Knihy na netu

HLAVNÍ STRANA seznam děl dle: NÁZVU * AUTORA * OBORU

Kosa (admin)

Švih, švih.

„Dávej pozor!“

Švih, svíst, svíííst.

„Neboj, táto, už mi to jde.“

Švih, svíst, svíst, svíst, bzuuummmmm.

„Vidíš, já ti to říkal“.

U potoka ve stínu vrb odpočívaly dvě postavy a pololežíc pozorovaly třetí postavu, která se oháněla kosou, Chlapec s ní cvičil už od východu slunce. Sekal imaginární protivníky a jeho cviky byly stále komplikovanější a plynulejší. Ale dokonalé to ještě nebylo. To poslední bzum vydala kosa, když se zarazila do země kousek od jeho nohy.

Nemilost dál sledoval cvičení, až mírně prohodil: „Nechceš ji konečně zahodit?“

„Ne, já na to přijdu.“ Švih, švih, švih.

Přidal se i Bezejmenný: „Když jsme ti říkali, ať si pořídíš nějakou zbraň, měli jsme na mysli skutečnou zbraň. Meč, kopí, luk, bojové kladivo, něco normálního. Kosa je nebezpečná.“

„Ale přece má být nebezpečná“ oponoval chlapec.

„Já myslel, že je nebezpečná hlavně pro tebe.“ Upřesnil Bezejmenný.

Kluk přestal mávat svou zbraní a svěsil ruce. Upřel na otce žadonící oči a zaškemral:

„Když mě se líbí.“

Nemilost pohlédl do těch nevinných dětských očí a povzdechl si. Nastalo ticho, tak hmatatelné, že by do něj šlo udeřit. Nakonec arcimág prohrál. Nevydržel chlapcův upřený pohled a nedokázal zranit citlivou dětskou duši a tak řekl: „Ale, tak si ji nech, no.“

Bezejmenný se začal zvedat a poznamenal: „Taky to zkusím.“

„NE!“ Téměř vykřikl Nemilost. „Právě jsem udělal hloupost, když jsem mu tu kosu povolil. Tebe nenechám udělat ještě větší hloupost. Kluk je pohybově nadaný, ale my dva to nemáme. Nehodlám se až do Kiary trmácet s mágem, který si uříznul hlavu.“

Lenošili, odpočívali, podřimovali, přemýšleli, vzpomínali. Chlapec cvičil. Čekali na soumrak.

O dva dny a o jednu vylidněnou vesnici později, dorazili na obchodní stanici na křižovatce cest. Bylo tam stavení kupce, kovář, sklady, hospoda. Žádné obytné domy. Na stanici nebyl nikdo, zaměstnanci utekli, když bylo zřejmé, že se mágové blíží. Velmi rychle se totiž rozneslo, že Kiaru obchází smrt. Vesnice vylidněné během noci a nemrtví útočící na město, to bylo důvodem, proč lidé začali opouštět kraj. Takže tady jen před kovárnou seděl podnapilý kovář, s hlavou v dlaních. Když došli těsně k němu, zvedl hlavu a podíval se na ně:

„Všichni utekli. Jenom já ne. Je tu vše, co mám, kdybych to opustil, byl by ze mě žebrák. To mě radši zabijte!“

Bezejmenný jen otráveně potřásl hlavou a podíval se na arcimága: „Jeden člověk. Ani se nevyplatí kouzlit. Nech kluka, ať ho setne a půjdeme dál.“

Chlapec se zatvářil potěšeně, když to slyšel a pokročil ke kováři, ale arcimág Nemilost ho zvednutím ruky zadržel. Měl jiný nápad: „Kováři, necháme tě žít, ale dnes v noci pracuješ pro nás. Souhlasíš? „

Sedícímu muži se v hlase ozvala nevíra, když se zeptal: „Vážně mě necháte žít?“

Bezejmenný ho ujistil:“Šéf nikdy nelže. “

Muži se do očí začal vracet život i naděje, když se arcimága zeptal: „Co pro vás můžu udělat, pane?“

Nemilost vzal kováře do kovárny a přesně mu vysvětlil, co, má udělat. Pak čekali na měsíční světlo, kovář rozdmýchával výheň a chlapec mu pomáhal. Když byl měsíc nejsilnější, kovář v jeho světle pečlivě a pomalu překoval kosu. Nemilost věděl od trpaslíků, že kovy zpracované v měsíčním světle mají lepší vlastnosti.

Této noci získal chlapec jedinečnou zbraň, se kterou budil hrůzu a dal vzniknout mnoha legendám o Smrťákovi, jenž obchází v noci. Později se mu tak zalíbilo, jak si o něm lidé vypravují, že mu nakonec i oba mágové začali říkat Smrťák.

Malá epizoda na obchodní stanici zásadně změnila život onoho kováře. S naučenou znalostí zpracování kovu za svitu měsíce se odstěhoval do jiné země, kde vyráběl dokonalejší zbraně i nástroje. Jeho zboží se stalo žádaným a on zbohatl a založil blahobyt rodiny. Jak stárnul a stával se upovídanějším, často vyprávěl, že kdysi potkal samotného Smrťáka a vykoval kosu i pro něj. A i když říkal pravdu, nikdy mu to nikdo neuvěřil.

Jak chránit svoje pohledávky * Čtěte knihy online zdarma * Články a návody * Jiný Seznam! *