Knihy na netu

HLAVNÍ STRANA seznam děl dle: NÁZVU * AUTORA * OBORU

Solomon Kane se vrací domů (ROBERT ERVIN HOWARD)

Nad skalisky se vznášel racků křik

Vítr čechral pláty pěny

Vysoké vlny bily o pobřeží

Když se Kane znovu vrátil.

Divné ticho vítalo ho.

Městečko v Devonshire.

A on jak duch se záhrobí šel

Nahlížeje do stínů bran.

Nevěřícně lidé tam

Sledovali každý jeho krok.

A když se konečně posadil ke stolu v putyce

Ihned ho obklopili.

Za praskotu a vrzání starého trámoví Kane se

Zaposlouchal jako ve snu,

Až nakonec pozvedl džbán

A hlasem ducha ze záhrobí řekl:

„Sir Richard Grenville tady býval,

Tentýž, co zahynul od kulí.

Když jsme zadávali jednu ránu za druhou

Dva proti stu.

Žádný Don se však neprodral

Od úsvitu do úsvitu

Ačkoliv naše loď byla bez plachet

A celá ulepená od krve.

Bili jsme je, až nám praskala ocel.

Přišla krví zbarvená přílivová vlna

Až nás zmohl silný oheň z děl,

Když sir Grenville padl.

Mohli jsme samozřejmě doutnák zapálit

A rázem jít na dno.“

(Tady ukázal lidem jizvy,

které si přinesl ze španělských galér).

„A kde je Bess?“ zeptal se Kane,

„Díky mně jí zbyl jen pláč.“

„V nevelké kryptě u nohou vln

Již celých sedm let spí.“

Vítr od moře do dveří udeřil,

Salomon sklopil zrak

„Prach jsi a v prach se obrátíš,

Každého z nás to čeká.“

V jeho očích se rozhořel oheň

Plný nadpozemských jisker

A Kane začal příběh vyprávět

O celé své výpravě.

„Uprostřed prvobytných, divokých zemí

Viděly mé oči

Sílu kouzel a strach džungle

A smrt na poušti.

Tam, na místě starším než svět

Vládla paní, která

Pyramidami lidských těl

Svou slávu věnčila.

I když v ní byla sladkost Lilithina

Ukrývala v sobě zmijí jed,

A její poddaní pili krev

V tom strašlivém Městě Zla.

Zabil jsem upíra, který krev

jejich krále stále upíjel.

Uprostřed nevlídných pohoří jsem pobýval,

Kde mrtvoly nocí chodí.

Viděl jsem, kolik hlav sťato bylo

Mezi masami nevolníků,

Okřídlené, nahé bestie

které létaly za svitu hvězd.

Unavily mě tyto cesty

Cítím tíži let.

Chci se tady, v Devonu, už usadit.

Nevydám se více do světa...“

Ale když zesílil šum vln

Jako kdyby přicházela bouře,

Solomon zvedl hlavu, jak

Pes který ucítí stopu

Když také druhý poryv větru

Připomenul moře šum,

Solomon Kane se zase zvedl

Posunul si dopředu svůj rapír.

S mámivým leskem v očích, který

Mu zastíral zrak

Odstrčil od sebe lidi

A vydal se přímo do noci.

Měsíc po obloze oblaka hnal

Nad bílou hřívou vln

Nikdo nevěděl, kam odešel Kane,

V jakou se vydal dáli.

Zpozorovali pouze jeho stín

Když oblaka blesk rozčísl

A podivný, nelidský hlas

Který s sebou přinesl vítr.

Jak chránit svoje pohledávky * Čtěte knihy online zdarma * Články a návody * Jiný Seznam! *