Knihy na netu

HLAVNÍ STRANA seznam děl dle: NÁZVU * AUTORA * OBORU

Zásilka do Kiary (admin)

V jeden den došlo k hromadnému vyvražďování mágů po celé zemi. Ale někteří unikli. Nemilost a Bezejmenný přežili. Rozhodli se vrátit do Kiary a zjistit, kdo je za to zodpovědný a proč to udělal.

Vesnice v horách, těsně po půlnoci.

„Tvůj syn je šílený sadistický vrah.“ Řekl konverzačním tónem Bezejmenný.

„Není šílenec.“ Odvětil Nemilost. „Ale je skvělý, že?“

V poslední větě se skvěla otcovská pýcha.

Na to už Bezejmenný jen rezignovaně pokrčil rameny.

Chlapec zatím něco kutil na zemi, pár kroků od obou mágů, kteří seděli na roubení studny..

S čím si hraješ chlapče ?

Nevím, Bylo to uvnitř.

Pojď sem a ukaž mi to. Aha. Myslím že je to kus plic. Vrať ho tam a jdi si umýt ruce.

Táto, ale já se nudím! Chci si hrát.

Mrtví nejsou na hraní. Jdi si umýt ruce.

Ale tady už není nikdo naživu. Tak s čím si mám hrát?

Hned si jdi umýt ty ruce!

Ale co budu potom dělat?

Když mě přestaneš rozčilovat, můžeš si jít zapálit nějaký dům.

Uvidíš, že se ještě ušpiním. A budu si ty ruce umývat znovu. Zbytečně a pořád dokola.

Chlapče, víš, co se stane, když se budeš holýma rukama přehrabovat v tělech a nebudeš si mýt ruce?

No co?

Zbytky tkání a tekutin, co máš na rukách, začnou hnít. Budeš smrdět a žádné děvče si tě nevezme. Takže si jdi umýt ruce. PADEJ!

To konečně rozhodlo a chlapec odešel k potoku.

Po chvíli ticha se znovu ozval Bezejmenný:

Líbí se mi tu. Ticho a klid, tak by měl vypadat svět. Nikde ani človíčka.

A skutečně, v celé vesnici se nic nehýbalo. Byly tu jen mlčící domy a mlčící těla. Těla mužů, žen i dětí, která ležela rozházená kdekoliv, kde je smrt dostihla. Muž s kosou, jak mu vpadla z ruky, žena ve dveřích domu v noční košili, dítě, které se pokusilo schovat v kopřivách u plotu. Desítky těl, desítky mrtvých, kteří zemřeli tuto noc. Mrtví před domy, mrtví na návsi, mrtví v peřinách. Mrtví všude na dohled.

Máš pravdu, navázal Nemilost. Taky mám rád ticho a klid. A ve světle měsíce to tady vypadá romanticky. Škoda, že neumím malovat.

Najednou ho Bezejmenný vzrušeně přerušil: Počkej, počkej, už to začíná !

Jak to můžeš poznat, já nic nevidím ? Zeptal se Nemilost.

Protože jsem s tímhle kouzlem spojený. Vždycky poznám, když se zakousne do reality. Při této větě se Bezejmenný spokojeně zašklebil.

V tom se od říčky ozval chlapec: Táto, táto, tady už mrtví vstávají! Paráda!

A skutečně. V celé vesnici se mrtví začínali hýbat, vstávali a ploužili se na náves. Tam se řadili do dvojstupu a čekali na další opozdilce.

No, začal Nemilost s pobavením v hlase. Tvé kouzlo drží realitu v čelistech a s chutí jí drtí krční páteř.

Ale kdybychom nezabíjeli magií, mohli jsme to nechat na klukovi. Aspoň by se zabavil.

Na to řekl Bezejmenný s povzdechem: Ale neblázni. To by trvalo do rána. On si to chce vždycky užít. A minule mrtvé potrhal. Neměl bys ho to nechat dělat, protože pak nám k ničemu nejsou. A když se k tomu vracíme, nikdy jsi mu neřekl, že je odporné párat lidi holýma rukama? Snad by si příště mohl vzít nějakou zbraň, nebo tak něco.

Nemilost obhlédl rostoucí řadu mrtvol před nimi a pokrčil rameny.

To máš těžký, s dětmi to není jednoduchý. Měl zálibu v pitvání zaživa holýma rukama už jako dítě. Nedokázal jsem ho to odnaučit a tehdy byl ještě naživu. Teď, když je mrtvý, ho přece nezačnu vychovávat. Na to už je trochu pozdě, ne?

Stejně trvám na tom, že je šílený sadistický vrah. Zašeptal Bezejmenný.

A já důrazně trvám na tom, že není šílený. Zavrčel výhrůžně Nemilost.

Ale, uznávám, že z magického hlediska se ti povedl. Nikdy jsem neviděl mrtvého, který by se uměl chovat tak živě. Určitě mi nechceš prozradit, jak jsi to udělal?

Postup neřeknu. Ale prozradím ti, že chlapec není oživlé tělo i když tak vypadá. Je to vlastně zhmotnělý fantóm, kterého jsem stvořil podle svých vzpomínek. Vložil jsem do něj jeho osobnost i všechny moje vzpomínky na něj. Tedy, kromě té poslední, samozřejmě.

To mi došlo už dávno. Přikývl Bezejmenný. Vlastně vůbec neví, že zemřel. Pro něj jsi pořád otec a on tvůj normální syn.

Ano. Souhlasil Nemilost. A dělá mi radost.

Pak se odmlčel a obhlédl náves. Ve světle hořící chalupy stáli tiší mrtví. Čekající a poslušní. Seskočil ze studny a vydal se k nim. Bezejmenný se mu držel po boku.

Myslím, že víc už jich nepřijde. Tak je odešleme, ne? Jak daleko je město?

Kiara je odtud dvě hodiny chůze. Odhadl Bezejmenný.

Nemilost přehlédl zástup připravených těl a dodal: To je dobře. Ještě tuto noc se tam budou divit.

Ve světle bledého měsíce mrtví pochodovali ve dvojstupu přes můstek a ztráceli se ve tmě. Nespěchali, ani se neloudali. Šli vytrvale s jasným cílem. Mágové i chlapec se za nimi dívali, dokud poslední pochodující nezmizel ve stínech.

Uvědomuješ si, že Kiara se nakonec ubrání ? Zeptal se Bezejmenný.

Ve městě mají stovky vojáků a my jich poslali jen pár tuctů. Naše zásilka způsobí hrůzu a hodně mrtvých, ale nakonec vojáci vyhrají.

Teoreticky máš pravdu. Odpověděl Nemilost. A když se na něho oba zvědavě podívali, ještě dodal:

Ale za prvé, tohle je jenom začátek. A za druhé …

Odmlčel se, aby si našel čas na šibalský úsměv.

… já jsem ty mrtvé nakazil morem.

Jak chránit svoje pohledávky * Čtěte knihy online zdarma * Články a návody * Jiný Seznam! *