadž takoví lidé nejsou schopni

uznati nekonečně vyšší dokonalosti jiných, uspokojují se nanejvýše jen nějakým nízkým

průměrným talentem. Nedůvěra jest vždy chytrá a kromě toho též prospěšná, jednak aby

předešla zlému ukončení věcí, anebo aby při něm se utěšila, neboť neštěstí nepřekvapí toho, kdo

se ho již obával. Také Homer spí někdy, a Alexandr spadl ze své výše a vystřízlivěl ze svých

omylů. Věci jsou odvislé od mnohých okolností a co jednomu někde a při určité příležitosti

16

připraví triumf, to se stane druhému hanbou. Mezitím spočívá pak nevyléčitelná hloupost v tom,

že nejprázdnější spokojenost se sebou samým vykvete v plný květ a dále bují svými výhonky.

108. NEJKRATŠÍ CESTOU K ÚPLNÉMU ZMUŽNĚNÍ JEST UMĚNÍ DRUŽNOSTI.

Obcování má rozhodující působení. Sdělují se mravy, vkus, nálada i duch, aniž bychom toho

pozorovali. Proto má se rychlý přidružiti k lepším; právě tak pak i ve všech duševních

vlastnostech, z čehož bez násilí, vznikne přiměřený stupeň dokonalosti. Jest velkou zručností

přizpůsobiti se náladě druhých. Záměna protiv krášlí, ba udržuje svět, a co přivozuje harmonii ve

fysickém světě, působí pak tím více v morálním. Neopomíjejme proto těchto chytrých ohledů při

volbě svých přátel a služebníků, neboť spojením extrémů nalezneme velmi vhodnou střední

cestu.

109. NEBÝTI ŽALOBNÍKEM. Jsou lidé chmurné povahy, kteří považují všechno za

zločin, ne z vášně, nýbrž z přirozeného pudu. Odsuzují celé svoje okolí, jedny za to, co vykonali

- ony pro to, co vykonají. To svědčí o kruté, ba podlé povaze. Obviňují s takovým přeháněním,

že s třísek nadělají trámy, aby jimi oči vyráželi. Všude jsou ukazňovatelé, kteří by chtěli i z Elysea

udělati robotárnu. Přistoupí-li k tomu ještě vášeň, pak ženou vše až na ostří nože. Naopak

vznešená povaha nalezne pro vše omluvu a když ne výslovně, tedy nepovšimnutím.

110. NEVYČKATI AŽ NAŠE SLUNCE ZAPADNE. Pravidlem mudrců jest opustiti

věci dříve, nežli nás opustí samy. Musíme uměti udělati triumf i ze svého vlastního konce.

Dokonce i slunce za jasného svitu ještě skryje se za mrak, abychom je neviděli zapadati a zůstali

v nejistotách zda zapadlo čili nic. Zavčas se vyhněme neštěstím, abychom nemusili zajíti hanbou.

Nevyčkávejme, až se svět k nám obrátí zády a ponese nás ku hrobu cítěním ještě živé, ale slávou

již mrtvé. Chytrák odvede včas do stáje svého závodního koně a nečeká, až dojde výsměchu,

klesnuv umořen uprostřed závodní dráhy. Krasavice má včas rozbíti svoje zrcadlo, aby později to

neudělala z hněvu, když ji vytrhne z jejího klamu.

111. MÍTI PŘÁTELE. Jest to druhým vezdejším životem. Každý přítel jest dobrý a

moudrý pro přítele a mezi druhy skončí všechno dobře. Každý platí za tolik, kolik chtějí ostatní;

aby však chtěli, musíme si získati jejich srdce a tím i jich jazyk. Není mocnějšího kouzla nežli

prokázaná laskavost a jest to nejlepším prostředkem ku nabytí přátel. Většina dobrého co máme

závisí od jiných. Musíme žíti buďto mezi přáteli nebo mezi nepřáteli. Každý den pokusme se

jednoho získati, ne hned za naprostého, ale přece nakloněného přítele; někteří pak, když snesou

připravenou zkoušku, zůstanou co skuteční.

112. ZÍSKATI SI LÁSKY A NÁKLONNOSTI: neboť dokonce i první a nejvyšší všech

příčin dává jim vznikati ve svých hlubokých úmyslech a nařizuje je. Prostřednictvím blahovůle

nabýváme příznivého mínění. Někteří tak se spoléhají na svou cenu, že opovrhují získáním

blahovůle. Ale zkušený člověk ví, že cesta k zásluhám sama, bez pomoci přízně jest příliš dlouhá.

Náklonnost vše usnadňuje a doplňuje. Ne vždy předpokládá dobré vlastnosti jako odvahu,

poctivost, učenost a dokonce chytrost; ne, ona jedná jako by tu již byly co něco samozřejmého;

naproti tomu nevidí nikdy ošklivé vady, poněvadž je nechce viděti. Povstává obyčejně ze

souhlasu, obyčejně materiálního, dále pak z povahy národní, příbuzenské, vlastenecké a úřední.

Vyššího druhu jest formální úcta, jest to blahovůle talentů, zavázanosti, slávy a zásluh. Celá obtíž

spočívá v získávání přízně, neboť udržení jest snadné. Možno však ji dosáhnouti a umějme ji pak

využitkovati.

113. VE ŠTĚSTÍ NEZAPOMÍNATI NA NEŠTĚSTÍ. Dobrým opatřením jest starati se v

létě o zimu a bez veliké námahy sbírati si zásoby. V dobách štěstí možno lacino získati

náklonnosti a nadbytek přátelství. Jest dobře zachovati si je pro doby neštěstí, kdy stávají se

velmi drahými. Udržujme si proto zásobu přátel a zavázaných: neboť si budeme velice vážiti

toho, čeho nyní nedbáme. Surové duše nemají přátel ani ve štěstí, a ježto ve štěstí žádných

neznají, nebudou je znáti ani v neštěstí.

114. NEBÝTI SPOLUUCHAZEČEM. Každý požadavek, proti němuž se ostatní staví,

škodí oblibě. Spoluuchazeči snaží se nás pomluviti, aby nás zastínili. Málo lidí provádí válku

poctivým způsobem. Sokové odkrývají chyby, na které shovívavost dávno zapomněla. Žár

17

zápasu přivolává k životu dávno zemřelou hanu a vyhrabává nejstarší hnilobu ze země.

Spoluucházení pomáhá si celým manifestem pohanění a neužívá pouze toho co smí, nýbrž

všeho, co může. A když pak často zbraně snižování nevedou k cíli, pak vyhledávají protivníci

nízké uspokojení pomstou a tak ji otřesou ovzduší, že prach zapomenutí odlétne se

zahanbujících událostí. Blahovolní byli vždy klidnými, a lidé slavní a úctyhodní blahovolnými.

115. ZVYKNOUTI SI NA CHYBY CHARAKTERU SVÝCH ZNÁMÝCH, právě tak

jako na ošklivé obličeje. Jest to nutné, kde jsme k nim poutáni povinnostmi. Jsou hrozné

charaktery, s nimiž nemožno žíti, avšak bez nich také ne. Proto jest nejlepší zvyknouti si

ponenáhlu na ně jako na ošklivé obličeje, abychom při nějaké hrozné události nepřišli úplně z

rozvahy. Po prvé vzbuzují hrůzu, ponenáhlu ztrácejí svoji odpornost a rozvaha dovede předejíti

nepříjemnostem, anebo je snášeti.

116. JEDNATI POUZE S LIDMI CTI A S CITEM PRO POVINNOSTI. S takovými

možno vstoupiti ve vzájemné závazky. Vlastní jejich čest jest nejlepší zárukou pro jejich chování

se dokonce i v nepříjemnostech. Jednají vždy s ohledem na svoji hodnost a proto je spor s

pravdymilovnými lidmi lepší nežli vítězství nad nepravdymilovnými. S vyvrhely není jistého

styku, poněvadž necítí závazku k právu, a proto nemůže býti mezi nimi pravého přátelství a

projevy jejich přátelství nejsou pravými i když se takovými zdají, poněvadž je nepodrobuje

čestnost; a nejraději se straníme lidí, jimž schází čest: Neboť kdo si jí neváží, neváží si ani ctnosti,

poněvadž čest jest trůnem spravedlnosti.

117. NEMLUVITI O SOBĚ. Buďto se chválíme; což jest samolibé, nebo se haníme, což

jest malicherné; a jak tím mluvčí prozrazuje hloupost, tak jest to posluchači nepříjemné. Když

jest možno tomu se vyhnouti i v obecném styku, tím více na vysokém místě, kde mluvíme ku

shromáždění, kde i nejmenší stín nerozumností platí za celou. Podobným hříchem proti chytrosti

jsou řeči o přítomných pro nebezpečí naraziti na dvojí úskalí: lichocení nebo hanu.

118. NABÝTI POVĚSTI ZDVOŘILÉHO ČLOVĚKA, neboť to již stačí, abychom se

stali oblíbenými. Zdvořilost jest hlavní částí vzdělání a jest jakýmsi druhem kouzelnictví, jež

dobývá všeobecné náklonnosti jako naopak neuctivost vzbuzuje všeobecné opovržení a odpor.

Vzniká-li z hrdosti, pak jest protivná, jestliže z hrubosti, opovržení hodnou. Zdvořilost může

býti příliš velikou nežli příliš malou, nikoliv však vůči všem, čímž by se stala nespravedlivou.

Mezi nepřáteli jest povinností, abychom ukázali svoji cenu. Zdvořilost stojí málo a pomáhá

mnoho; každý ctitel jest ctěn. Zdvořilost a čest mají před ostatními věcmi tu přednost, že vracejí

se tomu, kdo je prokazuje.

119. NEDĚLATI SE NENÁVIDĚNÝM. Nevyvolávejme nikdy odpor, neboť přijde

často sám - i bez pozvání dosti brzo. Mnozí opovrhují bez příčiny, aniž by věděli proč a k čemu.

Jejich nepřízeň předchází i naše předcházení se. Zlomyslnost naší přirozenost jest činnější a

rychlejší k cizí škodě nežli přirozený pud po vlastním prospěchu. Někteří si libují v tom, býti s

celým světem znepřáteleni, poněvadž rádi vidí a vzbuzují rozbroje. Jakmile nenávist zasadila

kořínky, pak těžko jest ji vykořeniti právě tak jako špatnou pověst. Lidé velikého rozumu jsou

obáváni, lidé zlého jazyka jsou v opovržení, mnoho si osobující jsou hnusní, vtipkaři přítěží a o

podivnůstkáře se nikdo nestará. Proto projevujeme úctu, abychom sami ji také klidili a

pamatujme, že býti ctěn je pokladem.

120. UMĚT ŽÍTI VE SVÉ DOBĚ. Dokonce i vědění musí býti dle módy a tam, kde není

v módě, spočívá právě celá věc v tom, že si hrajeme na nevědomého. Způsob myšlení a vkus

mění se dle dob. Nemysleme staromódně a mějme moderní vkus. V každém druhu má

rozhodující slovo vkus většiny: musíme se tedy dle něj nyní říditi a pokusiti se dovésti ho k vyšší

dokonalosti. Chytrák má se přizpůsobiti módě přítomnosti jak okrasou ducha tak i těla, i když se

mu předešlé zdá lepší. Pouze o dobrosrdečnosti neplatí toto životní pravidlo, neboť v každé

době máme býti ctnostnými. Dnes nechce svět o ctnosti ničeho věděti, o mluvení pravdy, o

dodržování slova, což vše se zdá věcí z jiných dob. Zdá se tu, že dobří lidé jsou jen zůstatkem

starých dob: ale jsou stále oblíbeni; nicméně však je jich málo, nejsou v módě a nejsou

napodobováni. Ó nešťastné století, v němž je ctnost neznámou a špatnost na denním pořádku! -

18

Chytráku žij jak můžeš, nemůžeš-li dle svého přání, a pokládej to, co ti osud udělil, za cennější,

nežli to co odepřel.

121. NEDĚLATI POVYK PRO NIC. Jako mnozí nadělají ze všeho klepů, tak jiní ze

všeho události. Mluví vždy o všem velmi důležitě, vše berou vážně a učiní z toho spor nebo

tajůplnou věc. Nepříjemné věci máme pouze zřídka bráti vážně, neboť tím se snadno v nevčas

dostaneme do zápletek. Jest velmi zvráceným, béřeme-li si k srdci to, co bychom měli dáti

větrům v šanc. Mnohé však věci, které byly skutečně vážnými, nestaly se ničím, poněvadž byly

opomenuty, a z jiných, jež nebyly ničím stalo se mnoho, poněvadž se jich lidé ujali. Na počátku

dá se všechno snadně odstraniti, později nikoliv. Často přivolá lék nemoc. A není nejšpatnější

životní zásadou: nechati na pokoji, nehasiti co nepálí.

122. ŘEČÍ I JEDNÁNÍM IMPONOVATI. Tím nabudeme všude brzo úcty a získáme

ihned náklonnosti. Imponující projevuje se ve všem, v obcování, řečech, pohledu, v

náklonnostech a dokonce v chůzi. Skutečně velikým jest vítězstvím ovládnutí srdcí. Nepovstává

z hloupé nadutosti, ani z nepříjemné nálady při zábavě, nýbrž spočívá na dobře založené

autoritě, jež vzniká z přirozené, zásluhami podporované převahy.

123. NEBÝTI AFFEKTOVANÝM. Čím více talentů máme, tím méně je affektujeme,

neboť to jest nejsprostším jich zmrzačováním. Affektace jest jiným tak odpornou, jako trapnou

tomu, kdo ji provádí! Neboť tento je mučedníkem věnované jí pozornosti a utrápí se

puntíčkářstvím. Nejznamenitější vlastnosti pykají za affektací svými zásluhami, poněvadž se zdá,

že tyto jsou uměle vyvolány, nepocházejíce od přírody; a všude se líbí přirozené více nežli umělé.

Vždy se má za to, že affektujícímu schází ony přednosti, které affektuje. Čím lépe nějakou věc

děláme, tím více musíme skrývati námahu na ni vynaloženou, aby se zdálo, že tato dokonalost

lehce prýští z přirozené naší povahy. Ale z obavy před afektovaností nesmíme také právě jí

dopustiti se tím, že affektujeme neaffektovanost. Chytrák neukáže, že zná svoje přednosti; neboť

právě to, že si jich sám nevšímá, cizího na ně upozorní. Dvojnásob velikým jest ten, kdo v sobě

pojí všechny dokonalosti, v mínění svém však žádnou neukazuje: a tak přijde k úspěchu právě

protilehlou stezkou.

124. PŘIVÉSTI TO TAK DALEKO, ABY SI NÁS STÝSKALI. Tak veliké obliby u lidí

nabudou pouze málokteří a když se jim zdaří dosíci toho i u rozumných, pak jest to veliké štěstí.

Při odchodu provázívá nás pravidelně vlažnost. Jsou však cesty, jimiž můžeme dosáhnouti co

odměny všeobecné lásky. Jednou z nich jest, jsme-li znamenitými ve svém úřadě pomocí svých

talentů a také v chování příjemni: vším tím stávají se naše přednosti nepostradatelnými, tak že

bude jasno, že úřad náš nás potřebuje více, než my úřad. Některým lidem dodává cti jejich

postavení; jiní zase dělají čest tomuto. Není však žádnou slávou, udělá-li nás znamenitými špatný

nástupce. Neboť tu nejsme, všeobecně řečeno vytouženi zpět, nýbrž pouze on jest v opovržení.

125. NEBÝTI REGISTREM CIZÍCH HŘÍCHŮ. Starati se příliš o cizí hanbu znamená,

že sami již máme poskvrněnou pověst. Mnozí by chtěli cizí hanbou zakrýti chyby vlastní nebo

dokonce je smýti; anebo hledají v tom útěchu, ale útěchu hlouposti. Nepříjemně zapáchá dech

těm, kteří slouží za kloaku špíny celého města. Kdo se nejvíc hrabe v takových věcech, nejvíce se

poskvrní. Málokteří jsou bez svých zvláštních chyb, jež spočívají v tom či onom; ale chyby méně

známých lidí jsou neznámy. Pozorný se varuje býti registrem hříchů, neboť to znamená býti

odporným patronem, bez srdce, třebaže živým.

126. HLOUPÝM NENÍ NIKTERAK TEN, KDO VYVEDE HLOUPOST, ALE TEN,

KDO JI PAK NEUMÍ ZAKRÝTI. Svoje náklonnosti máme chovati v tajnosti, a tím více své

chyby. Všichni lidé dopouštějí se chyb, ale s tím rozdílem, že chytří je ukrývají, hlupáci však ty,

které zamýšlejí teprve spáchati, již napřed nalhávají. Naše vážnost závisí více na udržování v

tajnosti nežli na jednání; neboť nisi caste tamen caute. Chyby velikých lidí jeví se jako zatmění

slunce. Dokonce i v přátelství platí výminka, že nesdělujeme svoje chyby svému příteli; ano,

kdyby to šlo, měli bychom je sami sobě zatajovati: ale tu nám může pomoci jiné životní pravidlo,

jež zní: dovésti zapomenout.

19

127. VZNEŠENÁ, VOLNÁ NENUCENOST VE VŠEM. Jest životem talentů, dechem

řečí, duší jednání, okrasou krásy. Všechny ostatní dokonalosti jsou ozdobou naší povahy; ona

však jest dokonalostí samou. Dokonce i v přemýšlení jest patrna. Ponejvíce jest darem přírody

samé a velmi málo závislá od vzdělání; neboť jest povýšena i nad vychování. Jest více než

lehkost, přechází až k odvaze, předpokládá pružnost a dodává dokonalosti. Bez ní jest každá

krása mrtvá, každá Gracie neobratná; převyšuje udatnost, chytrost, opatrnost, ba dokonce i

majestátnost. Jest jemným řidítkem jak jednání zkracovati, nebo ušlechtilým způsobem dostati se

z každé zápletky.

128. VELKOMYSLNOST jest prvním co žádáme od reka, poněvadž on rozohní se pro

velikost každého druhu. Zdokonaluje vkus, zvětšuje srdnatost, stupňuje sílu myšlení, zušlechťuje

povahu a zvyšuje pocit úctyhodnosti. Ať ji nalézáme u kohokoliv, vždy vzpřimuje jeho hlavu i

když nepříznivý osud někdy jeho snažení zničí; pak se prozradí, aby zazářila a rozšiřuje se nad

vůli, poněvadž jí bylo moci násilně odňato. Velkodušnost, šlechetnost a všechny rekovné

vlastnosti prýští z ní.

129. NIKDY NENAŘÍKATI. Nářek škodí vždy naší úctě. Slouží spíše k tomu, aby cizím

vášním dal ještě více odvahy, nežli aby nám zjednal soucitu; neboť posluchači ukazuje přímou

cestu k tomu, nad čím naříkáme a zpráva o první urážce jest omluvou druhé. Mnozí dávají svým

nářkem nad utrpěným zlem příležitost k novému, a tím, že hledají pomoc nebo útěchu vzbuzují

škodolibost a dokonce opovržení. Daleko političtějším jest chlubiti se projevenou přízní,

abychom jiné k témuž zavázali. Tím, že zmíníme se o vděku, který cítíme k nepřítomným,

vyzýváme přítomné, aby si též podobného získali a prodáváme tak vážnost, kterou máme k

druhému. Proto pozorný nezmíní se nikdy o zakusených nepříjemnostech nebo o vlastních

chybách, naopak však o úctě, které se těší. Tím si udržuje přátele, nepřátelům zamezuje přístup.

130. KONATI NĚCO A DÁTI SE VIDĚT. Věci neplatí za to, co jsou, nýbrž za to,

jakými se zdají. Dvojnásobnou cenu míti znamená dovésti svoji skutečnou cenu ukázati. Co

nevidíme, pro nás jako by tu ani nebylo. Ani právo samo neudrží svoji hodnotu, nezdá-li se býti

právem. Daleko větší jest počet klamaných než prozíravých. Klam převládá a věci jsou

posuzovány dle vnějšku: mnohé z nich však daleko se liší od toho, čím se zdají. Pěkný vnějšek

jest nejlepším doporučením vnitřní ceny.

131. ŠLECHTICTVÍ DUCHA. Velkodušnost mysli, ušlechtilost ducha a krásné jich

projevování staví charakter do nejkrásnějšího světla. Toto šlechtictví povahy není každému

uděleno, neboť předpokládá velikého ducha. První úlohou jest mluviti dobře o nepříteli a ještě

lépe s ním jednati. V největším lesku objeví se má-li příležitost k pomstě. Nenechá si ji ujíti,

nýbrž ještě si ji zlepšuje, sahajíc, právě když jest nejvítěznější, k neočekávané velkodušnosti. A při

tom jest přece vždy politickým, ba dokonce okrasou státní chytrosti. Neaffektuje nikdy vítězství,

poněvadž neaffektuje vůbec nic. Dosáhne-li však zásluh, jeho velkodušnost je ukryje.

132. DVAKRÁT UVAŽOVATI. Appelovati o revisi poskytuje bezpečnost, zvláště

nejsme-li si v některé věci úplně jasni; pak nabýváme času, abychom při příštím kroku buďto

souhlasili nebo se zlepšili. Naskytují se nové důvody, jak rozhodnutí posíliti a je potvrditi. Jedná-

li se o dávání, pak dodá daru větší cenu vědomí, že jest dáván s rozvahou, nežli radost z

rychlosti, neb dlouho vytoužená věc bývá nejvíce vážena. Je-li však nutno odmítati, pak

nabudeme času pro různý způsob, jak řekneme své Ne, aby nechutnalo tak trpce; a k tomu ještě

přistupuje, že po uklidnění prvního žáru chtění, při chladné krvi necítí odmítnutý tak snížení

vzniklé odepřením. Tomu však, kdo o něco prosí náhle a rychle, má se pomalu povolovati a

pozdě; neboť on jest lstí, kterou se měla obejíti naše pozornost.

133. LÉPE BÝTI BLÁZNEM SE VŠEMI, NEŽLI BÝTI SÁM ROZUMNÝM říkávají

politické hlavy. Neboť jsou-li jimi všichni, pak nejsme horší druhých, a jsme-li sami chytrými,

platíme za blázny. Tak důležito jest plouti po proudu. Někdy záleží největší vědění v

nevědomosti anebo affektaci téže. Nutno žíti spolu s ostatními a nevědomí tvoří většinu.

Bychom žili úplně sami, musíme se podobati buď bohům nebo zcela zvířeti. Přece však bych

20

přeměnil tento aforismus a řekl bych: lépe býti s ostatními chytrými nežli sám bláznem, neboť

někteří hledají originalitu v chimerách.

134. MÍTI PROSTŘEDKY K ŽIVOTU DVAKRÁT, čímž si zdvojnásobujeme pobyt

zde. Nemusíme býti odvisli od jediné věci, aniž omezeni pouze na jedinou, byť byla i sebe

zvláštnější. Vše musíme míti dvojnásobně, zvláště příčiny postupu, náklonnosti a požitku.

Vrtkavost měsíce jest nadměrná a je hranicí všeho stávajícího, zvláště však věcí odvislých od

lidské vůle, jež jest věcí velmi nejistou. Proti této nejistotě se chraňme stálou zásobou něčeho a

učiňme si hlavní životní zásadou, míti dvojnásobné prostředky dobrého a pohodlného. Jako nám

příroda dala nejdůležitější a úrazu nejvystavenější údy dvojmo, tak má učiniti umění i s tím, od

čeho závisíme.

135. NEBÝTI ODMLOUVAČEM, neboť jest to hloupé a odporné: proto vystupme proti

tomu s celou svojí chytrostí. Ovšem, někdy to svědčí o bystrozraku, nalézáme-li ve všem obtíže,

ale tvrdošíjnost v něm neujde výčitce nerozumu. Vrtkaví lidé udělají z mírné, příjemné zábavy

malou válku a stávají se tak spíše nepřáteli svých důvěrníků nežli ostatních, kteří se s nimi

nestýkají. V nejchutnějších soustech cítíme nejvíce kůstku, která je prostupuje a právě takovým je

i odpor v době zotavení. Odmlouvační lidé jsou nerozumní, kazí vše a jsou takřka jako vzrostlé

divé a zároveň hloupé zvíře.

136. V PROSTŘEDÍ SE IHNED DOBŘE USADITI a vycítiti ihned puls stavu věcí.

Mnozí bloudí rozvětvením neprospěšného přemýšlení, nebo křovisky unavujícího řečnění, aniž

by vystihli podstatu věci. Jdou stokráte kolem nějakého bodu, unaví sebe i jiné, nikdy však

nepřijdou věci na kloub. Povstává to z pomatených schopností pojmových, které se nemohou

vyvinouti. Ztrácejí čas a trpělivost s tím, co by měli nechat ležeti a obojí pak jim schází pro ono,

čeho si nevšimli.

137. CHYTRÁK MÁ DOSTAČITI SÁM SOBĚ. Diogenes, jenž byl sám sobě vším,

nosíval také svůj majetek s sebou. Může-li býti universálním přítelem Říma celý ostatní svět, pak

buďme sami sobě tímto přítelem a pak budeme také sto, žíti úplně sami. Koho bude ten muž

postrádati, jenž nezná většího rozumu a lepšího vkusu nežli svůj vlastní? Ten bude pak záviseti

jen sám na sobě, a nejvyšší blaženosti jest podobati se nejvyšší bytosti. Kdo dovede tak

osamoceně žíti, nepodobá se v ničem zvířeti, v mnohém mudrci a ve všem Bohu.

138. UMĚNÍ NECHATI VĚCI NA POKOJI: a to tím spíše, čím bouřlivěji burácejí vlny

veřejného a domácího života. V bouři lidského života jsou víry a vichry vášní; a tu jest velmi

dobře dostati se do klidného přístavného závětří. Často prostředky zhoršují zlo, a proto

nebraňme volnému běhu věcí, jak fysických tak morálních. Lékař potřebuje právě tolik učenosti,

má-li předepsati něco nebo nic, a často spočívá umění právě v tom, že nic neděláme proti zlu. K

upokojení bouře davů jest tu jistou cestou, odtáhnouti od průběhu věcí svoji ruku a sama bude

nám naň opět vložena. Včasné povolení zabezpečuje pozdější vítězství. Pramen se zakaluje i

malým přerušením, a nestane se jasným, staráme-li se oň, nýbrž ponecháme-li ho sobě samému.

Proti rozporu a zmatku jest nejlepším prostředkem, nechati je svému osudu: pak se uklidní samy

od sebe.

139. ZNÁTI SVÉ NEŠŤASTNÉ DNY; neboť jsou takové. V ty dny nic se nedaří, a i

když se hra změní, nepřízeň osudu zůstává. Dvěma hody musíme udělati zkoušku a vzdáliti se,

když zpozorujeme, že nemáme svůj den. Vše, i rozum je podroben změnám a nikdo není každou

hodinu chytrým. Ku správnému myšlení jest třeba právě tolik štěstí, jako ku napsání dobrého

dopisu. Každá dokonalost jest odvislá od časových period; i krása nemá vždy svůj den: chytrost

vypoví někdy službu, zabýváme-li se věcmi buď příliš mnoho, buď málo; a všechno, má-li dobře

dopadnouti, musí míti svůj den. Právě tak dopadne někomu vše špatně, někomu vše dobře a s

malou námahou. Tito nalézají již všechno hotovo, duch jest naladěn, nálada nejlepší a hvězda

štěstí září. Tu nutno uvědomiti si svoji přednost a neztratiti ani to nejmenší. Rozvážný muž však

neprohlásí k vůli jednomu nezdaru den za absolutně špatný nebo v opačném případě, šťastný.

Neboť ono může býti malým nedopatřením, toto pouze šťastnou náhodou.

21

140. V KAŽDÉ VĚCI NALÉZTI HNED SVÉ DOBRÉ. To jest štěstím dobrého vkusu.

Včela jde hned ku sladkosti pro svůj med a had k trpkosti pro svůj jed. Tak cílí vkus některých

hned za dobrým, jiných zase za zlým. Ve všem jest cosi dobrého, zvláště v knize, díle to

přemýšlení. Někteří ale mají tak nešťastnou povahu, že mezi tisíci dokonalostmi přijdou hned na

jedinou chybu, jež v nich vězí, haní ji pak a namlouvají si jen špatné o ní, jakoby byli sběrateli

výmětů a rozumu jiných: tak nahromadí si registr chyb, jenž jest spíše trestem špatné jejich volby,

nežli výsledkem jejich bystrozrakosti. Mají smutný život, poněvadž se otravují jen trpkostí, a

nejlepším jejich pokrmem jest nedokonalost. Šťastnějším je vkus ostatních, kteří mezi tisíci

chybami hned naleznou jedinou dokonalost, jež jest jím nápadnou.

141. NENAMLOUVATI SI. Málo pomáhá, líbíme-li se sami sobě, nelíbíme-li se jiným. A

pravidelně trestá všeobecné podceňování samolibou spokojenost. Kdo si sám tak příliš stačí,

neuspokojí nikdy ostatních. Mluviti, a zároveň si sám naslouchati, nejde dobře; a je-li

bláznovstvím mluviti sám k sobě, pak jest dvojitým, dáti si jinými naslouchati. Slabostí velikých

pánů jest, že říkají-li prsním tónem: „Já to povídám“, stávajíce se mučiteli posluchačů. Po každé

větě čekají na souhlas nebo lichocení a tak vyhánějí z mezí trpělivost posluchačů. Nadutci také

rádi mluvívají tam, kde jest dobrá ozvěna, a co jejich rozmluva pokračuje na kothurnu

samolibosti, stále jest jim pochlebiteli provoláváno hloupé: „dobře řečeno“.

142. NIKDY SE TVRDOŠÍJNĚ NESTAVĚTI NA HORŠÍ STRANU PROTO, ŽE

PROTIVNÍK SE POSTAVIL NA LEPŠÍ, neboť tu vstupujeme již poraženi na bojiště a proto

nutně budeme musiti odtáhnouti s pohanou; se špatnými zbraněmi nikdy nelze dobře bojovati.

Protivník byl chytrým, že nabyl převahy vyvolením si lepšího, druhý pak hloupým, že se chopil

špatnějšího, jen aby se proti němu mohl postaviti. Taková svéhlavost v činech přivede do ještě

větších nesnází, nežli ve slovech. Tvrdohlavci ukazují svoji sprostotu tím, že na vzdory se

pouštějí do sporu s pravdou a ze vzdoru na vlastní škodu bojují. Chytrák nepostaví se nikdy na

stranu vášně, nýbrž vždy na stranu práva, ať již se tam postavil co první, nebo teprve jako druhý,

uváživ, není-li něco ještě lepšího. Jestliže v posledním případě jest protivník hloupým, pak změní

svoji cestu a půjde protivnou, a následovně horší. A proto jest jediným prostředkem, jak ho

odehnati od lepšího, sám se ho rovněž chopiti: neboť z hlouposti je protivník opustí a pro

tvrdohlavost se ho takto zbavíme.

143. NESTÁVATI SE PARADOXNÍM Z OBAVY, ABYCHOM NEBYLI

TRIVIÁLNÍMI. Oba extrémy škodí naší vážnosti. Každé jednání, jež se příčí usedlosti jest již

příbuzno bláznovství. Paradox jest v určitém slova smyslu podvodem, klidit z počátku potlesk,

poněvadž překvapuje svoji novostí a pikantností; když však později zmizí klam a jeho vady se

objeví, pak vyhlíží velmi odporně. Jest jakýmsi druhem kejklířství a ve státních záležitostech

ruinou státu. Lidé, kteří nemohou cestami dokonalosti dokázati veliké činy, nebo nemohou se o

ně ani pokusiti, vrhnou se na paradoxy. Hlupáky bývají obdivováni, ale mnozí moudří lidé stávají

se na nich proroky. Dokazuje to zkaženost úsudku; a i když někdy to nespočívá na klamném,

tedy přece jen na nejistém, k největšímu nebezpečenství důležitých záležitostí.

144. VYRUKOVATI S CIZÍMI ZÁLEŽITOSTMI, ABYCHOM MOHLI USTOUPITI

SE SVÝMI. Jest to lstivým prostředkem k dosažení účelu: Ale sami křesťanští učitelé radí užívání

tohoto prostředku v nebeských záležitostech. Jest to důležitá přetvářka, neboť nastrčený

prospěch jest vnadidlem, jímž možno vésti cizí vůli; této se zdá, že její záležitost jest zastávána, a

přece jest tu sama pouze za tím účelem, aby razila cestu cizímu úmyslu. Nesmíme nikdy kráčeti

kupředu bez rozvahy, nejméně pak tam, kde jest půda nebezpečná. Dále také u lidí, jichž prvním

slovem bývá Ne, jest radno vyhnouti se tomuto výstřelu a zakrývati jim obtíže žádaného

souhlasu, ještě více ale tam, kde by toto obcházení věci mohli i jen tušiti. Tato rada náleží k

uvedené již radě „o druhém úmyslu“ (č. 13), jež obě vyžadují neobyčejné jemnosti.

145. NEUKAZOVATI BOLESTNÝ PRST, neboť takto bude všechno do něho bušiti.

Nenaříkati naň: neboť zlomyslnost útočí vždy tam, kde nějaká slabost bolí. Nic by nepomohlo,

kdybychom se hněvali: neboť to by zvýšilo pouze rozmar zábavy. Zlomyslnost plíží se kolem,

hledajíc chyby, jež by mohla odhaliti a bije pruty, aby vyzkoušela citlivost a bude tento pokus

22

tisíckráte opakovati, až nalezne zanícené místo. Pozorný nemá nikdy ukázati, že byl zasažen, a

neodhaluje nikdy dědičnou nebo osobní chybu. Neboť dokonce i osudu se někdy líbí, zarmoutiti

právě tam, kde to nejvíce bolí. Vždy dopadnou jeho rány na otevřenou ránu; proto neukazujme

ani co bolí, ani co těší, aby ono přestalo a toto zůstalo.

146. HLEDĚTI DO NITRA: neboť pak poznáme, že většina věcí vypadá úplně jinak

nežli se zdá, a klam nevědomosti počne mizeti, jakmile vnikneme hlouběji pod kůru až do nitra.

Ve všem předchází lež, táhnouc za sebou hlupáky na laně jich nevyléčitelné nízkosti. Pravda však

přichází vždy až na konec, pomalu kulhajíc, vedena časem. Proto si pro ni chytráci uschovají

druhou půli svých schopností, jichž nástroje nám naše společná matka moudře udělila

dvojnásob. Klam jest velmi povrchní a proto přijdou naň ihned ti, kteří jsou sami takovými.

Pravý a dobrý žije v samotě skryt, aby byl ještě více ctěn svými moudrými a chytrými.

147. NEBÝTI NEPŘÍSTUPNÝM. Nikde není tak dokonalým, aby někdy nepotřeboval

cizího připomenutí, nevyléčitelně nerozumný však jest ten, kdo nechce nikoho poslechnouti.

Dokonce i muž největší převahy má si všímati přátelských rad a i sama královská moc nemá

vylučovati vliv dobrého rádce. Jsou lidé ztracení, poněvadž jsou ke všemu uzavřeni: upadají do

zkázy, poněvadž se nikdo neodvažuje, aby je zadržel. I nejznamenitější má otevříti dveře

přátelství, jež se mu stane pomocí. Příteli nesmí býti bráněno, raditi bez ohledů, ba i haniti. Tuto

autoritu musí mu získati vysoká naše mínění o jeho věrnosti a rozumnosti. Na všechno však

netřeba bráti ohled, nebo snad všemu věřiti: ale v tajném nitru naší ostražitosti mějme věrné

zrcadlo v důvěrníku, jemuž nutno děkovati za dobré výstrahy a ochranu před omyly a za to si ho

vážiti.

148. UMĚNÍ BAVITI: neboť v něm pracuje celý muž. Žádné životní zaměstnání

nevyžaduje větší pozornosti; neboť právě proto, že jest nejvšednějším, budeme jím pozvednuti

nebo sraženi. Je-li třeba bedlivosti ku psaní dopisu, jenž jest uváženou a písemnou zábavou, - jak

mnohem více třeba tohoto umění k obyčejné zábavě, v níž musí se chytrost podrobiti

nepřipravované zkoušce. Zkušení vycítí puls duše na jazyku a proto pravil kdysi Sokrates: mluv,

ať tě vidím. Někteří se domnívají, že umění zábavy spočívá právě v tom, že není uměním,

poněvadž musí býti volnou a nevázanou jako oděv. Ovšem platí to o zábavě mezi důvěrnými

přáteli; vede-li se však s lidmi, vyžadujícími ohledů, musí býti obraznější, aby právě svědčila o

duševní náplni mluvícího. Abychom to dokázali, musíme se přizpůsobiti povaze a rozumu

spolumluvícího. Také neaffektujme kritiku slov, neboť pak budeme pokládáni za gramatikáře.

Tím méně nebuďme fiskalem myšlének, jinak všichni se budou vzdalovati obcování s námi a

každé sdělení bude příliš drahé. V řeči jest důležitější diskretnost nežli výmluvnost.

149. UMĚTI ZLO SVÉSTI NA JINÉ. Velikou lstí panujících jest míti štít proti hněvu a

zlovůli. Ona nevzniká, jak říkají zlomyslní, z neschopnosti, nýbrž z úmyslu daleko vyššího, totiž

míti někoho, na něhož by padla hana neúspěchu a trest všeobecné hany. Vše nemůže dopadnouti

dobře, aniž mohou býti všichni uspokojeni; a proto máme míti, byť i na škodu vlastní hrdosti,

zvláštní hromosvod, jenž by odnesl následky všech nešťastných podniků.

150. UMĚTI SVÝM VĚCEM DĚLATI REKLAMU. Vnitřní cena věci nepostačuje,

neboť všichni nevniknou až k jádru a nenahlédnou až do nitra. Spíše sbíhají se všichni tam, kde

jest již sběh lidu a utíkají tam, kam jdou ostatní. Veliká část umění spočívá v tom, že přivedeme

svoje věci ve vážnost bud vychvalováním, neboť chvála budí zvědavost, buď znamenitým

pojmenováním, které jest pro dobré mínění o nich velmi žádoucno. Nutno však při tom se

vyhýbati veškeré afektaci. Dále však všeobecným dráždidlem jest prohlášení, že naše věc jest

určena pouze pro moudré, neboť se za ně všichni pokládají, a kdyby snad ne, vzbudí se toto

přání ihned pocítěným nedostatkem. Naproti tomu však nesmíme nikdy doporučovati nějaký

předmět jako lehký nebo obyčejný, neboť tímto jest spíše snížen nežli uznáván. Neboť za

nezvyklým všichni pílí, poněvadž jest přitažlivějším pro vkus i pro rozum.

151. MYSLITI NAPŘED, dnes na zítřek a ještě na další dny. Neboť největší opatrností

jest, určiti si zvláštní hodiny pro starosti a uvažování. Pro uvažujícího není neštěstí a pro

pozorného není nebezpečí. Nemáme přemýšlení odkládati, až již vězíme v bahně až po krk,

23

nýbrž nutno to učiniti předem. Neboť opakovaným a zralým uvažováním předejdeme nejhorším

neštěstím. Poduška pod hlavou lože jest němou Sibyllou; neboť lépe jest se na rozhodnutí

vyspati, nežli později v bezesných nocech o něm, když již pozdě, přemýšleti. Mnozí jednají

napřed a přemýšlejí až po činu, což znamená, že již při počátku pamatují více na omluvu zlých

následků, nežli na to, by provedli své; jiní však nepřemýšlejí ani napřed ani potom. Celý život

moudrého však má býti neustálým přemýšlením, abychom neztratili pravou cestu. Opětovné

uvažování a opatrnost umožňují předem určiti běh našeho života.

152. NEDRUŽITI SE K TOMU, KDO NÁS ZASTIŇUJE, ať již tím, že stojí nad, nebo

pod námi. Větší přednosti bývají více ctěny a proto bude druhý hráti vždy hlavní úlohu a my

podružnou. A jsme-li přece poněkud ctěni, pak jest to pouze odpadek. Měsíc svítí tak dlouho,

dokud jest sám mezi hvězdami; jakmile se objeví slunce, stane se nepatrným a neviditelným.

Nedružme se tedy k tomu, jenž nás zatemňuje, nýbrž k tomu, jímž jsme povyšováni. Tímto

prostředkem mohla se zdáti krásnou chytrá Fabula u Martiala, vynikajíc září nad ošklivost a

nevkus oděvu svých průvodkyň. Právě tak ale zase nemáme se vystavovati nebezpečí k vůli

špatnému kumpánovi a nezaopatřovati vážnost osobě nehodné na úkor vlastní důstojnosti.

Vyvinujeme-li se teprve, pak se družme ku znamenitým; jako hotový muž však ku prostředním.

153. CHRAŇME SE VSTOUPITI TAM, KDE NUTNO UCPATI VELIKOU DÍRU.

Učiníme-li to však přece, pak musíme býti jisti, že překonáme svého předchůdce, neboť jemu se

vyrovnati vyžaduje již dvojnásobné hodnoty. Právě tak jako jest velmi chytráckým docíliti, aby

nešikovnost našeho nástupce způsobila, abychom byli žádáni zpět, tak zase máme naopak

opatrně zabrániti, aby nás náš předchůdce nezatemnil. Vyplniti velikou díru jest velmi obtížno,

neboť předešlé se zdá vždy lepším a dokonce vyrovnání se předchůdci nepostačuje, poněvadž

jeho předností je prvenství držení. Proto nutno přidati ještě nové přednosti, máme-li vypuditi

mínění po větší ceně někoho.

154. NE HNED VĚŘITI A NE HNED SE ZAMILOVATI. Znalost ducha jeví se

pomalostí víry. Lež jest velmi obyčejná a proto má býti víra neobyčejnou. Kdo se nechá

strhnouti, bývá později zahanben. Při tom však nemáme projeviti pochybování o výpovědi

jiných, poněvadž by to bylo nezdvořilým, ba urážlivým; pochybováním již činíme druhého

podvodníkem nebo podvedeným. Není tuto však ještě nejhorším zlem; ježto býti nevěřícím

prozrazuje samo již lháře. Neboť nevěřící trpí dvojím zlem, jednak že sám nikomu nevěří, jednak

že jemu není nikým uvěřeno. Posluchač má vždy moudře zamlčeti svůj úsudek, mluvící má se

však odvolati na onohož od nějž ho získal. Příbuzným druhem neopatrnosti jest lehkomyslné

propůjčování náklonnosti; neboť lže se netoliko slovy, nýbrž i skutky a tento druh klamání jest

daleko nebezpečnější.

155. UMĚNÍ ROZHNĚVATI SE. Je-li to možno, má rozumné sebeovládání zamezovati

drsné vybuchnutí. A rozumným to nebude ani zatěžko. Rozhněváme-li se však, pak budiž

prvním krokem, abychom dali najevo, že jsme rozhněváni, neboť tím ihned nastupuje nadvláda

rozumu nad affektem. Pak si vyměřme hranice, až kam má náš hněv sahati a dále za předurčení

nejděme ani krok. Touto uváženou chytrostí vzbuzujeme hněv uměle a zase ho dle potřeby

potlačujeme. Umějme dobře a v pravý čas zadržeti, neboť nejtěžším jest, v běhu se zastaviti.

Největším důkazem rozumu jest, zůstaneme-li rozvážnými při návalech bláznovství. Každá

přemrštěná vášeň jest odchýlením se od naší rozumné povahy. Při uvedené mistrovské

pozornosti však nepřijde rozumnost nikdy k úrazu a nepřekročí nikdy meze veliké obezřetnosti

vůči sobě samému. Bychom ovládali vášeň, musíme míti v rukou vždy uzdu pozornosti. Potom

možno říci, že jsme prvními mezi chytrými.

156. PŘÁTELÉ NAŠÍ VOLBY. Mají býti voleni teprve tehdy, když je rozum vyzkoušel a

měnivé štěstí utvrdilo, nikoliv pouze náklonností, nýbrž opatrností. Ačkoliv jest pro život

vskutku nejdůležitější, v tomto bodu pravidlo co nejlépe vystihnouti, přece se právě zde

vynakládá velmi málo péče. Pravidelně několik druhů přivede nám jejich vtíravost, několik pak

získáme náhodou. A přece jsme vždy posuzováni jen dle svých přátel. Neboť nikdy nepotrval

dlouho souhlas mezi moudrými i nevědomými. Dále pak, zalíbí-li se nám někdo, není to ještě

24

důkazem pevného přátelství, neboť taková náklonnost může vzniknouti spíše z kratochvíle,

zábavy, nežli z důvěry v jeho schopnosti. Jsou praví i nepraví přátelé: jedni k zábavě, druzí ku

plodnosti zdařilých myšlének a činů. Málo jest přátel osoby, více jest jich pro naše šťastné

poměry. Důkladná obezřetnost přítele pomůže nám více, nežli dobrá vůle mnohých, a proto si je

vybírejme velmi opatrně a ne náhodně. Chytrák dovede se vyhnouti mrzutostem; ale hloupý

přítel mu je sám přivodí. Také nepřejme svým přátelům příliš veliké štěstí, chceme-li je podržeti.

157. NEMÝLITI SE V OSOBÁCH, což jest nejsnadnějším a nejhorším klamem. Lepší

jest, jsme-li ošizeni v ceně nežli ve zboží. U lidí jest více, nežli u ostatních věcí třeba nahlédnouti

do nitra. Jest velmi rozdílno rozuměti věci a znáti lidi. Jest hlubokou filosofií poznávati povahy a

rozeznávati charaktery. Právě tak nutno, jako studovati knihy, jest třeba proniknouti lidmi.

158. UMĚNÍ VYUŽITKOVATI SVÝCH PŘÁTEL. Také při tom užívá chytrost svého

umění. Mnozí jsou nám prospěšnější vzdáleni nežli přítomni a naopak. Mnohý jest neschopen se

domluviti, znamenitý jest však v dopisování, neboť vzdálenost odnímá sílu chybám, jež by v

blízkosti byly nesnesitelnými. Ze svých přátel musíme míti netoliko zábavu, nýbrž i prospěch.

Neboť přítel musí míti tři vlastnosti, které jedni přikládají dobru, jiní věci: jednotnost, dobrotu a

pravdivost. Neboť přítel jest vším ve všem. Málokteří hodí se za dobré přátele a jejich počet se

ještě zmenšuje tím, že si je neumíme zvoliti. Uměti si je udržeti jest důležitější, nežli si je získati.

Vyhledávejme takové, kteří jimi mohou zůstati po delší dobu a jsou-li z počátku příliš novými,

pak se uklidněme tím, že také zestárnou. Ze všech nejlepší jsou ti, kteří mají nejvíce soli, i když

při zkoušce pálí žáha. Není tak pusté poušti, jako život bez přítele. Přátelství rozmnožuje dobro

a rozděluje zlo; jest jediným prostředkem proti neštěstí a jest volným dechem duše.

159. UMĚTI SNÁŠETI BLÁZNY. Moudří jsou vždy netrpěliví, neboť kdo zvětšuje svoje

vědění, zvětšuje při tom i svoji netrpělivost. Veliký rozhled těžko lze uspokojiti. Prvním životním

pravidlem, dle Epikteta, jest snášenlivost, v níž spočívá polovina moudrosti. Jsme-li však nuceni

snášeti všemožné druhy bláznovství, pak jest k tomu třeba veliké trpělivosti. Často musíme

nejvíce snášeti od oněch, od nichž jsme nejvíce odvislí; toť služebný cvik sebepřemáhání. Ze

snášenlivosti vyplývá největší mír, jenž jest štěstím světa. Kdo však nemá povahu náklonnou

trpělivosti, ať se raději věnuje sám sobě, bude-li vůbec moci snésti alespoň sebe.

160. DÁVATI NA SEBE POZOR V ŘEČI; jestliže se sokem, z opatrnosti, když s jinými,

ze slušnosti. Vždy jest dosti času, abychom něco dodali; nikdy však již k odvolání. Mluvme jako

v závěti; čím méně slov, tím méně sporu. Při věcech méně důležitých se cvičme pro důležité.

Tajůplnost má jakýsi božský nátěr. Kdo jest v řeči lehkomyslným, snadno bude přemožen nebo

předěšen.

161. ZNÁTI SVOJE ZAMILOVANÉ CHYBY. I nejdokonalejší člověk mívá chyby, a

buďto jest s nimi přímo zasnouben, nebo se s nimi tajně miluje. Často spočívají v duchu, a čím

tento jest větším, tím jsou i ony většími a tím nápadnějšími. Ne, že by je jejich majitel neznal, ale

on je miluje. Dvojí zlo: vášnivá náklonnost k chybám. Jsou skvrnami dokonalosti a tím

odpornější ostatním, čím více se ctiteli samému líbí. Tu platí pouze odvážné přemáhání se a

osvobození ostatních svých předností od takových vad. Neboť tyto jsou všem kamenem úrazu.

A když by měli druzí chváliti, co zaslouží obdivu, tu se u vady zastaví a pokud možno očerní

chybu ještě více za účelem zhanobení ostatních talentů.

162. UMĚTI TRIUMFOVATI NAD SOKY A PROTIVNÍKY. Nedostačuje pouze jimi

opovrhovati, ačkoliv jest to rozumné; nýbrž šlechetnost jest hlavní věcí. Nad chválu všech jest

povýšen onen, kdo dobře mluví o onom, jenž o něm mluvil špatně. Není rekovnější pomsty,

nežli osvědčení vloh a talentů, jež závistníky potírají a trýzní. Každý nový stupeň štěstí jest

pevnějším utažením smyčky na hrdle nepřejících a sláva protivníkova jest peklem pro soka. Jest

největším ze všech trestů, poněvadž připravuje ze štěstí jed. Závistník neumírá pouze jedenkráte,

nýbrž vždy, když zaslechne souhlasný potlesk pro toho, komu závidí. Nepomíjejícnost slávy

jednoho jest mírou trýzně druhého. Nekonečně žije onen pro čest, tento pro útrapu. Pozouny

slávy oznamují onomu nesmrtelnost, tomuto smrt provazem, nechce-li vyčkati tak dlouho, až ho

závist sežere.

25

163. Z MILOSRDENSTVÍ NAD NEŠŤASTNÍKEM NEPŘIVODITI NA SEBE JEHO

OSUD. Co jest jednomu neštěstím, to bývá často pro druhého nejšťastnější náhodou, neboť

nikdo by nemohl býti šťastným, kdyby mnoho jiných nebylo nešťastnými. Jest u nešťastníků

zvláštní, že snadno nabudou náklonnosti lidí, kteří svou zbytečnou náklonností chtějí pomáhati

jim odrážeti útoky osudu. Někdy vidíme, že osoba, jež nalézajíc se na vrcholu štěstí, byla všemi

opovrhována, jest v neštěstí všemi litována. Pomstychtivost vůči mocnému se změnila v

soustrast s padlým. Chytrák má však dávati vždy pozor, jak štěstěna míchá kartami. Jsou lidé,

kteří chodí pouze s nešťastníky, a ten, jemuž se včera vyhýbali jako šťastnému, druží se k nim

zítra jako nešťastník. To svědčí někdy sice o šlechetné mysli, nikoliv však o chytrosti.

164. POUŠTĚTI BUBLINY, abychom prozkoumali přijetí, jakého se věcem dostane,

zvláště těm, o jichž přijetí nebo zdaru jsme v pochybách. Možno se tak zajistiti dobrým

výsledkem a mimo to zachováme si stále volnost, buďto se do věci vážně pustiti, nebo ji nechati.

Tím způsobem zkoumáme přízeň, jíž se těšíme; pozorný pozná tak půdu pod nohama, což jest

nejdůležitějším opatřením před podáváním proseb v lásce a u vlády.

165. BÝTI POCTIVÝM PROTIVNÍKEM. Rozumný muž může býti přinucen, aby se stal

protivníkem, nikoli však ničemným protivníkem. Každý musí jednati dle toho, čím jest, nikoliv,

čím by ho chtěli učiniti. Ušlechtilost v boji se soky dochází pochvaly; bojujme tak, abychom

dosáhli uznání netoliko přemocí, nýbrž i způsobem jednání. Bídácké vítězství není slávou, spíše

porážkou. Ušlechtilost nabývá vždy převahy. Poctivý muž užívá vždy poctivých zbraní; k nim

nepatří však zbraně, získané v bývalém přátelství při počínající nenávisti, poněvadž nikdy

nemáme užívati dané důvěry k pomstě. Vše, co čpí po zradě, poskvrňuje dobré jméno. U lidí,

kteří si činí nároky na úctu, odpuzuje každá stopa nízkosti. Duševní ušlechtilost a zahazování se

musí býti od sebe vzdáleno na hony. Svoji slávu hledejme v tom, že kdyby na celém světě

vymřela ušlechtilost, velikomyslnost a věrnost, že by je bylo možno nalézti ještě v našich prsou.

166. ROZEZNÁVATI MUŽE SLOV OD MUŽE ČINŮ. Toto rozlišování vyžaduje

veliké přesnosti, právě tak jako při volbě přátel, osob a úřadů; neboť všechny věci jsou velmi

rozdílné. Ani dobrá slova, ani špatná díla jest již zlem; ani špatná slova, ani dobrá díla jest však

horším. Slova nemožno jísti, jsouť jako vítr; a ze zdvořilostí nemožno žíti, neboť jsou jenom

uctivým podvodem. Chytati ptáky se světlem jest právě oslepování. Domýšlivé možno krmiti

větrem. Slova mají býti zárukou a předchůdci činů a pak mají svoji cenu. Stromy nesoucí pouze

listí bez ovoce neliší se od jiných viditelnou známkou; nutno je znáti, jedny dobré jen ke stínu,

druhé k užitku.

167. UMĚTI SI POMOCI. Ve velikých nebezpečích není lepšího pomocníka nad udatné

srdce: a počíná-li toto oslabovati se, pak mu musí dopomoci sousední části. Obtíže mizí tomu,

kdo si umí pomoci. Není třeba zahoditi před osudem flintu do žita, neboť pak by se týž stal zcela

nesnesitelným. Někteří nepomáhají si vůbec ve svých nepříjemnostech a zdvojují je, neumějíce je

snášeti. Kdo se však zná, pomůže své slabosti rozvahou, a chytrý přemůže vše, i zlé souhvězdí.

168. NESTÁTI SE NESTVŮROU BLÁZNOVSTVÍ. Takovými jsou všichni domýšliví,

nadutí, tvrdohlaví, od svého mínění neodvratitelní, úšklebníci, šprýmaři, paradoxisti, sektáři a

pomatené hlavy všeho druhu; jsou všichni obludami nepřístojnosti. Ale každé znetvoření ducha

jest ošklivější nežli tělesné, poněvadž odporuje vyššímu duchu krásy. Kdo však má zabrániti tak

velikému a úplnému rozladění? Kde se nedostává velikého pozoru na sebe sama, nemůže býti

řeči o nějakém vedení: a na místě přemýšlení, s povážlivostí pozorujícího, cizí úštěpek nastupuje

klamavé holedbání si v domnělém souhlasu.

169. DÁVATI VÍCE POZOR NA TO, ABYCHOM NIKDY NECHYBYLI, NEŽLI

ABYCHOM STOKRÁTE TREFILI. Na zářící slunce se nikdo nepodívá, na zatmění však

každý. Hrubá kritika světa nebude s tebou účtovati to, co se ti zdařilo, nýbrž to, v čem jsi

pochybil. Odporná pomluva rozšiřuje špatnosti dále, nežli může dosáhnouti potlesk souhlasu.

Mnohé svět neznal dříve, dokud nezbloudil. Všechny znamenité činy muže dohromady

nedostačují, aby smazaly jedinou malou chybičku. Proto odvrat se každý od chybování a věz, že

vše, cos špatně udělal, bude ti závistníky připomínáno, nikoliv však dobré činy, jež jsi rozsel.

26

170. PŘI VŠEM MÍTI VŽDY NĚCO V RESERVĚ. Tím zajisťme si svůj význam. Při

každé příležitosti nemáme užívati hned všech svých schopností a sil. Také ve vědění nutno míti

první gardu. Tím zdvojnásobujeme svoje dokonalosti. Vždy nutno něco míti, kam bychom se

utekli v případě špatného výsledku. Doplňování znamená více nežli útok, poněvadž vyvyšuje

cenu a úctu. Chytrák dává se vždy dobře zabezpečen do díla. Také v tomto případě platí onen

pikantní paradoxon: Více jest polovice nežli celek (Hesiodus).

171. PŘÍZEŇ NESPOTŘEBOVATI. Velicí příznivci jsou pro veliké příležitosti. Velikou

důvěru nemáme spotřebovati v malých věcech, neboť to by znamenalo plýtvati cizí přízní. Svatá

kotva má býti zachována jen pro největší nebezpečí. Zneužíváme-li velikosti k malým věcem, co

nám pak zůstane? Nic nemá větší cenu nežli ochránce, a nic není dnes drahocennějším nežli

přízeň. Ta staví světy a boří je. Dokonce i duch ji může dáti nebo vzíti. Jak je příroda nakloněna

schopnostem a slávě moudrých, tak štěstí jejich slávě obyčejně závidí. Důležitější jest uchovati si

přízeň mocných nežli celý majetek.

172. NEPOUŠTĚTI SE DO PODNIKŮ S NĚKÝM, KDO NEMÁ CO ZTRATITI.

Neboť tu se pouštíme do nerovného boje. Druhý vystupuje bez starosti, neboť ztratil i stud, se

vším jest již hotov a nemá čeho by pozbyl. Proto pustí se do každé nepřístojnosti. Nikdy

nesmíme vydati drahocennou pověst hroznému nebezpečí, abychom ztratili tak námahu mnoha

let v pouhém okamžiku; neboť jediné hanlivé neštěstí je s to zničiti vše, co horký pot za celý

život vydřel. Muž cti a dobré pověsti chová se odmítavě, ježto může tolik ztratiti. Uvažuje o

vážnosti své a onoho druhého; pouští se do všeho jen opatrně a chová se co nejzdrženlivěji,

ježto jeho opatrnost již zavčas mu připravuje místo, kam by ustoupil, aby nebyla vážnost

poškozena. Neboť ani dobrým výsledkem nezachránil by to, co by mohl ztratiti již tím, že se

vysadil možnosti nezdaru.

173. NEBÝTI ZE SKLA V OBCOVÁNÍ, ZVLÁŠTĚ V PŘÁTELSTVÍ. Mnozí se rozbíjí

velmi snadno, čímž ukazují svůj nedostatek vytrvalosti. Sebe sama rozhořčují domnělými

urážkami a ostatní plní odporem. Utváření jejich povahy jest jemnější nežli jejich zraku,

poněvadž nesnesou dotyku ani žertem, ani vážně. Sebebezvýznamnější maličkost je uráží; není

třeba ani výpadu. Kdo se s nimi stýká, musí jednati s největší opatrností, míti stále ohledy na

jejich jemnost a dokonce pozorovati stále jejich tvář, poněvadž nejmenší neslušnost je pobuřuje.

Jsou to pravidelně velmi zvláštní lidé, otroci nálad, k vůli kterým vše házejí přes palubu, a stávají

se modláři domnělé cti. Naproti tomu povaha milujícího jest tvrdá a vytrvalá jako diamant a

proto možno nazvati amanta polovičním diamantem.

174. NEŽÍTI PŘÍLIŠ CHVATNĚ. Uměti užívati věcí, znamená uměti je rozdělovati.

Mnozí jsou dříve hotovi se svým štěstím nežli se svým životem. Kazí si své požitky, aniž by z

nich užili radosti; a potom by rádi obrátili, když zpozorují veliký svůj předskok. Jsou postilliony

života, přidávajíce ku všeobecnému rychlému toku života ještě vlastní úprk. Chtěli by v jediném

dni shltati, co nemohou ani v celém životě stráviti. Jsou vždy před radostmi života, prožívají již

příští léta a poněvadž jsou tak rychlými, budou brzo se vším hotovi. Dokonce i v žízni po vědění

máme znáti míru, abychom se nenaučili věcem, jež by bylo lépe neznati. Nutno prožíti více dnů

nežli radostí. Buďme pomalými v požívání, rychlými v činech. Neboť činy dokončujeme rádi,

nikoliv však požitky.

175. BÝTI MUŽEM PLNÝM OBSAHU: kdo jím jest, nenalezne zalíbení v oněch, kteří

jimi nejsou. Ubohou věcí jest vnější vzezření, není-li jeho základem vniterný obsah. Nejsou

celými lidmi všichni, kteří se jimi zdají; ba daleko spíše většina jich klame. Chimerami oplodnění

rodí podvody, při čemž bývají podporováni ostatními jim podobnými, kterým se nejistá věc,

která více, daleko více zamlouvá (třebaže hraničí s podvodem), nežli jistá, jež slibuje pravdu,

proto, že bývá malá. Na konec však jejich vzdušné zámky dojdou smutného konce, ježto byly

utvořeny bez pevného a jistého podkladu. Jeden podvod vyvolává nutně řadu jiných a protože

celá budova jest chimerická a ve vzduchu zbudovaná, musí nezbytně se zhroutiti k zemi. Chybně

založené věci nemají nikdy dlouhého trvání: již proto, že tolik slibují, musí se zdáti podezřelými,

jako to, co příliš mnoho dokazuje, nemůže býti nikterak správné.

27

176. MÍTI ROZHLED, ANEBO POSLOUCHATI TOHO, KDO JEJ MÁ. Bez rozumu

vlastního nebo vypůjčeného nemožno žíti. Ale mnozí nevědí, že nic nevědí a jiní se domnívají,

že vědí a nevědí nic. Choroby hlavy jsou nevyhojitelné a poněvadž nevědomí sami sebe neznají,

nehledají také toho, co jim chybí. Mnozí by se ještě stali moudrými, kdyby se nedomnívali, že

jimi již jsou. Odtud pochází, že, ačkoliv orakula moudrosti jsou řídká, přece jsou namnoze bez

zaměstnání, poněvadž se jich nikdo netáže na radu. Raděním se velikost nezmenšuje a

nedokazuje to nedostatek vlastních schopností: naopak, je důkazem schopností, že ví, kde hledati

dobrou radu. Uvažujme s rozumem, bychom nebyli poraženi nešťastným výsledkem.

177. ODMÍTATI DŮVĚRNOST V OBCOVÁNÍ. Nesmíme ji dovoliti ani sobě ani

jiným. Kdo si počíná důvěrně, ztrácí ihned převahu, kterou mu dává jeho bezvadnost, a v

důsledku toho také úctu. Hvězdy udržují proto svůj lesk, že nemají s námi ničeho společného.

Božství vynucuje si úctu. Každá rozvernost razí cestu znehodnocování. Platí to již o lidských

věcech, že čím více máme, tím méně si toho vážíme: neboť otevřené sdělení vytahuje na jasné

světlo nedokonalosti, které byly dosud kryty opatrností. Není radno s nikým býti důvěrným: ani s

vyššími, poněvadž jest to nebezpečné, ani s nižšími, poněvadž jest to nemístné; nejméně však s

hrubými lidmi, poněvadž z hlouposti jsou pobloudilými, a zneuznávají přízeň jim tak

poskytovanou, pokládajíce ji za naši povinnost k nim. Veliká společenskost souvisí úzce se

sprostností.

178. DŮVĚŘOVATI SVÉMU SRDCI, zvláště, je-li vyzkoušeno; nikdy mu pak

neodmítejme sluchu, poněvadž nám často prorokuje to, na čem nejvíce záleží. Jest to domácí

orakul. Mnozí byli zničeni tím, čeho se bez přestání báli. Co jim však pomohla bázeň, když jinak

o ni nedbali? Mnozí mají, jako velikou přednost své povahy, velmi opravdové srdce, jež je vždy

varuje a způsobuje poplach, hrozí-li neštěstí, proto, aby se mu předešlo. Svědčí to o hlouposti,

kráčíme-li vědomě vstříc nehodám; buď jak buď, vždy je máme překonati.

179. MLČENLIVOST JEST ZNAKEM SCHOPNÉ HLAVY. Hrudí bez tajemství jest

otevřený dopis. Kde jest hlubší základ, tam také tajemství leží hlouběji, neboť tam jest dosti

prostoru a hlubin, ve kterých mohou býti pohrouženy důležité věci. Mlčenlivost prýští z

mocného sebeovládání a pravým triumfem jest přemoci se v tomto ohledu. Kolika otevřeme své

nitro, tolika stáváme se poplatnými. Zdraví rozumu spočívá v umírněné náladě nitra. Nebezpečí,

s nimiž musí mlčenlivost bojovati, jsou různé pokusy okolí, odporování nám, v úmyslu svésti,

dráždění, aby se vyvolalo nějaké prozrazení. Při tom všem musí pozorný býti uzavřenějším nežli

kdy jindy. Nemusíme říkati to, co chceme učiniti; a to, co říkáme, nemusíme udělati.

180. NEJEDNATI NIKDY DLE TOHO, CO BY NYNÍ MĚL PROTIVNÍK KONATI.

Hlupák nevykoná nikdy to, co chytrý pokládá za nejvhodnější, poněvadž nevycítí nikdy to, co

jest vhodné. Je-li však poněkud chytrým, pak neudělá krok, který by mohl býti někým druhým

předvídán nebo připravován z téhož prostého důvodu. Nutno promysliti věci z obou hledisek,

pozorně na ně pohlížeti z obou stran a připravovati se ku dvojímu způsobu řešení. Úsudky jsou

různé: nerozhodnutý mějž pozor netoliko na to, co se stane, nýbrž i na to, co by se mohlo státi.

181. NELHATI A PŘECE NEŘÍKATI CELOU PRAVDU. Nic nevyžaduje více

ostříhání nežli pravda: jest puštěním žilou srdci. Stejně mnoho umění vyžaduje říci ji, jako ji

zamlčeti. Jedinou lží ztrácíme celou pověst bezvadnosti. Podvod pokládá se za přestupek a

podvodník za falešného, což jest ještě horší. Není možno říci pravdu, jednu proto, abychom

sobě neškodili, druhou aby jiní se na nás nehoršili.

182. DŮLEŽITOU CHYTROSTÍ JEST GRAM ODVAHY VE VŠEM. Svoje mínění o

druhých musíme mírniti a nesouditi o nich tak mnoho, abychom se jich báli. Nikdy ať se

nezmocní fantasie našeho srdce. Mnozí zdají se býti příliš velikými, dokud je osobně nepoznáme,

pak ale styk s nimi slouží spíše k tomu, aby rušil naše klamné zdání, nežli aby zvyšoval v nás

jejich cenu. Nikdo nepřekročí úzké meze lidskosti; každá má svoji radu buď v hlavě nebo v srdci.

Úřad a hodnost dodává na oko převahy, jež jest zřídka doprovázena převahou osobní; neboť

osud mstívá se na výši úřadu maličkostí zásluh. Fantasie má však vždycky předskok a kreslí věci

daleko většími, nežli jsou. Nepředstavuje si pouze to co jest, nýbrž i to, co by mohlo býti. Rozum

28

však, vyvedený tolika zkušenostmi z klamů, má ji uvésti na pravou míru. Přece však má hloupost

býti tak málo odvážnou jako ctnost bojácnou. Když dokonce i hlouposti sebedůvěra často

pomohla proraziti, čím více tedy prospěje hodnotě a vědění.

183. NIČEHO SE NECHÁPATI PŘÍLIŠ PEVNĚ. Každý hlupák jest pevně přesvědčen a

každé pevné přesvědčení jest hloupé; čím bludnější jest jeho úsudek, tím bývá tvrdošíjnější.

Dokonce i tam, kde máme očividně pravdu, jest velmi krásné, povolíme-li. Neboť důvody, jež

pro nás mluví, nejsou neznámy a pak vystupuje naše slušnost do popředí. Ztrácíme více

tvrdošíjným tvrzením něčeho nežli můžeme vítězstvím dosáhnouti; neboť to dokazuje, že

nejsme předbojovníky pravdy, nýbrž hrubostí. Jsou železné palice, jež těžko přesvědčiti;

přistoupí-li však ku pevnému přesvědčení ještě náladová tvrdohlavost, pak nelze jinak, než

takové lidi nerozlučně pojiti ku bláznům. Pevnost náleží k vůli, nikoli k rozumu. Jsou ovšem

případy, dovolující výminku z tohoto pravidla, kdy bychom byli ztraceni, pak-li bychom se

dvojnásobně nechali poraziti; nejdříve v úsudku a pak v provedení.

184. NEBÝTI CEREMONIÁLNÍMI. Dokonce i u jednoho krále byla affektace v tomto

ohledu pokládána světem za podivínství. Kdo jest v tomto bodě urážlivým, stává se

nepříjemným. A přece mají i celé národy tuto vlastnost. Šat bláznovství jest sešit z takovýchto

věcí: lidé uvedeného druhu jsou modloslužebníky své cti a dokazují tak přece, že jejich čest není

asi pevně odůvodněna, ježto se bojí, že by vším mohla býti uražena. Jest dobře dávati pozor na

svoji úctu, ale nechtějme platiti za velikého ceremoniáře. Rozhodně jest sice pravdou, že muž,

jenž si smí dovoliti nehleděti na formy, musí míti znamenité vlastnosti. Zdvořilost nemáme ani

affektovati ani podceňovati; není důkazem velikosti, jsme-li vynikajícími v maličkostech.

185. NIKDY NEČINITI SVOU VÁŽNOST ODVISLOU OD ZKOUŠKY

JEDINÉHO POKUSU, neboť nezdaří-li se, pak jest škoda nenahraditelnou. Velmi snadno se

může přihoditi, že se jednou zmýlíme a zvláště poprvé. Čas a příležitost nejsou vždy příznivy, a

proto se říkává, že někdo má svůj šťastný den. Druhý pokus zabezpečme si spojením s prvním.

Zdaří-li se nebo nezdaří tento, bude nicméně první pokus vždy záchranou cti. Vždy nutno

zachovati si co útočiště možnost nějakého zlepšení, abychom se mohli odvolati na více případů.

Vše jest odvislé od mnohých a velmi různých nahodilostí; a proto také jest šťastný výsledek tak

řídkým.

186. VIDĚTI CHYBU, BYŤ BYLA SEBE VÍCE CTĚNA. Bezúhonný nemá nepoznávati

chybu, byť se halila v zlato a hedvábí. Ba, vada dokonce nosívá někdy i zlatou korunu, ale proto

není méně hodna odsouzení. Otroctví zůstává prokletým i kdyby byla povýšenost pána sebe více

vynášena. Hříchy mohou býti na velmi vysokých místech, ale proto nejsou ničím velikým. Mnozí

vidí, že ten, či onen veliký muž má nějakou chybu, ale nevidí, že tato chyba není tím, proč je

velikým mužem. Příklad vyšších má tak přesvědčivou moc, že nás přemlouvá dokonce i k

ošklivostem, a že často i vady obličeje mají licoměrníky k affektovaným pochlebnostem; mnozí

nepochopili, že zavíráme-li pro to či ono oči při vyšších, že tím u nižších pohrdáme.

187. CO ZÍSKÁVÁ PŘÍZEŇ, VYKONEJME SAMI, CO NEPŘÍZEŇ, JINÝMI. Prvním

získáváme lásky, druhým však neujdeme zazlívání. Velikému muži působí dobročinění větší

požitek, nežli přijímání dobra; toť štěstí ušlechtilosti. Nezpůsobíme jinému bolesti, aniž bychom

současně buď soucitem nebo odplatou bolest také netrpěli. Shora nemožno působiti jinak, nežli

odměnou nebo trestem. Tu pak prokazujeme dobro sami bezprostředně, zlo prostřednictvím

jiných. Mějme někoho, na koho dopadnou rány a nespokojenost, jimiž jest hana a lání. Neboť

zuřivost chátry rovná se vzteklině psí: nepoznávajíc příčinu svého utrpení, obrací se proti jejímu

nástroji, jenž, ačkoliv nenese hlavní vinu, musí pykati za bezprostřednost podání.

188. PŘINÁŠETI VŽDY ZPRÁVY O CHVÁLYHODNÉM. Zvyšuje to dobré mínění o

našem vkusu, poněvadž naznačuje, že poznali jsme jinde znamenité vlastnosti a že si jich tudíž

budeme i zde vážiti. Neboť kdo uměl oceniti dokonalost dříve, bude i v přítomnosti spravedlivě

souditi. Kromě toho dává to látku k zábavě, podněty k napodobení a podporuje šíření

chvalitebných znalostí. Tím také prokazujeme, a to velmi jemným způsobem, stávajícím

dokonalostem zdvořilou úctu. Mnozí dělají to naopak; doprovázejí svoje vypravování hanou a

29

chtějí snižováním nepřítomných přítomným lichotiti. To se jim však podaří pouze u lidí velmi

povrchních, kteří nepochopí, že tak lstivě a špatně o cizích mluví každému druhému. Mnozí mají

tu politiku, že prostřednosti dneška výše cení, nežli znamenité výkony včerejška. Pozorný však

prohlédni všechny tyto spády a nedej se zaleknouti přehnaným popisem jedněch, ani nadchnouti

lichocením druhých. Nahlédni, že takoví lidé se chovají na každém místě tak, jako u tebe, svoje

mínění zaměňují a vždy se řídí dle místa, kde právě dlí.

189. CIZÍ NEDOSTATEK VYKOŘISTITI: vzniká-li z něj přání, stane se velmi účinným

svěrákem. Filosofové dí, že nedostatek nebo privace není ničím; politikové však říkají, že jest

vším. Tito tomu rozuměli nejlépe. Mnozí dovedou si z přání druhých utvořiti schodek k dosažení

svých cílů. Využitkují příležitosti a ostří každému chuť představováním obtíží v dosažení jich

přání. Slibují si více od vášně tužby, nežli od vlažnosti klidného ovládání. Neboť úměrně se

zvětšováním obtíží stává se přání vášnivějším. Velikou jemností jest udržovati jiné v odvislosti za

účelem dosažení svých cílů.

190. VE VŠEM NALÉZTI POTŘEBNOU ÚTĚCHU. Dokonce i bezvýznamní mohou ji

nalézti v tom, že jsou nesmrtelnými. Není žalu bez útěchy. Hlupáky utěšuje, že mají štěstí; také

štěstí ošklivých žen jest příslovečným. Nejlepším prostředkem k dlouhému žití jest k ničemu se

nehoditi. Křehkou nádobou jest to, co se nikdy úplně nerozbije, nýbrž svým trváním vzbuzuje

nelibost. Zdá se, že osud závidí nejdůležitějším lidem, poněvadž bezvýznamným dává dlouhý,

důležitým velmi krátký život. Lidé, na nichž mnoho záleží, brzo skončí. Ten však, kdo nikomu

ničím neprospěje, žije věčně; jednak proto, že se nám to zdá, jednak, že skutečně tomu tak jest.

Nešťastníku se zdá, že štěstí a smrt se zapřisáhly, že na něho zapomenou.

191. NEUSPOKOJITI SE VELIKOU ZDVOŘILOSTÍ: neboť tato jest pouze jistým

druhem podvodu. Mnozí nepotřebují k čarování Thessalských bylin, neboť lichotivým

smeknutím klobouku očarují domýšlivé hlupáky. Prokazování zdvořilostí jest jejích mincí a platí

dechem krásných rčení. Kdo slibuje všechno, neslibuje ničeho. Neboť sliby jsou pouhými

vnadidly pro hlupáky. Pravá zdvořilost jest povinností, affektovaná, zvláště neupotřebitelná,

podvodem; neboť není věcí slušnosti, nýbrž prostředkem k ujařmení ostatních. Jejich poklona

nenáleží osobě, nýbrž pouze šťastným okolnostem a jejich lichotky neklaní se poznaným

dokonalostem, nýbrž doufaným výhodám.

192. V MÍRU ŽÍTI, DLOUHO ŽÍTI. Nechejte žíti, abyste žili. Mírumilovní nežijí pouze,

nýbrž vládnou. Slyšme, vizme a mlčme. Den beze sporu dává klidný spánek po celou noc.

Dlouho příjemně žíti znamená míti dvojitý život; to jest plodem míru. Všechno má ten, kdo si

nic nedělá z toho, po čem mu nic není. Není větší zpozdilost, nežli bráti si všechno k srdci. Je

stejně velikou hloupostí, když vše, po čem nám jinak nic není, nám drásá srdce, jako když se

nestaráme o to, co jest pro nás důležitým.

193. DÁVATI POZOR NA TOHO, KDO PŘICHÁZÍ S CIZÍ ZÁLEŽITOSTÍ, ABY

MOHL S VLASTNÍ ODEJÍTI. Proti lsti jest nejlepší obranou pozornost. Na jemné spády

jemný nos. Mnozí dělávají z vlastní záležitosti záležitost cizí; a bez klíče k šifrovanému písmu

jejich úmyslů se nám za každým krokem přihodí, že budeme cizí výhody vytahovati z ohně k

největší škodě vlastní ruky.

194. O SOBĚ A SVÝCH VĚCECH MÍTI ROZUMNOU PŘEDSTAVU, zvláště na

počátku života. Každý má o sobě veliké mínění, nejvíce však ti, kteří mají nejméně příčiny.

Každý sní o svém štěstí a pokládá se za div. Naděje pak slibuje mu nejpřehnanější věci, které

však později zkušenost nikdy nesplňuje. Takové domýšlivé domněnky stanou se pak pramenem

útrap, když jednou pravdivá skutečnost zbortí klam. Chytrák však předejde takovým omylům. I

když doufá v nejlepší, očekává nejhorší a proto nechť přijde cokoliv, přijme to lhostejně. Jest

sice obratným a míří poněkud výše, aby stihl svůj cíl, nikoliv však tak vysoko, aby se zmýlil hned

na počátku své dráhy. Toto opravování pojmů jest v nejhorším případě nutné, neboť zkušenosti

zchlazují obyčejně přepjaté očekávání. Rozhled jest universálním léčebným prostředkem proti

hloupostem. Každý poznej sféru své činnosti a svého stavu a pak uprav svoje pojmy dle

skutečnosti.

30

195. UMĚTI OCEŇOVATI. Není člověka, který by v něčem nemohl býti učitelem

druhému, a každý, kdož jiné převyšuje, bývá jinými převýšen. Prospěšnou znalostí jest míti

prospěch z každého. Moudrý váží si každého, poněvadž v každém poznává dobro a ví, kolik je

ho třeba k tomu, aby se věc dobře povedla. Hlupák opovrhuje všemi, poněvadž nezná dobra a

volí špatnější stranu věcí.

196. ZNÁTI SVOU ŠŤASTNOU HVĚZDU. Nikdo není tak bezmocným, aby neměl své

šťastné hvězdy, a je-li nešťastným, jest jím proto, poněvadž ji nemá. Někteří jsou váženi knížaty

a mocnými tohoto světa, aniž by věděli jak anebo proč, pouze z toho důvodu, že právě osud jim

tuto přízeň poskytl, při čemž jejich námaze připadla pouze úloha napomáhání. Jiní pak mají

přízeň moudrých. Mnohý je jedním národem přijat daleko příznivěji nežli jiným a mnohým

městem raději viděn nežli druhým. Právě tak má leckdo v jednom stavu a úřadě více štěstí nežli v

jiném, a to vše při rovnosti, ba totožnosti zásluh. Osud míchá svoje karty jak a kdy chce. Každý

znej svoji šťastnou hvězdu a svůj talent. Neboť na tom závisí, zda udělá svoje štěstí, nebo ho

prohraje. Uměj hvězdu svoji sledovati, jí pomáhati a varuj se ji zaměniti. Bylo by to jako když

nepoznáme polární hvězdu, na niž přece blízký Malý medvěd ukazuje.

197. NENAVÁZATI SI BLÁZNŮ NA KRK: kdo je nezná, jest sám jedním z nich, ještě

více však ten, kdo je zná a nevaruje se jich. Pro povrchní styk jsou nebezpečnými, pro důvěrný

zkázonosnými. A i když je jich vlastní opatrnost a cizí bedlivost po nějakou dobu udržuje v

mezích, tak konečně provedou nebo řeknou nějakou hloupost a čekali-li tak dlouho, pak pouze

za tím účelem, aby dopadla ještě okatěji. Špatně podporuje cizí vážnost, kdo sám žádné nemá.

Jsou velmi nešťastnými, což jest útrapou bláznovství, která se s ním střídavě vyrovnává. Jedno

však na nich není špatné, totiž to, že ačkoliv nejsou jim chytří k žádnému prospěchu, sami

naopak jsou chytrým velmi prospěšnými, jednak k poznání, jednak ke cvičení.

198. UMĚTI SE PŘIZPŮSOBITI. Jsou národové, kteří, aby se uplatnili, musí býti

přesazeni, zejména vzhledem na vysoká místa. Vlast bývá často macechou znamenitým talentům.

Neboť tam, v půdě, kde vznikli, vládne závist a více si tam všímají nedokonalosti, kterou někdo

počal, nežli velikosti, kterou končí. Jehla dosáhne úcty, cestuje-li od jednoho konce světa ke

druhému a sklo, přenesené do jiné země, zastiňuje diamanty. Všechno cizí bývá ve veliké úctě,

jednak proto, že přichází z veliké dálky, jednak že je dostáváme v dokonalosti již hotové. Byli

lidé, kteří kdysi žili v opovrženém koutku, a nyní požívají úcty světa, velmi váženi svými krajany i

cizinci; oněmi, poněvadž je vidí z dálky, těmito, že v nich vidí lidi z daleka. Nikdy nebude socha

na oltáři důkladně ctěna těmi, kdo ji znali jako kmen v zahradě.

199. UMĚTI SI UDĚLATI MÍSTO CO CHYTRÁK, NIKOLIV CO DOTĚRA. Pravou

cestou k veliké vážnosti jest zásluha a je-li základem píle pravá cena, pak se k ní dojde nejkratší

cestou. Obyčejná bezúhonnost nedostačuje, pouhé namáhání a lopocení se jest nedůstojné,

neboť jím se věci tak potřísní blátem, že ošklivost jim jen škodí. Třeba jest nalézti střední cestu

mezi zásluhou a uměním se uvésti.

200. STÁLE MÍTI NĚJAKÉ PŘÁNÍ, abychom se nestali samým štěstím nešťastnými.

Tělo chce dýchati a duch se snažiti. Kdo by měl všecko, byl by vším zklamán a nic by ho

netěšilo. Dokonce i rozumu musí stále zůstati něco k poznání, co by lákalo jeho zvědavost a

oživovalo naději. Přesycení štěstím působí smrtelně. Při odměňování jest velmi obratným tahem,

nikdy úplně neuspokojiti. Kde není již čeho k přání, tam třeba se všeho obávati: nešťastné štěstí?

Kde přestává přání, počíná strach.

201. BLÁZNY JSOU VŠICHNI, KTEŘÍ SE JIMI ZDAJÍ A POLOVICE TĚCH, KTEŘÍ

SE JIMI NEZDAJÍ. Bláznovství vzniklo se světem, a je-li přece i jediná moudrost, pak i ta jest

hloupostí před nebeskou. Největším bláznem však jest ten, kdo se za něho nepokládaje, všechny

ostatní za takové má. K moudrosti nedostačuje, abychom se moudrými zdáli, nejméně pak sami

sobě. Ví ten, kdo si nemyslí, že ví, a nevidí ten, kdo nevidí, že jiní vidí. Ačkoliv celý svět jest pln

bláznů, přece není mezi nimi jediného, který by si to o sobě myslil, nebo jen to tušil.

202. ŘEČI A ČINY DĚLAJÍ CELÉHO MUŽE. Říkati máme pouze znamenité věci a

konati čestné: jedno dokazuje dokonalost hlavy, druhé dokonalost srdce, oboje pak povýšenost

31

duše. Řeči jsou stínem činů: ony jsou ženské, tyto mužské povahy. Lépe jest býti slaveným, nežli

slaviti sebe samojediný. Mluviti jest lehké, těžší jednati. Činy jsou podstatou života, řeči jeho

ozdobou. Znamenité činy jsou stálé, řeči pomíjející. Jednání jest plodem myšlének: byly-li tyto

moudrými, pak i jednání bude úspěšným.

203. VÝZNAČNOU VELIKOST SVÉHO STOLETÍ ZNÁTI. Nebude jich příliš mnoho:

jeden v celém světě Fénix, veliký vojevůdce, dokonalý řečník, mudřec v jednom století, veliký

panovník v několika. Prostřednost jest velmi obvyklou jak počtem, tak v oceňování; naproti

tomu význačná velikost v každém ohledu jest řídkou, poněvadž vyžaduje úplné dokonalosti; a

čím druh jest vyšším, tím těžším jest dosáhnouti v něm nejvyššího bodu. Mnozí mají přídomek

„Veliký“, jenž náleží Caesarovi a Alexandrovi, ale nadarmo, poněvadž slovo bez činů jest

pouhým klamem. Málo bylo Seneků a svět poznal jediného Apolla.

204. PODNIKEJME LEHKÉ VĚCI, JAKOBY BYLY TĚŽKÉ, A TĚŽKÉ JAKO

LEHKÉ: ony proto, aby sebedůvěra nás nečinila bezstarostnými, a tyto, abychom se nedali

váhavostí zastrašiti. Aby nedošlo k provedení nějaké věci, stačí pohlížeti na ni jako na hotovou; a

naopak zase píle a namáhání uskutečňují nemožnosti. Dokonce nesmíme ani mysleti na veliké

záležitosti, aby pohled na obtíže neseslaboval naši činorodou sílu.

205. UMĚTI VLÁDNOUTI OPOVRŽENÍM. Bychom dosáhli jistých věcí, použijeme

jemného uměleckého obratu: podceňujeme je; obyčejně nemůžeme ovládnouti ty věci, které

vyhledáváme; a později, když na ně nedáváme pozoru, samy nám padají do rukou. Poněvadž

všechny věci tohoto světa jsou stínem věcí věčných, pak mají tu společnou vlastnost s každým

stínem, že utíkají před tím, kdo za nimi běží a pronásledují toho, kdo před nimi utíká. Opovržení

jest dále také nejrozumnější pomstou; přesným maximem moudrých jest, nikdy se nebrániti

perem: neboť takové obhajování zanechává po sobě stopy a více pomáhá ku povýšení

protivníkova, nežli ku potrestání jeho odvahy. Trikem nehodných jest vystupování co odpůrcové

velikých mužů, aby tak došli indirektní cestou ku slávě, které by nikdy přímou cestou, zásluhami,

nenabyli: a o mnohých bychom se vůbec ani nedověděli, kdyby jim znamenitost jejich odpůrců

nešla na ruku. Žádná pomsta nevyrovná se zapomenutí, kterým jsou tací lidé pohřbíváni v

prachu nicotnosti. Takoví odvážlivci se domnívají, že stanou se nesmrtelnými, když založí oheň

pod divy světa a století. Umění v umlčování pomluv záleží v nevšímání si jich. Boj proti nim však

má za následek škodu, a znovuzřízení naší vážnosti, jež ji již zmenšuje, přichází velmi vhod

protivníkům. Neboť pouhý stín poskvrny odjímá naší slávě lesk, i když ji nemůže úplně

zatemniti.

206. NUTNO VĚDĚTI, ŽE VŠUDE JEST CHÁTRA, dokonce i v krásném Korintě v

nejvybranějších rodinách. Každý učiní toto pozorování ve svém vlastním domě. Jest však dále

vedle chátry i arcichátra, jež jest ještě horší. Tato speciální má s onou první společné všechny

všeobecné vlastnosti jako kusy rozbitého zrcadla; jest však škodlivější: mluví hloupěji, haní

překrouceně, jest velikým žákem nevědomosti, ochráncem a podporovatelem bláznovství a

spojenec pomluvačství. Nehleďme nikdy na to, co mluví, ještě méně na to, co si myslí.

Důležitější jest ji znáti, abychom se od ní osvobodili: neboť každá hloupost je z chátry a chátra

sestává z hlupáků.

207. MÍRNITI SE. Každou příhodu máme důkladně promysliti, zvláště pak nehodu.

Záchvaty vášně jsou náledím chytrosti a v tom spočívá nebezpečí upadnutí do záhuby. Jediným

okamžikem veselí nebo hněvu můžeme býti zavedeni dále, nežli mnohými hodinami rozvahy; a

tu mnohdy jediná chvilka jest původem studu pro celý život. Cizí lstivost často úmyslně klade

rozumu takové léčky, aby podnikla objevnou cestu do duševního nitra, a užívá ku vylákání

tajemství takových svěráků, jež jsou sto dohnati nejrozvážnější hlavu k nejkrajnějšímu. Za

protilest má sloužiti mírnění se, zvláště u náhlých případů. Nutno míti ducha veliké převahy, má-

li udržeti vášeň stále na uzdě a zůstati stále v sedle. Kdo větří nebezpečí, ten jde opatrně svou

cestou. Jak lehkým se zdá slovo tomu, kdo ho pronáší, tak těžkým tomu, komu platí a kdo ho

uvažuje.

32

208. NEZEMŘÍTI NEMOCÍ BLÁZNŮ. Moudří umírají obyčejně tehdy, když ztratili

rozum, blázni však plni moudrých rad. Zemříti jako blázen znamená zemříti od přílišného

přemýšlení. Mnozí umírají poněvadž myslí a cítí, jiní žijí, poněvadž nemyslí a necítí. Tito jsou

blázny, poněvadž neumírají bolestí, oni, poněvadž tak činí. Bláznem jest, kdo umírá pro příliš

rozumu; proto umírají mnozí, poněvadž jsou moudrými a jiní žijí, poněvadž nejsou chytrými.

Ačkoliv však mnozí umírají jako blázni, přece velmi málo bláznů umírá.

209. VYVAROVATI SE VŠEOBECNÝCH BLÁZNOVSTVÍ jest zvláštní chytrostí. Ony

mají více moci, poněvadž jsou pak právě všeobecně zavedeny a mnohý, kdo se nedal přemoci

žádným soukromým bláznovstvím, nemohl přece ujíti všeobecnému. K těm náležejí také takové

všeobecné předsudky, jako: že každý se svým osudem, i kdyby byl nejlepším, jest nespokojen, a

naopak i rozum byť nejmizernější, je spokojen. Dále pak, že všichni, kteří jsou se svým štěstím

nespokojeni, štěstí jiných neuznávají a snižují, rovněž že lidé dneška chválí jen včerejší věci,

odtud jen věci odtamtud: všecko minulé zdá se býti lepší, všecko budoucí cení se více. Kdo se

všemu směje jest právě takový blázen, jako kdo nad vším pláče.

210. UMĚTI ZACHÁZETI S PRAVDOU. Tato jest velmi nebezpečnou věcí, přece ale

spravedlivý muž nemůže opomenouti, ji říci. Tu pak třeba jest velikého umění, a obratní lékaři

duše hledí ji osladiti, neboť přináší-li zklamání nadějí, pak se stává quintessencí trpkosti. Dobrý

mrav tu užívá celé své obratnosti. Touže pravdou dovede jednomu lichotiti a druhého poraziti.

Jednejme o přítomné věci jako o dávno minulé. Tomu kdo dovede chápati, postačí pokyn;

nestačí-li však tento, pak nastupuje mlčení. Knížata nesmíme nikdy léčiti trpkými léky; proto jest

uměním, ozlacovati zklamání.

211. V NEBI VŠE JEST BLAHEM, v pekle vše trýzní, ve světě, prostřední to cestě mezi

oběma, jedno tím druhé oním. Stojíme mezi dvěma extrémy a proto jsme účastni obou. Osud se

mění; jest nulou; sobě samému neznamená ničeho, ve spojení však s nebem, mnoho. Udržeti klid

při jeho změnách jest rozumno a novost není pojmem moudrých. Život náš rozpřádá se ve svém

postupu jako divadelní hra a na konec se zase rozvíjí; proto máme vždy pamatovati, aby byl

konec dobrý.

212. NEJVĚTŠÍ JEMNOSTI UMĚNÍ VŽDY SI PONECHATI V RESERVĚ. Maximem

velikých mistrů je, že neužívají svojí chytrosti, i když ji učí: Vždy nutno zůstati v převaze, vždy

býti mistrem. Umělecky nutno sdělovati umění, a nikdy nevyčerpati, podobně jako pramen

dáváni, úplně pramen naučení. Tím nabudeme úcty a cizí odvislosti. V zalíbení se a v poučování

nutno dávat pozor na veliký onen předpis, stále ku obdivu vábiti a tajemství své dokonalosti

věčně oddalovati. Záloha ve všech věcech jest velikým pravidlem žití, na cestě ku vítězství, a

nejvíce na vysokých místech.

213. UMĚTI ODPOROVATI. Veliká lest ku zbádání cizích duší; nikoliv sebe, nýbrž

druhého přivésti do rozpaků. Nejlepším svěrákem jest takový, který dovede uvésti v pohyb

affekty. Proto pravým vomitivem pro tajemství jiných jest vlažnost ve věření jim. Jest klíčem k

nejuzavřenějším nitrům a vyšetřuje současně velmi jemně i vůli, i rozum. Lstivým podceňováním

mysterisního slova, jež druhý prosloví, vyženou se nejtajnější záhady na světlo a tak labužnicky

podáváme sladkosti v libých soustech ústům, na jazyk a odtud vstřebají se do sítí umělého

podvodu. Zdrželivost pozorovatele působí, že druhý na svoji vlastní zapomíná a tak projeví svůj

úmysl, i kdyby jinak jeho srdce bylo nedostupným. Vyumělkované pochybování jest

nejjemnějším páčidlem, jehož používá zvědavost, aby se dověděla co si přeje. Také při učení jest

dokonce dobrou lstí žákovou odmlouvati učiteli, neboť jelikož pak tento s největším nadšením

se pouští do hlubšího odůvodnění základů svých pravd, žák způsobí malým odporováním

dokonalé poučení.

214. Z JEDNÉ HLOUPOSTI NEDĚLATI DVĚ. Stává se často, že za účelem zlepšení

jedné chyby se dopustíme druhé a že jednu neslušnost chceme napraviti neslušností ještě větší.

Buďto jest hloupost z rodiny lží, nebo tato z oné; poněvadž obě mají společnou vlastnost, že

každá z nich, aby se udržela, potřebuje opory mnohých jiných. Horší nežli zlé obvinění bylo vždy

ochraňování téhož, a horší nežli jakékoliv zlo jest neschopnost je zatajiti. Dědictvím

33

nedokonalosti jest, že jejím úrokem se stává mnoho jiných. Nedopatřením může se státi i

nejchytřejšímu muži, nikoliv však dvě; a dokonce i ono jen v běhu, nikoli v sedle.

215. DÁVATI POZOR NA TOHO, KDO PŘICHÁZÍ S DRUHÝM ÚMYSLEM. Lstí

vyjednávačů jest uspati cizí vůli, aby pak na ni teprve podnikli útok. Neboť obejdou-li ji, jest

poražena. Zatajují svůj úmysl, aby ho dosáhli a staví jej do zadu, aby při projednávání dostal se

do předu. A tento kousek se povede, není-li vypozorován. Proto nemá pozornost nikdy spáti,

poněvadž úmyslnost vždy bdí. A staví-li se do zadu, aby se ukryla, pak má ona vystoupiti do

popředí, aby ji poznala. Opatrnost všimni si umění, jehož užívá ve svém postupu muž se dvěma

úmysly a pozoruj námitky, jež činí za tím účelem, aby dosáhl prvého svého úmyslu. Jedno

navrhuje, druhé chce míti; náhle však obratně to otočí a trefí právě do černého svého cíle. Věřme

proto, co mu dovolujeme; a časem bude na místě, ukážeme-li mu, že mu rozumíme.

216. OVLÁDATI UMĚNÍ VÝRAZU: nespočívá však jen ve zřetelnosti, nýbrž také v

živosti přednášky. Mnozí mají šťastné početí, ale těžký porod; neboť bez výrazu nemohou býti

na svět přivedeny myšlenky, děti to ducha. Mnozí rovnají se ve své chápavosti oněm nádobám,

do nichž se sice velmi mnoho vejde, které však velmi málo vydávají. Jiní zase říkávají více, nežli

si myslili. Totéž, co znamená pro vůli rozhodnost, znamená pro rozum dar přednesu: dvě veliké

přednosti. Hlavy, mající dar bystré jasnosti, dosáhnou souhlasu, popletení bývají někdy také

ctěni, poněvadž jim nikdo nerozumí. Někdy jest dobře býti nejasným, abychom se nezdáli

všeobecnými. Jak však mají posluchači chápati onoho, kdo sám nepojí žádný pojem s tím, co

říká?

217. NEMILOVATI NAVŽDY, ANIŽ NENÁVIDĚTI. Svým dnešním přátelům

důvěřujme tak jako kdyby se mohli zítra státi nepřáteli a to nejhoršími. Poněvadž se to ve

skutečnosti děje, musíme proti tomu činiti opatření. Nedávejme přeběhlíkům přátelství do rukou

zbraně, se kterými by později mohli proti nám vésti krvavou válku. Naproti tomu mějme

neustále našim nepřátelům otevřeny dveře ku smíření a sice dveře ušlechtilosti, neboť ty jsou

nejbezpečnějšími. Později stala se mnohá pomsta, jíž jsme se dopustili trýzní, a radost nad

spáchaným zlým činem často se změnila v zármutek.

218. NIKDY NEJEDNATI Z TVRDOŠÍJNOSTI, NÝBRŽ DLE ÚVAHY. Každá

tvrdošíjnost jest výstřelkem ducha, výronem vášně, jež ještě nikdy nebyla dobrým řidičem věcí.

Jsou lidé, kteří ze všeho dělají malou vojnu, praví bandité obcování; vše co provádějí, musí

skončiti vítězstvím; neznají mírumilovného jednání. Přinášejí zkázu, když rozkazují a vládnou.

Neboť dělají pak z vlády samovládu a nepřáteli z těch, které by měli pokládati za svoje děti.

Chtějí vše připraviti si úklady a dosíci zdaru co plodu svého umělkování. Jakmile však ostatní

poznají jejich zvrácené úmysly, všichni se proti nim vzepřou, dovedou překaziti jejich chimerické

plány a tvrdohlavci proto nedosáhnou ničeho, ale sklízí mnoho nepříjemností, poněvadž každý

se pak snaží jejich strasti rozmnožiti. Takoví lidé mají vždy pomatenou hlavu, a často i prokleté

srdce. Proti obludám tohoto druhu nemožno podniknouti nic jiného, nežli se jich varovati a jim

utíkati třeba až k protinožcům, jichž barbarství lze snáze snésti nežli odpornost oněch.

219. NEBUĎME POKLÁDÁNI ZA MUŽE PŘETVÁŘKY, ačkoliv se bez přetvařování

dnes nedá vůbec žíti. Buďme pokládáni za opatrné, nikoliv však za lstivé. Musíme býti

jednoduchými ve svém jednání, poněvadž jest to všem příjemno, ačkoliv to každý pro sebe sama

nedělá. Upřímnost nesmí přecházeti v hloupost a chytrost v potutelnost. Lépe jest býti ctěn pro

svoji moudrost nežli obáván pro lstivost. Lidé otevřeného srdce bývají milováni, ale také

klamáni. Největším uměním jest ukrývati to, co bývá pokládáno za podvod. Ve zlatém věku byla

přímost na denním pořádku, v tomto železném však je přetvářka. Pověst, že jsme mužové, kteří

ví co mají dělati jest čestná a dobývá důvěry; však pověst člověka přetvářky jest povážlivá a budí

nedůvěru.

220. KDO SE NEMŮŽE OBLÉKATI LVÍ HŘÍVOU, VEZMI SI LIŠČÍ KOŽICH.

Povolovati času znamená přeletěti ho. Kdo prosadí svůj úmysl, neztratí nikdy úcty. Kde to nejde

násilím, půjde to obratností. Tou či onou cestou; buď válečným pochodem po silnici udatnosti

nebo postranními stezkami lstivosti. Obratnost více věcí prosadila, než násilí a častěji chytráci

34

porazili silné udatné nežli naopak. Nemožno-li nějaké věci dosáhnouti, pak jest na čase jí

opovrhovati.

221. NEDATI SE SNADNO SVÉSTI, PŘIVÉSTI SEBE NEBO JINÉ DO

ZÁPLETEK. Jsou lidé beroucí stále si záminky k porušení mravu, kteří urážejí stále slušnost v

sobě nebo v jiných. Snadno se s nimi sejdeme, s nepříjemnostmi však rozejdeme. Sto sporů

denně jest jim ještě málo. Jejich nálada jest stále proti srsti, a proto odporují ve všem každému.

Mají rozum na ruby a proto proklínají všechno. Přes to jsou však největšími pokušiteli cizí

chytrosti ti, kteří sami nikdy nic dobře neudělají a o všem špatně mluví. Jest trochu moc nestvůr

v širé říši neslušnosti.

222. ZDRŽENLIVOST JEST BEZPEČNÝM DŮKAZEM CHYTROSTI. Jazyk jest

divoké zvíře. Často se utrhne a velmi těžko lze ho zase přivázati. Jest tepnou duše, dle níž

moudří soudí na útvar její. Na této tepně může pozorný poznati každý záchvěv duše. Nejhorší

však jest, že ti, kteří by se měli nejvíce mírniti, to činí nejméně. Moudrý ušetří si nepříjemností a

zápletek a ukazuje svoji vládu nad sebou samým. Jde opatrně svou cestou, Janus dobrého úsudku

a Argus bystrozraku. Momus byl by měl spíše postrádati očí v ruce nežli okénka na prsou.

223. NEMÍTI NA SOBĚ NIC ZVLÁŠTNÍHO, ANI Z AFFEKTACE ANI Z

NEPOZORNOSTI. Mnozí mají na sobě nápadné zvláštnosti, sdružené s bláznivými pohyby. To

jest však více chybou nežli vyznamenáním. A právě tak, jako někteří jsou známi pro šerednost

svého obličeje, tak jiní něčím hrubým ve svém vnějším chování. Takové zvláštnosti slouží pouze

za znamení, a vzbuzují částečně výsměch, částečně odpor.

224. NEBRATI VĚCI PROTI SRSTI, NECHŤ PŘICHÁZEJÍ Z KTERÉKOLIV

STRANY. Všechno má svůj rub a líc, a dokonce i nejlepší a nejpříznivější působí bolest,

chytíme-li je za ostří, naproti tomu stane se největší nepřátelství ochrannou zbraní, chopíme-li se

ho za jílec. Mnohými věcmi jsme byli zarmouceni, avšak byli bychom se těšili, kdybychom viděli

jejich přednosti. Každá věc má svoji dobrou a špatnou stránku. Obratnost spočívá ve

vyhledávání výhod. Tatáž věc se v různém osvětlení různě vyjímá. Pozorujme ji proto v pravém

světle a nezaměňujeme dobro se zlem. Z toho vzniká, že mnozí ze všeho mají dobrý výsledek a

uspokojení, jiní pak zase jen zármutek. Toto stanovisko jest velikým ochranným náspem proti

nepříjemnostem osudu a nejdůležitější životní zásadou všech časů a stavů.

225. ZNÁTI SVOJI HLAVNÍ CHYBU. Není nikoho, kdo by ve svém nitru nekryl

protiváhu svých zářivých předností. A je-li ještě chyba podporována zhýčkaností, pak dosáhne

tyranské moci. Vypovězme jí válku svoláním veškeré bedlivosti a prvním naším krokem budiž

poznání své hlavní chyby. Neboť jakmile jest jedenkráte poznána, bude brzo poražena zejména,

vidí-li ji i onen chybou zatížený tak dobře jako cizí pozorovatel. K ovládání sebe sama nutno se

dobře znáti. Teprve když vůdce našich nedokonalostí jest poražen v prach, budou následovati

všechny ostatní.

226. STÁLE BÝTI POZORNÝM, PROKAZOVATI ÚSLUŽNOSTI. Většina nemluví

svědomitě, nýbrž dle toho, jak byla úslužností podplacena. Učiniti špatné uvěřitelným, dokáže

každý, poněvadž zlo snadno najde víry, i kdyby někdy bylo neuvěřitelným. Nejvíce a nejlepší

všeho co máme jest odvislo od mínění jiných. Některým stačí úplně, že mají právo na svojí

straně; to však nedostačuje; nutno mu s námahou pomáhati. Někoho si zavázati, stojí nás velmi

málo a mnoho pomáhá. Slovy si vykoupíme činy. V širém tomto světě není žádného tak

nepotřebného nářadí, abychom ho alespoň jednou v roce nepotřebovali a když na ně dojde,

budeme ho velmi postrádati, i kdyby byla cena jeho sebe menší. Každý mluví o předmětech dle

svojí náklonnosti.

227. NEPODLÉHATI PRVNÍMU DOJMU. Někteří zasnoubí se ihned s první zprávou,

kterou doslechnou, tak že všechny ostatní se pak stanou pouze konkubinami. Poněvadž však

vždy lež napřed spěchá, pak pravda nenalezne nikdy místa. První předmět nemá zaujmouti ani

naši vůli ani náš rozum; neboť jest to známkou malichernosti ducha. Mnozí jsou jako nová

nádoba, která při první tekutině, ať byla dobrá či špatná, podržuje vůni. A když dokonce tato

malichernost ducha se stane známou, pak jest zkázonosnou, neboť stane se rejdištěm zlovolné

35

úmyslnosti. Špatní lidé pospíší si lehkověrné naplniti svými myšlénkami. Vždy má zůstati

dostatek smyslu pro druhé pozorování. Alexandr zavřel si vždy jedno ucho pro druhou stranu.

Má zůstati místo pro druhou i třetí zprávu. Snadné podlehnutí dojmu svědčí o malé schopnosti a

tato vlastnost není daleko od vášnivosti.

228. NEBÝTI POMLOUVAČEM a ještě méně za něho platiti; neboť to znamená nabýti

pověsti ničitele pověstí. Nemáme býti vtipnými na cizí účet, což není ani tak těžké, za to tím více

nenáviděno. Všichni se takovému pak mstí tím, že o něm špatně mluví, a poněvadž jest ostatních

mnoho a on sám, bude spíše přemožen nežli aby ostatní obelstil. Špatnost nemá býti nikdy naší

radostí a proto také ne naším thematem. Pomlouvač bývá věčně nenáviděn, byť i tu a tam s ním

někdo veliký mluvil; stává se to pak spíše proto, že mu jeho vysměvavost dělá zábavu, nežli pro

ocenění jeho chytrosti. Také ten, kdo špatně mluví, bude nucen slyšeti o sobě ještě špatnější věci.

229. UMĚTI SI ŽIVOT ROZUMNĚ ROZDĚLITI; ne dle příležitosti, nýbrž

předvídáním a výběrem. Bez zotavení jest život namáhavým, jako dlouhé cestování bez hostinců;

různé poznatky dodávají mu mnoho požitků. První den cesty života obětujme zábavě s mrtvými.

Žijeme proto, abychom poznávali a abychom sama sebe poznávali; tedy dobré knihy nás dělají

lidmi. Druhý den cesty prožijme se živými, abychom poznali všechno dobré na světě a

zapamatovali si to. V jedné zemi nemožno všechno nalézti. Otec světa rozdělil svoje dary a často

obdařil nejvíce právě nejošklivější. Třetí den cesty má náležeti pouze nám samým; neboť

posledním štěstím jest filosofování.

230. VČAS OTEVŘÍTI OČI. Každý, kdo vidí, nemá otevřené oči a nevidí každý, kdo se

rozhlíží kol sebe. Příliš pozdě odhaliti pozadí věcí přináší spíše zarmoucení než odpomožení.

Mnozí počínají viděti teprve tehdy, až když již není nic k vidění, poněvadž zničili už celý svůj

majetek, dříve nežli se stali lidmi. Velmi těžko jest dáti rozum tomu, kdo nemá vůle, a ještě tíže

vůli tomu, kdo nemá rozumu. Celé jejich okolí hraje s nimi jako se slepými, pro smích všem

divákům a poněvadž jsou hluchými aby slyšeli, neotevrou ani oči, aby viděli. Není ani nedostatek

takových, kteří udržují spánek smyslů, poněvadž jejich existence jest od toho odvislá. Nešťastný

kůň, jehož pán nemá zraku, stěží ztloustne.

231. NIKDY NEDATI NAHLÉDNOUTI DO SVÝCH ZÁLEŽITOSTÍ, DOKUD

JSOU POUZE Z POLOVICE HOTOVY. Mají býti užívány až v úplné své dokonalosti.

Všechny počátky jsou nehezké a jednou viděny znamená pak tento špatný zjev nezapomenutelný

dojem pro celou budoucnost. Vzpomínku na to, že jsme viděli věc nedokonalou, kazí požitek

tehdy, kdy věc jest hotova. Zažíti veliký předmět najednou mate sice náš úsudek o jeho

jednotlivých částech, ale přece hoví našemu vkusu. Dokud nějaká věc není vším, jest ničím a i

tehdy, kdy počíná se jím již stávati, tkví ještě hluboko ve své nicotnosti. Pohled na přípravu

nejznamenitějšího pokrmu vzbuzuje spíše odpor nežli chuť. Proto má se veliký mistr varovati,

aby nebyla jeho díla viděna ve stavu embryonálním. Od přírody se beřme příklad, že nenechá se

rodícímu vyjíti na světlo dříve, až se může již nechat viděti.

232. MÍTI ZCELA SLABOUČKÝ KUPECKÝ NÁTĚR. Nebuď všechno názorem a

filosofováním; také své jednání musíme nějak upraviti. Velmi moudré lidi možno ponejvíce

snadno ošiditi, ačkoliv ví věci neobyčejné. Všední práce a jednání jsou jim však neznámy, ačkoliv

jest to přece to nejpotřebnější. Pozorování vznešených věcí nenechává jim času pro denní

potřeby. Poněvadž pak neví věci, které každý prostý člověk velmi dobře zná, bývají proto buď

obdivováni, nebo od povrchního davu pokládáni za nevědomce. Pročež se má chytrý muž starati

o to, aby byl také trochu obchodníkem a sice tolik, co by postačovalo k obraně proti ošizení a

vysmání. Budiž také mužem denních událostí a prací, což sice není nejvyšším, ale přece zase

nejnutnějším v životě. K čemu slouží vědění, není-li praktické? A pravým uměním dneška jest

umění života.

233. NEMINOUTI SE CIZÍHO VKUSU; neboť jinak místo potěšení uděláme druhým

nepříjemnosti; mnozí, chtějíce prokazovati úsluhy, místo nich vyvolávají nepříjemné pocity,

poněvadž nechápou různé povahy. Mnohé jest jedněm pochlebováním, druhým pak urážkami; a

tak mnohé, jež mělo býti přízní, stalo se urážkou. Často stálo daleko více námahy někoho si

36

rozhněvati, nežli nakloniti si ho. Touto nešikovností ztrácíme dík i dar, poněvadž jsme nenalezli

cestu k cizí povaze. Kdo nezná mínění ostatních, těžko je uspokojí. Tím se často stává, že mnohý

chtěje pronésti pochvalu, pronese hanu a sklidí zasloužený trest. Mnozí chtějí svojí výmluvností

baviti a mučí ducha svou žvanivostí.

234. NEDATI SVOJI ČEST NIKDY NĚKOMU DO RUKOU, ANIŽ BYCHOM

MĚLI JEHO ČEST ZÁSTAVOU. Nutno tak jednati, aby vzájemný prospěch byl v mlčení a

škoda pak ve sdílnosti. Kde se jedná o čest, musí býti jednání vzájemné, tak že každý z obou

musí se starati o čest druhého již k vůli své vlastní. Nikdy nemáme svoji čest někomu svěřiti;

stane-li se to však přece, pak nutno to tak uměle zaříditi, aby skutečně chytrost byla nucena

ustoupiti opatrnosti. Nebezpečí má býti společným a pád vzájemným, aby se nestal pouhým

svědkem ten, kdo jest vědomě spoluúčastníkem.

235. UMĚNÍ PROSITI. Některým není nic těžšího, jiným zase nic lehčího. Neboť jsou

lidé, kteří nemohou ničeho odepříti, a u takových pak není třeba páčidla. Jsou však jiní, jichž

první slovo jest stále nikoliv; u těch třeba mnoho obratnosti; u všech ale přicházejme v pravý čas.

Překvapme je v dobré náladě, když předcházející hody ducha a těla je rozveselily; pak-li ovšem

nepředešla jejich chytrá opatrnost bystrost pokoušejícího. Dny radosti jsou dny přízně, poněvadž

tato z nitra přetéká navenek. Nepředstupujme s prosbou nikdy, když právě někdo jiný byl

odmítnut, neboť té doby již byla odstraněna obava před „nikoliv“. Také po smutných událostech

není vhodná doba. Zavázání druhého si předem jest dobrá výměna, ovšem tam, kde nemáme co

dělati se sprostými dušemi.

236. PŘEDCHÁZEJÍCÍ ZÁVAZNOST UČINITI Z TOHO, CO BY BYLO POZDĚJI

ODMĚNOU. To jest obratností chytrých hlav; přízeň prokázaná před zásluhou svědčí o muži,

jenž má cit pro povinnosti. Přízeň takto napřed prokázaná má dvě veliké přednosti. Rychlost

daru zavazuje přijímajícího tím více, a tento dar, jenž by později se stal náhradou, předem udělen

druhého zavazuje. To jest velmi jemný způsob zaměňovati povinnosti; neboť povinnost prvního

k odměně proměňuje se v povinnost zavázaného k výkonu. Ovšem rozumí se to pouze u lidí,

kteří mají cit pro závaznosti. Neboť u nízkých povah odměna předem daná stává se spíše

překážkou nežli podnícením.

237. NEVĚDĚTI O TAJEMSTVÍCH VYŠŠÍCH. Domníváme se, že jíme s nimi třešně,

dostaneme však pouze kameny. Mnohé to uvrhlo ve zkázu, že byli jejich důvěrníky. Podobají se

lžíci z chleba a vystavují se témuž nebezpečí jako ona. Sdělí-li s námi tajemství nějaký kníže, není

to z přízně, nýbrž nutkáním srdce. Mnozí již rozbili zrcadlo, poněvadž jim připomínalo jejich

ošklivost. Neradi vidíme toho, kdo vidí do nás, a také toho neradi vidíme, kdo u nás viděl něco

špatného. Nikdo nemá nám býti příliš zavázán, zvláště pak ne mocný, a pak spíše něčím dobrým,

námi mu prokázaným, nežli náklonnostmi tohoto druhu. Zvláště nebezpečnými jsou přátelsky

sdělená tajemství. Kdo druhému sdělí svoje důvěrnosti, stává se jeho otrokem, a u knížete jest to

násilný stav, jenž nemůže dlouho trvati; týž bude se namáhati, nabýti ztracené svobody a za

účelem dosažení jí pošlape nohama všecko, dokonce i právo rozumu. Tajemství proto nemáme

ani poslouchati ani svěřovati.

238. VĚDĚTI, KTERÁ VLASTNOST NÁM CHYBÍ. Mnozí by byli celými lidmi, kdyby

jim něco nechybělo, bez čehož nemohou dosáhnouti vrcholu dokonalosti. Na některých možno

pozorovati, že by mohli býti něčím velikým, kdyby se v určité maličkosti zlepšili. Tak na příklad

chybí jim vážnost, což může zatemniti i veliké schopnosti; jiným zase příjemnost celé bytosti,

vlastnost to, kterou bude brzo celé okolí postrádati, zvláště jsou-li tito lidé v úřadě. Mnohým

jiným zase chybí síla k činům, jiným zase mírnění se. Všem těmto nedostatkům dalo by se dobře

čeliti, kdyby je jen sami pozorovali, neboť bedlivost může ze zvyku udělati druhou přirozenost.

239. NEBÝTI ŠŤOURAVÝM, nýbrž chytrým, na čemž daleko více záleží. Kdo ví více,

nežli se od něho žádá, podobá se příliš jemnému hrotu, jež se obyčejně ulomí. Dokonalá pravda

dodává daleko více jistoty. Jest velmi dobře míti rozum, ale nebýti při tom žvanilem. Dalekosáhlá

vysvětlování bývají průvodem sporů. Lepší jest dobrá solidní hlava, jež nemyslí více nežli co na

věci je.

37

240. UMĚTI POUŽÍVATI HLOUPOSTI. I největší mudrc vyhodí někdy tuto kartu a

jsou příležitosti, kdy nejlepším věděním jest zdáti se, že nevíme ničeho. Nemáme býti

nevědomými, ale můžeme se takovými tvářiti. U hlupáků býti moudrým a u bláznů chytrým nám

velmi málo pomůže. Mluvme proto ke každému jeho řečí. Není hloupým ten, kdo líčí hloupost,

nýbrž ten, kdo jí věří; upřímná, nikoliv falešná hloupost jest pravá, poněvadž obratnost byla

nucena zajíti tak daleko. Jediným prostředkem k oblibě jest oblékati se v kůži nejhloupějších

zvířat.

241. ŠPIČKOVÁNÍ SNÁŠETI, ALE NEBÝTI SÁM UŠTĚPAČNÝM. Neboť ono jest

jakýmsi druhem zdvořilosti, toto může přivésti do zápletek. Kdo ve svátek se stane rozmrzelým,

má v sobě mnoho bestiálního, ba ukazuje ještě více. Odvážné dobírání si jest nádherné, snášení

jeho však dokazuje, že máme hlavu. Kdo však ukazuje, že ho to dráždí, dává podnět k tomu, aby

i druhý se rozdráždil. Nejlepším proto jest nebrati si špičkování k srdci, nejjistějším ani ho

nepozorovati. Vždy vznikají nejvážnější spory právě ze žertování. Není proto ničeho, co by

vyžadovalo více pozornosti a obratnosti. Dříve nežli začneme žertovati, máme věděti, až ke

kterému bodu to snese povaha toho, koho se týká.

242. PRODLUŽOVATI ŠŤASTNÝ VÝSLEDEK. Mnozí spotřebují celou svoji sílu na

začátku a nedokončí ničeho. Vynalézají, ale nic neprovedou. Jest to kolísavost ducha.

Nedosáhnou také nikdy slávy, poněvadž nedovedou ničeho až k dokončení sledovati, nýbrž se

vším se dostanou do mrtvého bodu nehybnosti. Ovšem u mnohých to vzniká z netrpělivosti, což

jest chybou Španělů, jako zase trpělivost předností Belgičanů. Tito vždy dokončí svoje dílo a

ovládnou je, ony zase přemůže dílo samo. Mnozí, dokud nejsou obtíže překonány, věnují dílu

všechen svůj pot; pak jsou však již spokojeni se svým vítězstvím, jež neumí přivésti ke konci.

Dokazují, že by mohli, ale že nechtějí; to však přece jen spočívá buď na nemohoucnosti, nebo

lehkomyslnosti. Je-li podnik dobrým, proč by se neměl dokončiti? Je-li špatným, proč vůbec byl

podnikán? Chytrák má skoliti svou zvěř a ne pouze ji plašiti.

243. NEMÍTI ÚPLNĚ HOLUBIČÍ POVAHU, nýbrž lstivou jako had a bez falše jako

holubice. Nic není snazším, nežli oklamati poctivce. Mnoho věří ten, kdo nikdy neklamal a

mnoho důvěřuje, kdo sám nelže. Není to vždy z hlouposti, jsme-li oklamáni, nýbrž někdy z

přílišné dobroty. Dva druhy lidí umí se dobře chrániti před škodou: Zkušení, ponejvíce ale na

svoje útraty, a šibalové na útraty cizí. Chytrost má v podezřívání jíti tak daleko, jako šibalství v

kladení léček a nikdo nemá býti poctivým v té míře, aby zavdával jiným příležitost by byli

nepoctivými. Spojujme v sobě hada s holubicí ne jako obluda, nýbrž spíše jako div přírody.

244. UMĚTI SI NĚKOHO ZAVÁZATI. Mnozí změní vlastní svoje povinnosti v

povinnosti jiných a umí dodati věci nátěr, jakoby sami prokazovali někomu přízeň, ačkoliv ve

skutečnosti sami ji přijímají. Ze svého vlastního prospěchu dělají pro jiné čest a umí věc tak

obratně zaříditi, že to vyhlíží, jakoby jiným prokazovali službu, ač dávají se jimi sami obdarovati.

Touto zvláštní lstivostí obrátí pořad závaznosti, nebo alespoň udělají záhadu z toho, kdo komu

vlastně prokázal službu. Nejlepší a nejkrásnější věci koupí si za pouhé oslovování a z příznivého

úsudku projeveného o nějaké věci, udělají lichotivou čest. Tak ukládají slušnosti závazky a činí

povinnost pro druhého z toho, zač by měli býti sami vděčnými. Tak změní pasivitu závaznosti a

aktivitu, v čemž jsou lepšími politiky nežli gramatiky. To jest veliká jemnost, ještě větší by však

bylo rozuměti jejich triku a zrušiti zase takový bláznovský obchod tím, že jimi projevenou čest

jim zase vzdáváme a na druhé straně tak zase přijdeme ke svému.

245. PROJEVOVATI ORIGINELNÍ, OD VŠEDNOSTI SE LIŠÍCÍ MYŠLÉNKY, což

jest důkazem ducha majícího převahu. Nemusíme si vážiti toho, kdo nám nikdy neodmlouvá,

neboť tím nikdy neukazuje lásku k nám, nýbrž spíše k sobě. Nedejme se klamati lichocením a

neplaťme za ně, nýbrž zavrhněme je. Také si počítejme za čest, jsme-li haněni některými, kteří o

všem dokonalém hanlivě mluví. Naopak má nás rmoutiti, líbí-li se naše věci všeobecně, ježto to

jest znamením, že se k ničemu nehodí. Neboť dokonalost jest jen pro málokteré.

246. NEVYDÁVATI POČET TOMU, KDO OŇ NEŽÁDÁ a dokonce je-li žádán, jest

jakýmsi přestupkem, povíme-li více nežli jest třeba. Omlouvati se dříve nežli jest k tomu příčina,

38

znamená obviňovati se; a při plném zdraví dáti si pustiti žilou, znamená kývati ke zlu nebo

zlomyslnosti. Samým sebou proslovená omluva budí spící podezření. Chytrák nemá také

zdánlivě pozorovati cizím vyvolané podezření, neboť to znamená vyhledávati srážky; naopak,

má je poctivým svým jednáním vyvrátiti.

247. TROCHU VÍCE VĚDĚTI A TROCHU MÉNĚ ŽÍTI. Jiní to říkávají naopak. Dobrý

klid jest lepší nežli zaměstnanost. Nic nám nenáleží kromě času, v němž žije i ten, kdo nemá

vůbec žádného bytu. Stejně nešťastno jest zničiti svůj drahocenný život mechanickými pracemi

nebo nadbytkem vznešených zaměstnání. Nezatvrzujme se ani obchody ani závistí, nebo náš

život poklesne a udusí ducha. Někteří chtějí toto rozšířiti i na vědění, ale kdo ničeho neví, ten

také nežije.

248. POSLEDNÍ NEMÁ MÍTI VŽDY PRAVDU. Jsou lidé posledního slova, jichž

neslušnost přesahuje meze. Jejich smýšlení a chtění je z vosku; poslední vtiskne v ně svoje

razítko a smaže předešlé. Tito nejsou nikdy stálými přívrženci, neboť mohou býti velmi snadno

ztraceni. Každý dá jim svoji barvu. Za důvěrníky se nehodí, a zůstávají dětmi po celý svůj život.

Házeni mezi touto změnou mínění a chtění kulhají stále svým chtěním a rozumem, a klátí se z

jedné strany na druhou.

249. NEPOČÍTATI ŽIVOT TÍM, ČÍM BYCHOM HO MĚLI UKONČITI. Někteří se

zotavují na počátku a námahu si nechávají až na konec. Ale v životě mají napřed přijíti podstatné

věci a pak když jest uvolněno místo, věci vedlejší. Jiní chtějí triumfovati dříve nežli bojovali. Jiní

zase počínají tím, že se učí tomu, na čem právě velmi málo záleží, a studia, z nichž by mohli

získati čest a prospěch, odkládají na konec života. Někteří ještě ani nezačali dělati svoje štěstí a již

mají plnou hlavu obav. Methoda jest nutná k vědění a k životu.

250. KDY MÁME MYŠLÉNKY STAVĚTI NOHAMA VZHŮRU? Když mluví záludná

potutelnost. U některých lidí nutno všemu rozuměti obráceně. Jejich ano jest ne, a ne ano.

Mluví-li o nějaké věci opovržlivě, znamená to, že si jí velmi váží. Neboť kdo ji chce míti jen pro

sebe, ten ji u jiných znehodnocuje. Ne každý, kdo chválí, mluví dobře o věci, neboť mnozí

budou i špatné chváliti, jen aby nebyli nuceni oslavovati dobré. U koho však nikdo není špatným,

u toho není také nikdo dobrým.

251. UŽÍVEJME PROSTŘEDKŮ LIDSKÝCH, JAKOBY NEBYLO BOŽSKÝCH, A

BOŽSKÝCH, JAKOBY NEBYLO LIDSKÝCH. Veliké mistrovské pravidlo života, k němuž

netřeba komentáře.

252. NEPATŘITI ÚPLNĚ ANI SOBĚ, ANI JINÝM: neboť obojí jest prokletým

tyranstvím. Z toho, že někdo chce míti sebe sama úplně pro sebe, brzo vznikne situace, že bude i

všecky věci pro sebe chtíti. Takoví lidé nechtějí pak ani v maličkostech povolovati, aniž obětovali

sebe méně ze svého pohodlí. Nechtějí si nikoho zavázati, nýbrž spoléhají se na šťastné okolnosti,

kterážto opora se pod nimi velmi často zlomí. Někdy musíme náležeti i jiným, aby zase tito

náleželi nám. Kdo má veřejný úřad, musí býti také trochu otrokem veřejnosti, nechce-li však, ať

jej složí i s jeho obtížemi: taková byla odveta Hadrianova, jenž císaři, který ho odbyl slovy:

„nemám času“, odvětil: „tak nebuď císařem“. Naopak však jsou lidé, kteří úplně náleží jiným,

neboť hloupost vybočuje obyčejně z mezí, zde však velmi nešťastně. Nemají pro sebe dne ani

hodiny, nýbrž náležejí ostatním v takové míře, že možno jediného z nich nazvati sluhou všech.

To týká se dokonce i rozumu, poněvadž ví všechno pro všechny, jen pro sebe nic. Pozorný má

poznati, že nikdo nevyhledává jeho, nýbrž pouze svůj prospěch, a to buď v něm anebo pomocí

jeho.

253. NEBÝTI VE SVÝCH PŘEDNÁŠKÁCH PŘÍLIŠ SROZUMITELNÝM. Většina

neváží si toho, čemu rozumí; ale ctí to, co nemůže pochopiti. Abychom dosáhli úcty, musíme si

na věcech dáti záležeti; proto bývá slaven ten, komu se nerozumí. Stále musíme zdáti se

chytřejšími a moudřejšími, nežli by to snad bylo nutno dle mínění toho, s kým jednáme;

abychom mu vpravili větší mínění o sobě. Nesmíme to však přeháněti, nýbrž jednati jen dle

okolností. A třebaže u lidí s rozhledem mnoho znamená jemný cit a rozum, přece jest u většiny

nutno vše okrašlovati. Není záhodno, dávati jim možnost, aby došli ke kritisování, neboť samo

39

porozumění má jim dáti dosti práce. Mnozí leccos chválí, ale tážeme-li se proč, nemohou uvésti

příčin. Odkud to? Toto tak hluboko utopené zbožňují jako mysterium a oslavují je, poněvadž je

slyšeli oslavovati.

254. NEPODCEŇOVATI ZLO, PONĚVADŽ JEST MALÉ. Neboť toto nepřichází

nikdy osamoceno; zlé příhody jsou právě tak spojeny v jediný řetěz, jako šťastné události. Štěstí i

neštěstí táhne se obyčejně tam, kde jest jich již nadbytek. K tomu se ještě druží, že všichni se

nešťastníku vyhýbají a druží se ke šťastnému. Dokonce i holubi, i při své známé důvěřivosti

sedají nejraději na nejbělejší nářadí. Nešťastníka opouští všechno, i on sám sebe, i myšlénky a

jeho vůdčí hvězda. Neprobouzejme neštěstí, spí-li. Uklouznutí neznamená mnoho, ale za toto

nešťastné upadnutí může pokračovati v dalších pádech a nevíme, až kam konečně povede.

Neboť jako žádný statek není v každém ohledu dokonalým, tak také žádné zlo není nikdy

úplným. K opanování nebe propůjčena jest nám trpělivost, k opanování země pak chytrost.

255. UMĚTI PROKAZOVATI DOBRO. Najednou málo, ale za to tím častěji. Nemáme

nikdy jiným ukládati přílišné závazky, aby pak nebylo nesnadno je splniti. Kdo dává mnoho,

nedává, nýbrž prodává. Nemáme nikdy také požadovati naprosté uznalosti: neboť uvidí-li druhý,

že to přesahuje jeho síly, pak přeruší všechen styk. U mnohých, abychom je ztratili, není třeba

nic jiného, nežli je neobyčejně zavázati. Aby nemuseli splatiti svůj dluh, odejdou raději stranou a

ze zavázaných stanou se úhlavní nepřátelé. Bůžek nikdy nevidí rád před sebou sochaře, který ho

stvořil: právě tak nerad má dlužník před očima svého dobrodince. Veliká jemnost dávání spočívá

v tom, že málo stojí, a přece je vytouženo, čímž jeho cena se neobyčejně zvětšuje.

256. VŽDY SE MÍTI NA POZORU PŘED NEZDVOŘILÝMI, TVRDOHLAVÝMI,

DOMÝŠLIVÝMI A BLÁZNY VŠEHO DRUHU. Narazíme na mnohé a chytrost spočívá v

tom, abychom se nikdy s nimi nedostali do křížku. Před zrcadlem svého uvažování ozbrojme se

každý den záměry v tomto ohledu. Tak překonáme všechny překážky, jež nám nastaví

bláznovství v cestu. Uvažujme zrale o řečeném a pak nebudeme svoji úctu vystavovati surovým

hrubostem. Chytrostí ozbrojený muž nebude obtěžován neslušnými. Naše cesta ve styku s lidmi

jest proto tak obtížnou, poněvadž jest plna úskalí, na nichž může ztroskotati naše vážnost.

Nejjistějším jest udržovati se stále ve slušné vzdálenosti, a bráti si vzor ze lstivosti Odysseovy.

Velmi prospěšným v takových věcech jest umělé opomenutí; podporováno zdvořilostí pomůže

nám přes všechna úskalí, a stává se nám jedinou správnou cestou ve všech zápletkách.

257. NEPŘIVÉSTI TO NIKDY K ROZTRŽCE, neboť při tom dozná naše vážnost vždy

škody. Každý nepřítel má svůj význam, i kdyby ho nebyl měl jako přítel. Neboť prokázati nám

dobro může pouze velmi málo lidí, za to zlo však téměř všichni. Ani v samých prsou

Jupiterových nehnízdí jeho orel úplně bezpečně od toho dne, kdy se nepohodl s broučkem.

Drápem opověděného nepřítele rozhrabují tajní oheň, číhajíce pouze na dobrou příležitost. Ze

zkažených přátel stávají se nejhorší nepřátelé. Cizími chybami chtějí v očích diváka zakrýti svoje

vlastní. Každý mluví tak, jak se mu zdá, a zdá se mu tak, jak si to přeje. Každý nás prohlásí za

vinníky, buď že nám z počátku chybělo na rozhledu, nebo na konci na trpělivosti, anebo že nám

vůbec chybělo na chytrosti. - Jestliže pak jistému oddálení se nelze vyhnouti, pak máme je

omluviti, a budiž spíše dána přednost vlažnosti v přátelství nežli propuknutí hněvu. Zde nabývá

platnosti známá věta o krásném ústupu.

258. VYHLEDEJME SI NĚKOHO, KDO POMŮŽE NÉSTI NEŠTĚSTÍ. Tak

nebudeme nikdy, zvláště v nebezpečí osamoceni a nebudeme celou nenávist nésti na svých

bedrech. Někteří chtějí chtivě strhnouti na sebe pochvalu celé své vrchnosti a na konec na ně

dopadne celá veřejná nespokojenost. Na druhý způsob však máme míti někoho, kdo nás

omlouvá, nebo kdo pomůže nésti zlo. Ani neštěstí, ani množství lidu neodváží se tak snadno na

dva; proto také bystrý lékař, nedaří-li se mu léčení, povolá si druhého, který mu pomůže ve

jménu konsultace vynésti rakev. Dělme se s nějakým společníkem o obtíže a mrzutosti, neboť

člověku zcela osamocenému zdá se neštěstí dvojnásob nesnesitelným.

259. PŘEDEJÍT URÁŽKÁM A ZMĚNITI JE V ZDVOŘILŮSTKY, neboť jest lépe jim

se vyhnouti nežli je mstíti. Neobyčejnou obratností jest, udělati si důvěrníka z toho, kdo se měli

40

státi sokem a ochranný násep cti z těch, kteří hrozili útokem. Velmi k tomu přispívá, umíme-li

prokazovati závaznosti: neboť nedává času k urážkám, kdo se postará o to, aby ho vyplnily díky.

To znamená uměti žíti, neboť se tím změní to, co se mělo státi mrzutostí, v příjemnosti. Z

nepřízně samé utvořme důvěrný styk.

260. NEMÁME NIKOMU, A NIKDO NÁM ZCELA NÁLEŽETI, neboť k tomu

nestačí ani příbuzenství, ani přátelství, ani nejnaléhavější závazek. Neboť věnovati někomu celou

svoji důvěru nebo náklonnost, jsou dvě zcela různé věci. I nejtěsnější spojení dovoluje výjimky,

aniž by se pro to rušily zákony přátelství. Vždy si přítel zachová pro sebe nějaké tajemství a něco

ukrývá; i dokonce syn před otcem. Některé věci zatajujeme jednomu a sdělujeme druhému a zase

naopak. Tím dosáhneme toho, že vše zatajujeme a vše sdělujeme, vždy jen s rozdílem dotyčných

osob.

261. NEPOKRAČOVATI VE SVÉ HLOUPOSTI. Mnozí udělají si z nepodařeného

podniku povinnost a domnívají se, že jest silou charakteru, pokračují-li na nešťastné a špatně

započaté cestě. Vnitřně však žalují často na svůj omyl, ale navenek ho omlouvají. Tím se stane,

že to počínání, jež na počátku podniku bylo nazváno a haněno co hloupost, později stane se

dokonalým bláznovstvím. Ani nepředložený slib ani mylné rozhodnutí nezavazují. Ale právě

tímto způsobem mnozí pokračují ve své hlouposti a chtějí býti tvrdošíjnými hlupáky.

262. UMĚTI ZAPOMÍNATI: jest to více štěstím, nežli uměním. Na věci, jež nejvíce

zaslouží zapomenutí, vzpomínáme si velmi často. Paměť jest netoliko zarputilá, neboť nás

opouští tehdy, kdy jí nejvíce potřebujeme, ale také pošetilá, poněvadž stále vynáší na povrch to,

co se nám nehodí. Ve všem, co nám připravuje nepříjemnosti, jest úplná, v tom však, co nás

může potěšiti, zapomětlivá. Často jediným lékem našich bolestí jest zapomenutí, ale zapomínáme

často na lék. Nutno však své paměti navyknouti dobré zvyky, neboť záleží na ní, zda nám dá

blaženost nebo peklo. Výjimku tvoří zde ti spokojení, kteří ve stavu své úplné nevinnosti užívají

hloupě svojí blaženosti.

263. MNOHÉ VĚCI NENÍ TŘEBA MÍTI CO VLASTNÍK. Takových lépe užíváme,

jsou-li cizí nežli vlastní. Jejich dobro užije první den vlastník, ostatní dny však cizí. Cizí věci

dávají nám dvojí požitek: totiž užíváme jich bez obavy před poškozením, a pak s rozkoší novosti.

Vše chutná po strádání lépe; dokonce i cizí voda zdá se nektarem. Majetnictví věci netoliko

zmenšuje náš požitek, nýbrž rozmnožuje i naši mrzutost, jak při půjčování, tak i při nepůjčování.

Nemáme z toho nic jiného, nežli že si takové věci vydržujeme pro jiné, při čemž si děláme více

nepřátel nežli uznalých.

264. NEMÍTI DNY NEDBALOSTI. Osud pokouší se stále zahráti nám nějakou frašku a

nahromadí spoustu náhod, jen aby nás neočekávaně překvapil. Hlava, chytrost a zkušenost musí

býti stále připravena na zkoušku, dokonce i krása: neboť jediný den bezstarostné důvěry může

býti pádem naší vážnosti. Když je pozornosti nejvíce třeba, vždy chybí: neboť nemyšlení jest

prvým krokem ke zkáze. K tomu ještě bývá válečnou lstí nepřátelské úmyslnosti, že podrobuje

přísné zkoušce jich ceny všecky dokonalosti právě v době, kdy jsou nejbezstarostnější. Dny

parády jsou již známy a proto je lest opomíjí, volí si však den, kdy bývá nejméně očekávána, aby

vyzkoušela naši cenu.

265. SVÝM PODŘÍZENÝM VNUTITI NEZBYTNOST JEDNÁNÍ. Okolnostmi daná

nutnost jednání udělala již mnohé celými lidmi, jako nebezpečí utonutí stvořilo dokonalé plavce.

Tímto způsobem odhalili mnozí svoji odvahu, ba dokonce i svoje vědění a rozvahu; avšak bez

tohoto popudu byli by pohřbeni ve své malomyslnosti. Nebezpečí jsou příležitostmi, kdy možno

si založiti jméno a vidí-li ušlechtilý, že se jedná o jeho čest, zmůže za tisíceré. Tuto životní

zásadu, jako všechny ostatní, pochopila dobře královna Isabela Katolická a moudrému působení

z její strany, děkuje veliký její vojevůdce svoji pověst a mnozí jiní svoji nesmrtelnou slávu. Tento

jemný trik zplodil již mnoho velikých mužů.

266. NEBÝTI ŠPATNÝM ZE SAMÉ DOBROTY. Takovým jest ten, kdo se nikdy

nerozhněvá. Tito nevnímatelní lidé nezasluhují ani jména lidí (personas). Není to vždy letorou,

nýbrž také z neschopnosti. Citlivost při místné příležitosti jest aktem osobnosti. Ptáci se brzo

41

vysmívají hastroši. Důkazem dobré chuti jest střídání sladkosti s kyselým. Samo sladké jest pro

děti a pro blázny. Jest velmi odporno, když ze samé dobroty klesneme do bezcitnosti.

267. HEDVÁBNÁ SLOVA A PŘÁTELSKÁ NĚŽNOST. Šípy provrtávají tělo, a zlá

slova duši. Vonné těsto činí dech vonným. Velikou životní zásadou jest umění prodávati vítr.

Většina všeho se platí krásnými slovy, a pomocí jich možno prosaditi nemožnosti. Tak lze ve

větru obchodovati větrem, a královský dech dovede dodávati odvahy a síly. Vždy mějme ústa

plná cukru, abychom jím oslazovali slova, aby i našim nepřátelům dobře chutnala. Hlavním

prostředkem k tomu, abychom byli milováni, jest býti mírumilovným.

268. CHYTRÁK DĚLÁ NA ZAČÁTKU, CO HLUPÁK NA KONCI. Jeden jako druhý

dělá totéž. Pouze v době jest rozdíl. Onen v pravý čas, tento v nepravý. Kdo již od počátku si

oblékl rozum naruby, chodí tak stále. Co by měl míti na hlavě, nosí na nohách, z levice udělá

pravici a proto jest ve všem jednání levákem. Jest pouze jediná možnost, aby se dostal na pravou

cestu, totiž, je-li přinucen k tomu, co by jinak byl mohl sám dobrovolně konati. Chytrák však vidí

předem, co se dříve nebo později musí státi a tu provede to rád a se vší ctí.

269. VYKOŘISTITI SVOJI NOVOST, neboť dokud je někdo novým, bývá ctěn. Novost

se líbí k vůli rozmanitosti a změně, obecný vkus se na ní omlazuje a zcela nová prostřednost více

se cení než navyklá znamenitost. Vynikající se opotřebuje a ponenáhlu stárne. Nutno však věděti,

že zlatozář novosti brzo bledne; za čtyři dny zvláštní úcta počne mizeti. Proto umějme

využitkovati prvních projevů náklonnosti a při rychlém tom úspěchu chyťme všechno, k čemu

jen se můžeme dostati. Neboť jakmile zmizí žár novosti, pak ochladne i vášeň. Pak nutno

změniti výsadu novostí za omrzelou obyčejnost a věřme pak jen, že všechno má svůj čas, jenž

pomíjí.

(Profesor Dr. Theron Dumont: ÚPLNÝ SYSTÉM PSYCHICKÝCH NAUK vydáno v reedici z roku

1932 vydavatelstvím Schneider - Brno 1998 - výňatek)

Jak chránit svoje pohledávky * Čtěte knihy online zdarma * Články a návody * Jiný Seznam! *