Knihy na netu

HLAVNÍ STRANA seznam děl dle: NÁZVU * AUTORA * OBORU

PÍSEŇ JEDNOHO NÁRODA (ROBERT ERVIN HOWARD)

Bůh Slunce rudě zbarvil nebe večera,

vysoko seděl král Bran na svém trůnu,

pokynul číší tiché dívce do šera:

„Zazpívej mi a popiš tajnou runu.”

Dívka má ústa rudá jako červánky,

o hloubku temných očí moře obírá,

pleť bílá s růží slaví líbánky;

zasněně prsty struny něžně probírá.

Probírá zlatošepté struny lyry

a hledá dávnou duši nástroje.

Král Bran rád dopřává jí víry

když užívá si večer pokoje.

„Co první z lidí my se v dáli zrodili,

v neznámé dálné zemi,” dívka zpívá,

„hory se mračny v nebi brodily,

a moře do očí se Slunci dívá.

Jsme z lidí prvotní i poslední.

Z dávného Mu, kdysi velmoci,

jen legenda na straně polední

a Atlantidou plují žraloci.”

Král seděl jako socha z kamene

stíny se, dlouhá kopí, táhly od západu,

zapřela lyru útlým ramenem

a ze strun prohrábla tu nejvrchnější řadu.

„Poslyš ten příběh, bohem nám byl dán,

proroků ústy mluví božstvo Luny,

vyvrhl škebli z hloubi oceán

a na ní vyryty jsou tajné runy:

‚Jak začali jste kdysi historii Země

v temnotě, jíž zrak jen stěží pronikne,

tak skončíte ji jednou, smutně, temně,

až svět se zhroutí, poboří a zanikne.

Z vás jeden na posledním skalisku

pohlédne dolů do smrti a zmaru,

teď v dýmu konec bude nablízku

a moře v páře vře u zmaru varu.

Vesmírem padá jasný hvězdný prach

na Zemi vítr honí ho věk za věkem.

První poslední budou, neměj strach,

neb bude jeden z vás posledním člověkem.’”

Do ticha její hlas se zvolna ztratil,

byť ozvěna ho hnala k západu.

Přes vřes se lehký vítr s vůní vrátil,

když kraj se halil v noční náladu.

Vzhlížela k němu, temné oči snící,

houkají sovy v noci lůnu obrovském,

jen oko Luny ve tmě září bdící

a Bran dál tiše sedí v trůnu královském.

Jak chránit svoje pohledávky * Čtěte knihy online zdarma * Články a návody * Jiný Seznam! *